Ach jo. Proč lidi pořád dokola opakují ty nesmyly, že poplatky kolektivním správcům jsou snad nějaká preventivní pokuta za stahování nelegálně sdíleného obsahu. Tak to přeci vůbec není a nebylo to tak ani v roce 2004, ani nikdy předtím.
Ochrana autorských práv k dílům vychází z myšlenky nedotknutelnosti soukromého majetku. Držitel majetkových práv má mít tedy sám možnost rozhodnout o udělení či neudělení licence ke každému užití díla. To je základní princip ochrany autorských práv.
Zákon pak vyjmenovává výjimky, za kterých držitel práv musí strpět užití díla, nemůže neudělit licenci. Protože zákon těmito výjimkami zasahuje do oné nedotknutelnosti, je logické, že nabízí plošnou kompenzaci právě prostřednictvím kolektivní správy autorských práv.
Volné užití je legální zásah do práv držitelů majetkových práv k dílům a dochází k němu v běžném životě neustále: stáhnutím alba v aplikaci Spotify, náhráním e-knihy do čtečky, nebo třeba vyfocením nějaké zajímavé budovy.
Ve všech těchto případech vytváříme rozmnoženinu díla pro vlastní potřebu.
Oproti tomu stažení evidentně nelegálně šířeného díla byť pro vlastní potřebu nejspíš nikdy legální nebylo, nejspíše neprojde tzv. třístupňovým testem, který zákon předepisuje.
Ano, systém kolektivní správy je z mnoha ohledů špatný a zaslouží kritiku, ovšem kritika ve stylu: "Obviňte mě ze znásilnění, mám na to nástroj", nebo "Nekriminalizujme 100 % obyvatel ČR" jakoukoli rozumnou diskuzi znemožňuje.
A ne snad? Platí se právě za to "pro vlastní potřebu". Jinak byste šel do knihovny (a zaplatil) nebo si to okopíroval na papíře (a zaplatil) nebo si tu knihu koupil.
Prostě zákon omezil autory, zákon to kompenzuje. Ten princip není špatný a líbí se mi mnohem víc než zákaz všeho. Ale OSA a její hospodaření by revizi zasloužilo.
V principu máte pravdu, je to kompenzace (například) za vytvoření kopie veřejně šířeného díla pro vlastní potřebu, což mi zákon umožňuje.
Jenže ty příklady které uvádíte to nejsou - tam pracuji s díly v rámci licence, kterou mám. Scénáře, za které se platí, jsou například pokud si nahraju písničku hranou v rozhlase.
A to je ten kámen úrazu - skoro nikdo to dnes nedělá, jednak je to nepohodlné, nekvalitní a hlavně s rozmachem DRM často nemožné.
Tedy OSA vybírá peníze za práva, která se využívají stále méně, ale její poplatky rozhodně neklesají.
Vsak to muze byt cesta. Chce OSA nove poplatky i z mobilu? No OK, tak je bude mit, ale castka za gigabajt se adekvatne snizi. Argument, ze chovani uzivatelu se v mezicase take dost zmenilo je samozrejme tady validni. Ke zmenenemu chovani krom jineho zvysene naroky na kvalitu (obrazu, zvuku) - kdy jedno dilo samozrejme zabere dnes vic mista, nez v roce 2006, kdy se to zformovalo.
Samozrejme jde poukazat mj. i na nevyvazenost a neproporcnost - proc se ma z 1GB pametove karty platit vic nez z pevneho disku - i kdyz ten usecase z pohledu uziti rozmozenin je defacto stejny. U klasickych nosicu (typu kazeta) se realne zaplati min... kdyz za 3h VHS kazetu zaplatim 3 Kc, tak to zdaleka neodpovida tem 1,50Kc/GB u pametovek. Pokud si tam nekdo ulozi film, tak na tech 2GB budou 3 hodiny mozna tak na urovni te VHS, ale na takovou mazaninu hadam uz nikdo chtit koukat fakt nebude. A to se porad bavime o hypoteze, ze se 100% medii pouziva na ukladani kolektivnimi spravci spravovanych del - coz samozrejme take neni realita v 21.stoleti - kdy velkou cast tech kapacit je fakticky vlastni tvorba spotrebitele (bez ohledu na jeji obsahovou kvalitu).
Je to jen vyhlaska, takze je to o tom, co si kdo prolobuje na ministerstvu kultury, zmena tady ani nepujde pres zakonodarce. A samozrejme OSA je v tomto smeru aktivni lobbista - vsak jde o jejich prijmy, takze od nich racionalni argumentaci cekat nelze. Jejich zajmen je tady proste vytriskat co mozna nejvic. A sami se netaji tim, ze "tradicni" prijmy jim vysychaji... no jasne, kdo si dnes kupuje MC, VHS, CD, DVD, nedejboze minidisk... tak neprekvapive hledaji "nove" zdroje. Ale o neproporcnosti jejich pozadavku v porovnani s "tradicnimi" medii by se hovorit melo.
"Tak to přeci vůbec není a nebylo to tak ani v roce 2004, ani nikdy předtím."
Bylo. Minimálně to tak bylo komunikováno a odůvodňováno.
"Ochrana autorských práv k dílům vychází z myšlenky nedotknutelnosti soukromého majetku. Držitel majetkových práv má mít tedy sám možnost rozhodnout o udělení či neudělení licence ke každému užití díla. To je základní princip ochrany autorských práv."
Souhlasím. Tvůrce hudby nechť se svobodně rozhodne, jak s ní naloží. Třeba jí dá na Spotify a tam bude přeneseně řečeno "prodávat". Avšak proč má předplatitel Spotify ještě platit 90Kč do OSA?
"Zákon pak vyjmenovává výjimky, za kterých držitel práv musí strpět užití díla, nemůže neudělit licenci. Protože zákon těmito výjimkami zasahuje do oné nedotknutelnosti, je logické, že nabízí plošnou kompenzaci právě prostřednictvím kolektivní správy autorských práv."
Ano, souhlasím. Ale proč je tato věc navázána na zařízení, s nímž primárně nesouvisí? Proč není kupříkladu navázána na prodej sluchátek a reprobeden?
"Volné užití je legální zásah do práv držitelů majetkových práv k dílům a dochází k němu v běžném životě neustále: stáhnutím alba v aplikaci Spotify, náhráním e-knihy do čtečky, nebo třeba vyfocením nějaké zajímavé budovy."
Hohohóhó, jestli se tu budeme bavit o tom, že zasáhnu do práv vlastníka tím, že vyfotím budovu, tak to prrrr pane. To je červená linie, za kterou já vidím rudě. Mě totiž naprosto nezajímá, že si někdo někde postavil barák, který nechce, abych "fotil bez licence", když tam třeba jdu okolo s rodinou. Ten člověk dostal zaplaceno. Budova je jednorázové dílo, podobně jako Mona Lisa. Respektuju, že to Vlado Milunič viděl jinak, jen s tím naprosto nesouhlasím.
"Ve všech těchto případech vytváříme rozmnoženinu díla pro vlastní potřebu."
Uf. Pomiňme to, co se z konstrukce vět nabízí, ale je mi jasné, že jste to tak nemyslel (vyfocením baráku nevytvářím jeho kopii pro osobní potřebu - kéž by to tak šlo :-)). Budu se držet toho Spotify: já přece toto vytváření kopie mám zaplacené v předplatném služby, nebo strpěním reklamy. Nedává smysl, abych ještě byl kasírován ze strany OSA.
"Oproti tomu stažení evidentně nelegálně šířeného díla byť pro vlastní potřebu nejspíš nikdy legální nebylo, nejspíše neprojde tzv. třístupňovým testem, který zákon předepisuje."
Tady se necítím dostatečně kován, ale věřím, že existuje test vymyšlený tak, aby tam prakticky nic neprošlo.
"Ano, systém kolektivní správy je z mnoha ohledů špatný a zaslouží kritiku, ovšem kritika ve stylu: "Obviňte mě ze znásilnění, mám na to nástroj", nebo "Nekriminalizujme 100 % obyvatel ČR" jakoukoli rozumnou diskuzi znemožňuje."
Ano, proto jsem ji pojal takto ostře. Protože dle mého názoru ani kritika ze strany OSA a komentáře jejích představitelů neumožňují rozumnou diskusi. Berte to jako nastavené zrcadlo. To píšu jako člověk, který už před 20 lety kupoval filmy na DVD za 399Kč, byť se volně válely na všech těch DC++ / torrentech / rapidsharech.
Stazeni cehokoli odkudkuli prave legalni je a to 100%. Jednoduse proto, ze stejne jako v krame nemuzez zjistovat, jestli ti neprodavaj kradeny zbozi (a casto prodavaj) tak nemuzes (jednak nemas jak, druhak to po tobe nikdo nechce) jestli cokoli co se vali po netu je nabizeho v souladu s AZ.
V rozporu s autorskym pravem prodaval knizky treba i Amazon.
A navic si za to prece platime ze?
Není to náhodou tak, že při tom ale nesmíte obcházet žádnou ochranu?
Tedy pokud někdo distribuuje dílo s nějakou formou DRM ochrany, nesmíte ji obejít, a to ani tak, že si stáhnete dílo, kde je DRM odebráno, ne?
Za mě je právě tohle důvod, proč místo toho, abych si dnes film koupil, a ta kopie byla moje, vzniklo tolik VOD služeb. To, že taková ochrana efektivně funguje (ať už právně nebo reálně). To pak mění model financování, a z toho pak plyne i vznik jiné tvorby.
Není důležité, zda to dílo je jinde s DRM
.
DRM je totiž jen technický prostředek, který má zabránit nakládání s dílem v rozporu s (udělenou) licencí. Ale pokud nemá někdo oprávnění dílo dále šířit (sdílet
), nesmí to udělat, ani kdyby nebylo nijak chráněné.
Reálně je naopak DRM kontraproduktivní, protože často brání v užití díla v souladu s předpoklady toho, kdo si je koupil
: když si kupuji BD s filmem, předpokládám, že si tím kupuji možnost se na ten film podívat tolikrát,kolikrát to jen půjde - ovšem DRM mi to může buď zcela znemožnit, nebo třeba jen stáhne kvalitu na HD. Teprve pak uživatel zjistí, že v podmínkách je, že to musí sledovat na správně vybaveném, zapojeném, a chráněném přístroji. (Schválně: kdopak ví, že Blu-Ray přehrávač potřebuje přístup k internetu...?)
Tu ochranu nesmíte odstranit ani překonat (použití hrubé výpočetní sílly
se nepočítá, ale to před nástupem kvantových pořítačů nemá šanci...).
Reálně se tak pirátem
stává každý, kdo si to zkopíruje do NASu, aby nemusel manipulovat s plackou. Nicméně: kdo v dobré víře
stáhne (pro vlastní potřebu) nechráněný obsah, film, který nemá na BD, je (zatím, relativně) těžko postižitelný. (Poznámka: stažení nechránění kopie filmu, která máte koupený, chráněný, může být považováno za překonání ochrany
.)
Naštěstí tenhle paradox nikdo neřeší - a kde není žalobce, není soudce.
Předchozí tvrzení nemám ozdrojované, ale před cca 20 lety zažité
, ještě s DVD - naštěstí jen z pozice svědka během vyšetřování.
"
'Tak to přeci vůbec není a nebylo to tak ani v roce 2004, ani nikdy předtím.'
Bylo. Minimálně to tak bylo komunikováno a odůvodňováno."
Kde a kym?
Az se za dalsich 20 let povede diskuze na podobne tema dovedu si predstavit ze nejaky David Krtek bude tvrdit ze to tak bylo komunikovano... protoze si vzpomene na clanek najakyho Davida Jezka... Ale to prece nestaci...
Ten clanek je ukazkovy strawman...
OSA je zlo... Strejckovi bych nejradsi nafackoval... ale tenhle clanek je misinformace a nicemu nepomaha..
Raději se na to koukám tak, že:
Daně jsou příjmem státního rozpočtu.
Tyhle věci jsou hrazeny ze státního rozpočtu.
Navíc daně nejsou zdaleka jediným příjmem, a rozpočet je dlouhodobě ztrátový.
Pak mohu kritizovat, za co stát utrácí, a nemusí mi vadit, že je to z mých daní. Stejně tak mi může vadit, jak vysoké daně platím, bez ohledu na to, jak s těmi penězi stát nakládá.
Já osobně to jako beru jako pokutu za to, že někdo jiný se rozhodl nějaké svoje dílo zveřejnit.
On soukromý majetek není zas až tak nedotknutelný. Můžu si koupit hospodu, ale pokud jí chci provozovat jako hospodu, tak musím udržovat nějakou úroveň hygieny a musím mí záchody. Nemůžu si se svým majetkem dělat, co chci, nemůžu např. odstranit záchod a dát cedulku, že záchod neprovozuju. Stejně tak nemůžu mít v kuchyni plesnivé nádobí. Pokud to budu mít, tak mi zakážou hospodu provozovat. Kompenzace za provozování záchodu nebo za udržování hygieny nikdo pokud vím nedostávám.
Podobně, pokud jako firma mám zaměstnance v průmyslu, mám nařízeno poskytovat jim ochranné pomůcky. Kompenzace za to žádné.
Pokud je někdo lékařem, má ze zákona povinnost, pomáhat lidem i ve svém volném čase, pokud je přítomen události, která jeho zásah vyžaduje. Pochybuju, že je za to kompenzován.
Volné užití je podle mě něco s čím lidé, kteří něco nabízí, prostě musí počítat. Soukromý majetek je nedotknutelný. Ale pokud někdo vydá skladbu a pustí ji mezi lidi, je to ještě pořád jeho soukromý majetek?
Kopírování bez svolení autora je považováno za krádež. Pamatuju si na jeden celkem nedávný případ, kdy někdo zkopíroval někomu databázi. Samozřejmě ten poškozený to označil za krádež. Ten, kdo si databázi zkopíroval, pak pořízenou kopii vrátil. V normální situaci např. s při krádeži čokolády, by to vyřešilo vrácení čokolády a buď domluva nebo nějaká pokuta. V případě vrácení databáze pokud si dobře pamatuju, tak poškozený tvrdil, že u databáze takto postupovat nelze.
Pokud jsem hudebník nebo zpěvák, tak do toho jdu s vědomím, že jakmile dílo pustím mezi lidi, už nad ním nemá kontrolu. Pokud architekt navrhne dům a někdo ho postaví na veřejném prostranství, už ani jeden z obou nemá kontrolu nad tím, co se bude dít s jeho fasádou nebo veřejnosti dostupnými vnitřními prostrory. Dokud dílo není zveřejněno a puštěno mezi lidi, např. prodejem, tak ho za soukromý majetek považovat lze, ale tím, že ho někdo pustí mezi lidi, tak už by mělo přestat být soukromým majetkem.
Jinak, hodnota zboží vychází ze vzácnosti, což je něco, co je dáno dostupným množstvím a počtem zájemců o toto zboží. Když vezmu třeba dřevo, tak jeho množství je omezeno. Když si vezmu třeba stříbro, tak jeho množství je také omezeno. A čím více lidí bude mít o toto zboží zájem, tím je vzácnější. Můžu mít třeba speciální shnilou dřevěnou tyč. Ale pokud o tuto shnilou dřevěnou tyč nebude mít nikdo zájem, tak se jedná o zboží bezcenné. Nehmotné statky mají opačný problém - jejich počet technicky neomezený, může vzniknout nekonečné množtví kopií, tedy dostupnost je větší než počet zájemců. V principu bych tedy řekl, že se jedná o dílo bezhodnotné. A proto nastoupilo umělé omezení dané zákonem.
Proč třeba, když si koupím knihu, tak je uznáváno, že je mým majetkem, ale u CD je takový úzus (nebo aspoň takové vysvětlení jsem někde kdysi dávno četl), že cena je sice za CD, ale k tomu, abych mohl poslouchat k němu dostávám zdarma licenci k poslouchání. Zřejmě proto, že kdyby to CD bylo za hubičku a platilo se za licenci, tak v případě poškrábaného CD bych mohl chtít od prodejce jinou kopii téměř zadarmo, protože licenci na poslouchání přece mám už od toho poškrábaného CD.
Každopádně nerozumím tomu, proč filmy, hudba a pod. potřebují silnější ochranu než např. výrobky, postupy a loga. Aby výrobek, postup nebo logo bylo chráněno, musí se registrovat a ochrana je platná jenom po nějakou omezenou dobu. Proč stejný princip nemůže být aplikován na hudbu nebo filmy. Autor složí skladbu, tu si zaregistruje a tím se dostane na seznam chráněných děl. A dokud bude za ochranu platit, bude dílo chráněno, jakmile platit přestane, stává se volně šiřitelným dílem.
I když patenty, jak jsou provozovány dnes, už jsou taky pěkně daleko od původní myšlenky. Kdysi mi někdo vysvětloval, že patenty vznikly proto, aby se zachovala znalost. Třeba kdysi malíři vyráběly svoje barvy a chránili si jejich složení, takže u některých barev se dodnes neví, jak byly vyrobeny. Aby k tomu nedocházelo, tak patent měl prý sloužit k tomu, aby znalost byla zachována a za to, že se autor znalosti o tuto znalost podělil, měl po nějakou dobu zajištěno výhradní právo tuto znalost používat. Dnešní přístup, kdy je snaha nechat si něco patentovat, aby to nemohl použít nikdo jiný, je od té původní myšlenky docela vzdálená.
Kdyz mas neco patentovano, musis to umoznit pouzivat jinym ... jediny problem toho je, ze to bude obnaset velice nakladne a roky trvajici soudy.
Ale i takove rozsudky existuji, hledej. (muzes za to chtit penize, ale jen adekvatni, ne ze si stanovis nejakou zcela nesmyslnou cenu).
Navic patent ma omezenou platnost (pokud platis) a autorske dilo by melo mit i tu placenou ochranu vyrazne kratsi, protoze jeho hodnota je proste spolecnesky radove mensi.