Nvidia a Intel oznamují zahájení spolupráce, jejímž cílem je vyvinutí více generací produktů pro PC a datová centra, které akcelerují aplikace a úlohy skrze celé spektrum, od spotřebitelských produktů až po hyperscale segment. Spojí přitom své síly v tom, v čem je jejich tradiční síla: x86 CPU Intel a RTX GPU Nvidia.
Intel x86 SoC s Nvidia RTX, servery Nvidia s Intel Xeony
Obě firmy se zaměří na snadné propojení svých produktů rozhraním NVLink. Pro datová centra se počítá s vytvořením produktů typu upravených Nvidia x86 CPU, která bude Nvidia integrovat do svých platforem pro AI infrastrukturu.
Obrací se role? Už to není Nvidia, jejíž GPU se přidávají do primárně xeonových počítačů, ale je to Intel, jehož CPU se budou přidávat do primárně GPU Nvidia vybavených počítačů?
V osobních počítačích budou pochopitelně integrovány „spotřebitelské“ architektury, cílem je vytvoření řešení v podobě x86 SoC, která ponesou GPU čiplety Nvidia RTX (v tomto kontextu Jen-Hsun Huang pochválil pouzdřící technologii Foveros, na které Intel po léta pracuje a která umožní pouzdřit společně CPU na bázi procesů Intel a GPU na bázi procesů TSMC) . Ty pak budou pohánět široké spektrum spotřebitelských zařízení, která bude Intel nabízet.
Je toto snad ohlášení konce GPU Intel? Skoro se bojím napsat, že mi to tak připadá. Znamenalo by to jediné: Lip-Bu Tan nedělá chirurgicky přesný řez v prostředí pohodlné západní kliniky, ale drsnou válečnou medicínu přímo na bojišti. Je to totiž potřeba.
Jedním z prvních kroků v této nové spolupráci je to, že Nvidia investuje 5 miliard dolarů do Intelu. Při pořizovací ceně 23,28 USD za akcii se tak stane dalším velkým akcionářem gigantu, který je na kolenou a jeho akcie nyní velmi levné.
Šéfové obou firem v prohlášeních samozřejmě pějí pochvalné ódy. Lip-Bu Tan dodává, že [v Intelu] oceňují důvěru, s jakou Jen-Hsun Huang a tým Nvidie vkládají do Intelu tuto investici. Těší se tak na práci, která je před nimi.
Co to vše může znamenat
Tyto řádky píši ještě před proběhnuvší tiskovou konferencí obou společností. Mezi řádky totiž čtu pár věcí, které ve svém výsledku definitivně třesou pořádkem, zaběhlým řádem věcí.
Za prvé Intel opět přiznává, že je na konci s dechem. Došly peníze, investice se nepovedly, z Evropských projektů není nic, americké projekty ukously 10 % celé společnosti a ani to nezaručuje, že rozestavěné továrny budou dokončeny a konkurenceschopné, tedy zajímavé pro zákazníky. Zde tedy můžeme jako generál po bitvě říci, že Gelsingerova sázka celé firmy na proces Intel 18A nevyšla.
Za druhé se ukazuje problém neschopnosti Intelu postavit řešení v podobě celé platformy. Kromě toho, že TSMC má lepší výrobu čipů (to by mohl řešit přesun výroby k TSMC), Intel stále nedotáhl svá GPU do stavu, aby byla konkurenceschopná AMD, zejména od nedávné generace APU Strix Point a nástupců.
A za třetí (už to částečně zaznělo): Intel není schopen dotáhnout hi-end GPU, resp. GPGPU produkty, které by byly těmi nejlepšími ani ne tak pro hráče, jako do datových center / superpočítačů / AI systémů. Ruku na srdce: to nedokáže ani AMD, zde prostě hraje prim Nvidia se svým neskutečným tahem na branku.
Manželství z rozumu
Nabízí se paralela s AMD. Vzpomínáte na dobu, kdy AMD málem přestala existovat? Akcie byly blízko nule, nic přelomového na trh hned jít nemělo, CEO Rory Read pokrátil, co šlo, osmijádra AMD nestačila na čtyřjádra Intelu, a to ani navzdory výrazně vyšší spotřebě. Pak přišla změna, na které se jako architekt podílel Jim Keller a jako nová CEO pak Lisa Su. Tehdy se zrodila první architektura Zen, ale AMD byla finančně vyždímaná do dna a potřebovala kapitál na růst. Ten mimo jiné získala prodejem první generace Zen do Číny (a Čína z toho žije dodnes). Za malý peníze prodala velkou věc, ale umožnilo jí to vrátit se na výsluní.
Intel je nyní ve stejné situaci. Za pár směšných miliard převedl desetinu sebe sama na USA, za pár dalších směšných miliard se zčásti prodává Nvidii a jistě to není konečná. Intel momentálně krvácí z posledních sil a s tím ho opouštějí hromady lidí. Nejen parazitů, kteří mají podíl na tomto průšvihu, ale i lidí schopných, jak ostatně víme i z odchodů linuxových vývojářů. Lip-Bu Tan nyní hraje podobně nevděčnou roli „frontového řezníka“ jako kdysi Rory Read. Doufejme pro svět, že po něm přijde nějaká pořádná změna. Bohužel si Intel už promarnil příležitost najet na novou vlnu, kdy nevyužil potenciál Jima Kellera, kterého měl v týmu.
Proto je dobré toto spojenectví s Nvidií, jakkoli bych se obával, že z něj bude více těžit právě Nvidia. Ale jak už jsem psal dříve, je to její šéf Jen-Hsun Huang, který se umí pohybovat v IT světě daleko elegantněji a s lepším šestým smyslem, než kdokoli z CEO Intelu po Andy Grooveovi.
Nvidia je tím silnějším
Z prvních minut tiskové konference je cítit, že Lip-Bu Tan tahá za kratší část provazu, primárně je věc komunikována jako začlenění x86 architektury do enterprise produktů Nvidie, a to skrze spojení NVLink, které nyní není u x86 k dispozici. Sama Nvidia jej má pouze pro poslední generaci produktů s vlastními ARMy rodiny Vera. Je zjevné, že právě zde se rýsuje potenciál pro Nvidii velmi poskočit díky propojení s x86, které s AMD není možné, neb ta si jede po vlastní linii s vlastními GPGPU / HPC / AI procesory.
Zmíněny jsou i spotřebitelské produkty, to je zjevné. Jaká ale bude kupříkladu reálná situace GPU architektur Celestial a Druid, který bylyo plánovány po Alchemist a Battlemage), nechme na budoucím vývoji. Osobně bych se o ně obával i bez dnešního ohlášení, protože s ohledem na poměry na trhu hráčských grafik je jasné, že zde Intel nemá šanci ni prorazit faktický monopol Nvidie, ni prorazit postavením AMD v herních konzolích. A Lip-Bu Tan je velmi pragmatický.
Závěrem se omlouvám, více už toho nenapíši. Tohle budu rozdýchávat minimálně celý víkend. Ale máme se na co těšit, toto přinese velké změny pro Intel i Nvidii a doufejme potřebný svěží nový vítr.
