Lepší než nějaké konvence pojmenovávání souborů je mít slušný Makefile. Ten řeší jednak generování generovatelných věcí ze zdrojových, pokud zapomenu, jak jsem to dělal, a jednak mazání dočasných/generovatelných věcí.
Máte pravdu. Stejně tak to ovšem může řešit třeba skript, pokud máte zakázky stejného charakteru, anebo prostě ruční zopakování postupu. V TeXu to třeba je tak, že:
- nejdříve vygeneruji obrázky ve formátu eps
- poté to ztexuji po stránkách, a to zhruba 3× za sebou, aby se vygenerovaly a ustálily všechny obsahy a indexy (je-li obsah na začátku, posouvá stránkování)
- v případě mých maker to poté ztexuji po arších
- vygeneruji postscript
- v případě potřeby i pdf
Na takto popsaný postup by mohl stačit skript, ale stejně jsem si ho nikdy nenapsal, a to z praktických důvodů - protože tento postup znám, většinou vím, co a jak udělat a nemusím provádět zbytečné kroky.
Naproti tomu Makefile, který v TeXu testuje, zda se již ustálily odkazy, je docela netriviální.
