Nebudu řešit, kdo je z jaké země, kdo má v kódu jaký bordel, ale OnlyOffice dojelo přesně na to, na co jeden naivní kolega. Taky ho vyčórovala konkurence jen proto, že jako programátor nesprávně interpretovat nějaké právní kudrlinky. Teď už zastává názor, že jediná správná licence je ta proprietární...
Četl jsem teď hodinu v amerických zdrojích a není to tak, jak píšeš. Jde o konkrétní body 7b a 7d, které jim umožňují udělat omezení, které udělali. Oni vytvořili právní past na rebranding a na soudech bude, jak se k tomu postaví. Tuhle kulišárnu ovšem nevymysleli oni, je to známá "vlastnost" AGPL a lze ji řešit, nikoli ovšem kompletním výmazem autora.
U amerického soudu bylo AGPL v kontextu, který zrovna zmiňuješ (a ten citovaný odborník v článku též) a ani to nedopadlo dobře. Každý právní systém to asi vidí trochu jinak.
Takhle to ale není. Neo4j se bodu 7 AGPL vůbec nedovolával. Naopak, soud rozhodl, že 7.4 se vztahuje jen na downstream licencees, a že držitel copyrightu si může dát dodatečné podmínky, jaké chce. Commons Clause přidali mimo kategorie povolené v 7 (nejde o reasonable legal notices or author attributions ani o cokoli dalšího, co 7 dovoluje). Byla to prostě "further restriction" v přímém rozporu s textem AGPL, konkrétně s 7.4 a 10.3.
Downstream si toho ale podle soudu měl (resp. musel) být vědom. To je jádro toho rozhodnutí a ta hlavní absurdita - soud po licencovatelích vyžadoval interpretaci, které je v rozporu s plain textem licence.
Neo4j tím pádem ve skutečnosti nedistribuovali pod AGPL, ale pod AGPL + Commons Clause (sami tomu říkali "Neo4j Sweden Software License"). Přesto tu kombinaci prezentoval uživatelům jako AGPL a tím klamal příjemce. Zároveň tim porušoval i práva FSF k názvu "GNU Affero General Public License" - což FSF s Neo4j řešila cease-and-desist dopisem a Neo4j nakonec ustoupil (odstranil AGPL soubory a přešel na čistě komerční licenci). To je implicitní přiznání, že FSF měla pravdu.
Tím se ale bohužel soud vůbec nezabýval - jednal čistě jednostranně ve prospěch žalobce a vůbec nebral v potaz jeho očividné klamání. Dokonce soud kvůli tomu text AGPL fakticky "přepsal", aby se žalobce do rozporu s licencí nedostal - formálně tomu říkal "interpretace", ale ten text AGPL je jednoznačný a soud ho svou interpretací přepsal, přesto že americké soudy obecně licence nepřepisujou. Konkrétně použil definici "you" v pragrafu 0 (kde je "you" definováno jako licensee) k tomu, aby 7.4 a 10.3 zúžil jen na licencees — a tím z 7.4 udělal v praxi mrtvou literu, protože když licensee přidá restrikci, jeho licence se podle 8 okamžitě ukončí a není už co odstraňovat.
Samotný rozsudek má vnitřní logiku (v rámci té zvolené interpretace), ale nedává smysl, že soud vůbec neřešil podvodné jednání žalující strany, která tvrdila, že software je pod AGPL, i když pod AGPL reálně nebyl. Tahle štědrost šla le jen jedním směrem.
U OnlyOffice je to trochu jiné - ti se na rozdíl od Neo4j p. 7 AGPL doopravdy dovolávají, konkrétně bodů 7.2 a 7.4. Argumentují, že požadavek zachovat jejich logo spadá pod "reasonable legal notices or author attributions" v 7.2, a že neposkytujií žádná práva ke svým ochranným známkám podle 7.4. Druhý bod je legitimní, první je dost mimo - FSF, spoluautor AGPLv3 i jejich právník shodně říkají, že 7.2 se vztahuje na legal notices a attributions, ne na zákaz vizuálního rebrandingu. Logo je vizuální ochranná známka, ne "legal notice", a ten požadavek nelze smysluplně považovat za "reasonable" attribution. OnlyOffice si tedy staví obhajobu, že jejich restrikce vůbec není "further restriction" ve smyslu 7.4, a tím se pokouší vyhnout otázce, kterou soud řešil v Neo4j. Ve skutečnosti je to slabší pozice než Neo4j měl, i kdyz fakticky stejná, jen jinak zabalená.
Neo4j tedy klamal a porušoval práva FSF. OnlyOffice klamal a snaží se to zaobalit tak, že neporušoval práva FSF. Podle logiky těch US soudů, to ale není důležité a licensee měl i přesto respektovat jejich zájem a netvářit se jako podvedený.
Ta rozhodnutí v US podle mého buď koresponduje s ekonomickou pravicovou libertariánskou preferenci hodnot - "vlastnictví je nadřazené osobní svobodě" - vlastnická práva držitele copyrightu mají přednost před právy, která licence výslovně uděluje uživatelům. Držitel copyrightu má "výlučné právo", a to výlučné právo přebíjí explicitní textové ustanovení, které tomu právu stanoví limit. Nebo je to o tom "kdo má zdroje na to vést soudní spor". Nevím, co je horší. Ta první možnost je totiž přesně to, co chtěla AGPL (a copyleft obecně) řešit. Americký soud, tuto možnost postavil mimo zákon.
To je právě to. Samotné uvedení autorství ve zdrojácích a about dialogu ještě není užitím ochranné známky. Dokonce i v USA tvrdí, že by to muselo způsobit zmatení kupujícího:
"the defendant's mark is likely to cause confusion in the minds of consumers about the source or sponsorship of the goods or services offered under the parties' marks"
To pořadované zachování chráněného loga pravděpodobně nebude "reasonable legal notice". Popravdě, nechápu, proč ho jen nestrčili právě do about dialogu.
A v bodě 10 jsou zakázány jakékoliv podmínky, které by omezily práva podle AGPLv3. Bod 7 toto neruší! Může přidat omezení, ale ne ohledně práv, které ta licence uděluje.
"You may not impose any further restrictions on the exercise of the rights granted or affirmed under this License."
Kombinace těch podmínek ze 7 není jako nepřípustná zmíněna explicitně, takže to možná u soudu skončí, ale jako příklad se tam uvádí:
"For example, you may not impose a license fee, royalty, or other charge for exercise of rights granted under this License" - license fee je k těm ochranným známkám hodně blízko.
Tady je názor copyright právníka https://itenrecht.nl/artikelen/the-logo-trap-onlyoffice-s-agplv3-gambit-and-what-it-means-for-free-and-open-source-compliance (klidně by to obhajoval u soudu a věří, že to je dostatečně jasné).
A tady je názor samotného autora z SF conservancy, která vysvětluje proč to v OnlyOffice špatně pochopili:
https://sfconservancy.org/blog/2026/apr/16/badgeware-onlyoffice-nextcloud-affero-gpl/