Intel s tou specifikací ATX12VO vylil s vaničkou i dítě. 5V na peripheral konektoru bude prostě chybět, protože spousta existujících zařízení těch 5V využívá. Naštěstí je tahle část specifikace jen "recommended". Také tahat SATA power káble z desky místo ze zdroje bude k zlosti - kvůli cable managementu, kvůli tomu že na té desce budou překážet, kvůli tomu že jich tam nemusí být dost. Doufám že výrobci do zdroje tu 5V větev přihodí. Ostatní napětí jsou na straně zdroje opravdu nepotřebná, dokonce i těch 3.3V u SATA.
Oprava - na základní desce nebudou jednotlivé SATA power konektory, ale jeden zvláštní výstupní konektor, do kterého se připojí kabel s odbočkami, dimenzováno na 4 nebo 6 výstupů podle počtu pinů na tom konektoru.
Ovšem mi stále není jasné, proč těch až 15A na 12V tahat přes desku místo přímým kabelem.
Ja bych rekl, ze prave ten cable management bude snazsi: konektory pro datovej a napetovej kabel sata muzou byti na desce v parech, vedle sebe. Kabely tedy muzou vest spolu. Ne jako ted, ze k disku vede jeden kabel ze zdroje, a druhej z desky.
Dokonce (kdyz tomu nebude branit ruseni nebo neco podobneho) muze to byt jeden kombinovanej konektor i kabel, pro data i napajeni sata-disku...
Tak tak, na +5V jede dodnes kde co. Možná přijdou do módy malé konvertorky na tenhle způsob: https://arduino-shop.cz/arduino/1740-step-down-synchronni-napajeci-zdroj-dc-dc-buck-9-35v-na-5v-5a.html
No právě. Já na svoje kutění sice +5V dost zhusta uvítám, ale většina našeho kanclu už to ve stolních počítačích potřebovat nebude - s výjimkou napájení pro přijímač bezdrátové klávesnice a myši a příležitostnou USB flašku. (Popravdě... přemejšlím, kdo má vůbec ještě normální počítač, tzn. nikoli notebook.)
Díky rozvoji mobilní elektroniky pokročily DC/DC zdroje neuvěřitelně. Kdejaký off-the-shelf PMIC (power management IC, obvod integrující několik monolitických synchronních spínaných zdrojů, LDO, logiku a komunikaci) dosahuje účinností silně přes 90 % v celém rozsahu zátěže, ale na 1 cm² včetně induktoru. Před 10-15 lety by byl nesmysl decentralizovat zdroje, dneska je to vyřešený problém. Lepší EMC, menší koncentrace tvorby tepla (pasivně chlazený zdroj), menší ztráty.
Plus už jsme si na to tak nějak zvykli v noteboocích, do nich taky jde jen jedno napětí a všechny nižší větve se dělají až na desce.
Na YT je video s porovnanim DC-DC step-down menicu z CN (male modulky z ebaye apod). A nejlip tam vychazeji ty nejlevnejsi, s nejnovejsimi obvody, bezicimi radove v MHz. Doba LM2596 a podobnych je uz davno pryc.
Jeden z tech modulu pouzivame v jedne z aplikaci (takovy hack - nahrada linearniho stab, protoze deska zacala plnit i jine drive neplanovane fce) a musim rici, ze funguje lip nez jsem cekal.
Když se podívám do dnešních moderních sestav tak opravdu mít samostatných 3.3/5/12v je vice méně k ničemu, ale pořád se používají starší věci, které na 5v závisí. Takže bych řekl že trh zareaguje v první fázi tak že, vznikne nějaký DCDC modul, který budem montovat do prázdného 3,5" slotu aby vše zůstalo při starém.
Nebo to zdraží desky, jelikož presouvame problém jinam - víc mědi na cesty, šváb na prevod 12v5v a taky chlazení, pokud to opravdu nemá dodat jen pár mA...
A nebo to vydrží jen jednu generaci intel desek a s další jsme zpět při starém.
vice medi urcite ne, spis naopak. je vyhodnejsi tahnout 12v az tam kde je potreba konverze ... mensi proud (staci slabsi spoj), min ruseni, stabilnejsi napeti. StepDown konvertory jsou korunove zalezitosti. Na desce je vetsina obvodu uz stejne na jina napeti. 1.8V, 3.3V a cpu pak svoje. Vse uz ted vetsinou konvertovane z 12V kvuli proudum. Cely navrh desky se tim muze i paradoxne zjednodusit, kdy znemusim tahat XY napajecich vetvi a vlastne jen rozvest 12V do urcitych bloku a tam si to upravit.
Ja to vnimam jako logicky krok. Kdyz se podivate na serverove platformy, tak tam uz je roky jedina 12V vetev, krmena treba i vicero zdroji. Jsem nedavno rozjizdel board ktery ma moznost i 12VSB a pripojit rovnou jeden zdroj na vse dost ulehcilo testovani. Btw pro toto testovani bylo problem vybrat spravnej ATX zdroj, co ma 12V vetev dimenzovanou na dostatecny proud. Deleni vetvi jenom omezuje pouzitelnost.
A taky jsem za zruseni vicero vetvi i proto, ze mam spatne zkusenosti s modularnimi zdroji, kde jsou napeti napreskacku.. a uz se povedlo odpalit par veci protoze vyrobci si nejsou schopni zajistit nezamennou kabelaz/konektory. 6-pin Molex patri fakt do pekla :))
No mě by spíše zajímalo, jak může dnes běžet "vše" na 12V, vždyť processory, RAMky jedou 1-3V, možná obvody (můstky na desce jedou na 5V?) tzn. jediný důvod tech 12 V vidím v proudech.
Prostě se více vyplatí táhnout to vyšším napětím a následně si to v součástkách konvertovat na nižší napětí.
Pokud je to ale tak, napadá mne další otázka, nebylo by lepší tam mít třeba 24V nebo 36V (či dokonce 100V), to by zase klesaly proudy, a bude potřeba méně mědi na to ty proudy potahat.
Nemám to podloženo teorií, ale zdá se, že přímá konverze z "víc než 12V" na cílová napětí 3.3V a míň se moc neuchytila ani v průmyslových PC, kde by to třeba dávalo smysl. Pokud má počítač vstup 24-48V, tak jsou snižující zdroje zapojeny beztak kaskádně: první stupeň snižuje na vnitřní "společný jmenovatel" 12V, až druhý stupeň snižuje na cílová napětí 1-5V podle potřeby. Když se podívám na součástky, tak MOSFETy s úplně nejnižším Rds(on), určené pro nízkovoltové VRM, mají dost omezené Vds(max), na 24V by to v mnoha případech nestačilo. A naopak - FETy na vyšší napětí by měly zbytečně vysoký Rds(on). A podobně je to u polymerních kondíků. Dovedu si představit, že ani tlumivce ten vysoký poměr moc nechutná. Prostě "vysoký transformační poměr" nevychází u "buck" topologií s akumulační tlumivkou moc dobře. Ostatně i ty "hotovkové" měniče (viz můj odkaz) dávají maximální výkon jenom při vyšších výstupních napětích - pokud je měnič naštelovaný na hodně nízké výstupní napětí, je omezený povoleným výstupním proudem. Asi by se ta topologie dala modifikovat na "flyback transformer" (akumulační tlumivka s dvěma vinutími) ale to má zase svoje mouchy.
Viděl jsem tuším jeden switch s rozsahem napájení do 48V, který uvnitř snižoval prostým buck měničem rovnou na 3.3V. Ale tam byl odběr celého switche asi 5W, takže pár procent ztráty navíc asi nevadilo.
Tu je ale potrebne zvazovat cely retazec, pretoze konverzia ide zo sietoveho napatia a horsia ucinnost 24V->3,3V moze byt vykompenzovana lepsou ucinnostou 240->24V (miesto 240->12V). Vratanie zapocitania uspory medi pre vyssie napatia a nizsie prudy a zaroven nutnost pouzit (o trochu) drahsie suciastky na vyssie napatia.
S navrhmi menicov vela skusenosti nemam, vo svojich konstrukciach pouzivam vacsinou hotove moduly, tak ide naozaj len o odhad.
U napětí 240V se samozřejmě použije vysokofrekvenční transformátor kvůli galvanickému oddělení, nikoli pouhá tlumivka jako u step-down modulů, takže tam velký transformační poměr nijak nevadí. Z 48V má smysl na 1-5V snižovat kaskádně, ale z 240V je lepší vyrábět nejvyšší používané napětí rovnou. Proto se mi zdá 12V opravdu rozumných.
Máte jistě pravdu, že ta účinnost je dost komplexní problém, vždycky jde o kompromis poměrně mnoha hledisek.
Konkrétně konverze z 240V na bezpečné malé napětí je provedena prakticky výhradně trafem, které obvykle pracuje v "přímém" (forward?) režimu, nikoli v blokujícím/akumulačním (flyback) a hlavně má dvě vinutí, takže transformační poměr si můžete nastavit podle libosti. Pravda je, že vinutí na vyšší napětí se snáz vyrábí (motají), protože pro konkrétní hodnotu výkonu stačí tenčí drát.
U konverzí s nízkou střídou (např. 24V -> 3V3 je horní FET otevřen jen 13 % času) už převažují switching losses, tedy ztráta, když je FET v lineárním režimu (otvírá se nebo zavírá). Není otevřen tak dlouho, aby se Rds(on) projevil. Optimum je 50% střída, tedy např. 24V -> 12V a odběr roven proudu, na který je obvod navržen.
Na tyto ztráty má vliv hlavně kapacita hradla (gate), a jak asi tušíte, čím lepší ostatní parametry (Vds(max), Rds(on, ...), tím horší (větší) Cg :-)
Bez ohledu na tranzistor jsou v takových extrémech vyšší okamžité proudy skrz induktor (Imax >> Irms), takže se dřív narazí na saturaci, silněji se projevuje DC odpor. EMC je taky horší (víc to ruší/je rušeno). V praxi je potom jednodušší zdroje kaskádovat, každý může být naladěn lépe, často i levněji (klasické 18V křemíkové FETy místo silně dopovaných vysokonapěťových, můžu použít levnější keramické kondenzátory místo tantalových, ...)