Na archivaci např. obrázků z dovolené, na které se budu chtít podívat třeba až někdy za deset let, je optický disk skvělá volba. A dostupnost mechanik v budoucnu ? Operační systémy budou DVD mechaniky jistě podporovat ještě hodně dlouho, takže pokud si člověk schová nějakou externí mechaniku jako rezervu, neměl by být problém. A ještě jeden plus: Obrázky na DVD-R médiu žádný vir nedokáže přepsat nebo zašifrovat :-)
Vis kolik tu uz bylo tech uloznych techologii u kterych vsichni slibovali dlouhou zivnostnost? Nejmin nekolik stovek. Pritom se bavime o naprosto smesnych +-30 letech. Umis precist dernej stitek? A kde si koupis mechaniku ktera bude fungovat? A i kdyz si tu mechaniku vyrobis, kde zjistis, jak mas data na tom stitku interpretovat?
Kdyz ti predlozim disketu a ty ji i prectes, skoncis na tom, ze na ni bude .602. A to mluvim o formatu se kterym si jeste dneska asi leckdo poradi. Za dalsich 30let uz nebude nikdo ani tusit, ze neco takovyho nekdy existovalo.
Myslím, že CD/DVD tu budou ještě dlouho. Právě i pohledem do historie a jejím porovnáváním.
CD/DVD Jsou mezioborové ... využíval (a částečně stále využívá) je kolos. Hudební a filmový průmysl, nezávisle na IT. Navíc do IT (pro které nebyly původně určeny) byly velmi dobře integrovány (až doteď a stále jsou). ... Kazetu a konec konců i pásku (audio), stejně tak i staré filmy (dokonce i 8 - půlené 16 s perforací po jedné straně), jsme stále schopni přečíst a konvertovat. I ty kazety na ZX Spectrum. A to stále jak na amatérské úrovni, tak i na profesionální (ve smyslu profese). A to jsou (audio)kazety (historií) o 20 let starší než CD.
Děrné štítky, děrná páska, na tom byly podobně. Na to, jak tu byly dlouho (pro IT/techické obory, a to i pro pre-elektronické počítače) - více jak půl století (a více jak století stylem). Ale nověji a naposledy byly čistě jen výsadou sálových počítačů a jejich (rychlé) zpracování zmizelo s pominutím éry sálových počítačů a telegrafů. Nicméně přečíst štítky i pásku bez problémů dokážeme stále, na amatérské úrovni, jen hodně pomalu. Či poloautamatizovaně by se dal určitě sehnat průjezdný/ruční optický scanner a udělat program na rozpoznání by za současných podmínek nebylo složité (rozhodně rychlejší než vyrábět nějakou mechanickou čtečku). Pro malé a střední objemy dat.
No u těch magnetickcých bych asi hoděě tápal kde co a jak koupit a smontovat abych přečetl, ale jestli tě fakt nenapadá jak přečíst děrnej štítek, tak asi změn obor... V době web kamer, skanerů apod technicckýh zařízení to co jsi napsal ty muše napsat jenom další profík jako "mike je pán" :D
Na archivaci např. obrázků z dovolené, na které se budu chtít podívat třeba až někdy za deset let, je optický disk skvělá volba.
Tak určitě, zrovna takovejch mám pár doma od kámošky. Různýma pokusama s 5 různejma mechanikama se povedlo zachránit asi 10% dat... Takže ti na rovinu sděluju, že za 10 let na těch DVD-R budeš mít leda hovno.
Máte nějaké hodně divné známé či divná nearchivační média.
Některá stará CD (obyčejná, ne vlastnostmi určená speciálně pro archivaci) mi po letech opravdu hodí chyby, že se ani nenačtou. Ale jsou to jednotky. Odhaduji tak 1%-5%. Myslím ta stará, z dob 95-05. Skladovaná blbě (ne speciálně)
Navíc na CD/DVD, na která jsem si dával pozor (stále ne speciální povrch, prostě obyčejná, ale měl je uložena na rozumném místě a zkontroloval znovu po cca roce), mi jdou přečíst prakticky všechna, ve smyslu, že se chytí. Chybu pak občas jeden soubor (resp. sekvence pár sektorů). Nemilé, ale na to že HW medium nebylo určeno pro archivaci, skvělý výsledek.
Speciální archivační (resp. dříve "lepší povrch", ještě se jim neříkalo archivační), jsou ok všechna, pokud byla vypálena v pořádku bez chyb a kontrolována na dobré PIE/PIF. Nověji (na vyloženě archivační medium, prodávané jako archivační) už ani nekontroluji parity chyby, jen zda jdou číst a jsou také všechna ok. Ale pravda, ta jsou mladší (10- let).
Optické disky jsou i M-disky, DTD a DVD-RAM. Ty problémy se stárnutím nemají.
Moje zkušenost: V 1996(!) jsem si nechal vypálit své první CD (mechaniky byly drahé, mělo je pár lidí, CD stálo 400 Kč), to jsem měl douho doma v pokoji, posledních asi 8 let leželo na půdě, kde je v létě 40 a v zimě -10°!!! To CD jde stále bez chyb přečíst! Z toho neplyne, že všechna optická média jsou skvělá, ale že se dá vyrobit kvalitní optické médium s dlouhou životností. A taková tu máme. Ale každý soudruh podle svého vkusu.
Ano, DVD-R s organickým pigmentem záznamové vrstvy jsou dobrá akorát k pověšení do průvanu, aby ti na balkóně holubi nesrali na prádlo (což je přesně ten způsob, jak je používám já).
Pro použití k archivaci pro osobní účely (tzn. se slušným poměrem cena / trvanlivost / kapacita) potřebuješ 1) média bez organických složek v záznamové a reflexní vrstvě (substrát je prakticky vždy polykarbonát, sklo jsem ještě / už nepotkal), tzn. s kovovou vrstvou, pokud možno nikoli hliníkovou (protože hliník při nedokonalém slepení substrátů a vniknutí vzduchu černá). Přesně z toho důvodu používám na uložení na dobu v řádu let DVD-RAM, na kratší DVD-RW.
2) média (čistá i zapsaná) je pro udržení životnosti adekvátně skladovat. Obecně platí zamezení přístupu UV světlu, teplota do řekněme 20°C, co nejnižší vlhkost.
3) v neposlední řadě je docela vhodné na média netlapat rukama (voda, mastnota, soli, kyseliny).
