Miro Hrončok: Xfce 4.8
Miroslav Hrončok si vybral své tradiční téma – Xfce. O předchozí verzi hovořil na loňském LinuxAltu a tentokrát si vzal pod hledáček novou verzi 4.8. Xfce je třetí nejpoužívanější linuxové desktopové prostředí,
před ním jsou samozřejmě KDE a Gnome. Konkrétní čísla je ale podle Hrončoka problém získat. Podle něj bude navíc důležitost Xfce v budoucnu stoupat. S tím, jak se objevuje Gnome 3 a další podivnosti, budou uživatelé čím dál častěji přecházet na Xfce,
tvrdí Hrončok. Výhodou Xfce je, že je konzervativní a nesnaží se vymýšlet žádné šílenosti.
Miro Hrončok o Xfce
Výhodou Xfce je, že šetří systémové prostředky. To se hodí zejména na starších počítačích, kde se prostředků nedostává, ale i na běžných strojích, kde jste schopni pracovat efektivněji. Vždycky jsem si říkal, jestli má smysl, aby pouhé desktopové prostředí zatížilo počítač, aniž bych na něm cokoliv dělal,
řekl Hrončok a zmínil, že Xfce potřebuje zhruba polovinu paměti než konkurenční KDE nebo Gnome. Stejně tak je šetrnější k závislostem a instalovaným balíčkům. Pokud si doinstalujete jakoukoliv součást Gnome, dostanete desítky dalších balíčků. Když si doinstalujete Thunar z Xfce, dostanete prostě jen Thunar.
Xfce 4.8 vyšlo v lednu a ještě není ani ve většině distribucí. Předchozí verze 4.6 vyšla před dvěma lety, takže vývoj je aktivní, ale nijak překotný. Důležité je, že málokteré funkce se mezi verzemi zahazují. Většina z nich se předělává nebo vylepšuje. Nikdo nebude rušit třeba tlačítka oken nebo dělat podobně velké zásahy.
Největší novinkou verze 4.8 je přepracovaný panel. Ten vypadá na první pohled stejně, aby byla zachována logika ovládání, ale lépe se s ním pracuje a umí více věcí.
Starší panel bylo například možné pozicovat jen k okrajům obrazovky, ale dnes je možné ho umístit na obrazovku kamkoliv. Stejně tak je možné volit délku panelu nebo jeho orientaci.
„Xfce není pro staré počítače!“
Další novinka souvisí také s panelem, konkrétně s menu aplikací. To dříve nebylo možné vůbec editovat, nyní po doinstalace editační aplikace přibude do kontextového menu nová položka, která umí zpřístupnit editaci položek.
Správce souborů Thunar se také umí nově připojit vzdálené úložiště. Do adresního řádku stačí napsat zkratky pro FTP, SFTP, SAMBA a další. Interně se přitom využívá GVFS jako v Gnome. Dříve nic takového v Xfce nebylo a museli jste použít externí aplikací.
Vylepšena byla i práce s displeji. Předělána byla ovládací aplikace, která zpřístupňuje mnohem více konfiguračních voleb. Pokud stisknete na počítači klávesovou zkratku pro přepínání displejů, automaticky vyskočí jednoduchý dialog pro výběr používaného displeje.
Xfce 4.8 zatím není ve většině distribucí k dispozici, ale už se objevují první vlaštovky. OpenSUSE byla první distribucí, která po vydání Xfce 4.8 vyšla, takže už jej obsahuje,
připomenul Hrončok. Stejně tak se nového Xfce dočkáme v připravovaném Xubuntu 11.04 nebo ve Fedoře 15.
„… a teď musíš najít eso.“
Miro Hrončok nastínil také příští verzi Xfce 4.10. Opět je naplánovaná za půl roku, ale vyjde pravděpodobně za dva nebo za tři roky,
vysvětlil Hrončok. Připravuje se například nový Vyhledávač aplikací, který se výrazně zjednoduší a bude připomínat známý Gnome Do.
Pavol Rusnak: openSUSE 11.4
Distribuce openSUSE je známá svou vysokou přívětivostí k uživateli a množstvím nových technologií, které používá. Podporuje také několik různých grafických prostředí, o kterých Pavol Rusnak mluvil hned na začátku přednášky. Nejnovější verze 11.4 využívá například KDE 4.6 v několika různých konfiguracích podle typu použití.
Pavol Rusnak o openSUSE
Zatímco KDE 4 je už poměrně známá věc, nejasnosti panují kolem nového Gnome. V době vydání openSUSE 11.4 byl stabilní Gnome 2.32 a my jsme se rozhodli necpat uživatelům za každou cenu Gnome 3, takže jsme zůstali u dvojkové řady,
vysvětlil na začátku přednášky Rusnak. Přesto uživatelé o Gnome 3 nepřijdou, je možné jej nainstalovat pomocí Open Build Service projektu. To je jedna z výhod openSUSE, protože je možné nabízet takovéto polooficiální repositáře.
V openSUSE se snažíme podporovat nejen KDE a Gnome, ale i jiná prostředí,
vysvětlil Rusnak. OpenSUSE je první distribucí, která ve stabilním vydání nasadila Xfce 4.8. Distribuce se také postupně zbavuje HAL a z desktopových prostředí to zbývalo jako poslednímu Xfce. Vývojářů Xfce je méně než vývojářů ostatních prostředí, takže jim to trvalo déle.
Praktickým důsledkem této změny je například už dříve zmíněná podpora GVFS.
U openSUSE se dalo vyhrát pivo
Dalším podporovaným prostředím je LXDE, což je mladší projekt než Xfce. Přinesli ale nové prvky týkající se použitelnosti.
OpenSUSE tak využívá čtyři hlavní desktopová prostředí. To je našim cílem, uživatel by měl mít vždy pocit, že používá openSUSE a není ztracený, když začne experimentovat v různých prostředích.
Integraci můžeme pozorovat například na rozhraní YaST, které je součástí konfiguračních panelů ve všech prostředích.
Říkali „nový zážitek“, ale jak na to?
OpenSUSE 11.4 je také první verzí, která už nedistribuuje OpenOffice.org, ale novější fork LibreOffice. Od originálního OpenOffice.org se odlišuje například tím, že přímo podporuje práci se SVG.
Rusnak upozornil také na to, že nová verze vylepšila například Calc nebo Impress. Většina distributorů už na LibreOffice přešla.
Novinky se týkají i balíčkovacího systému. Knihovna zypp nyní dokáže například automaticky vybrat nejlepší zrcadlo pro stahování nebo dokáže stahovat jen rozdíly balíčků pomocí technologie zsync. V 11.4 už má WabYaST oficiální podporu, dříve byl v preview stavu. Jedná se o přístup k YaST na dálku přes webové rozhraní.
Davy chodily nejen pro pivo
Pod pokličkou je řada dalších novinek. K dispozici je například nové jádro 2.6.37, které vylepšuje především podporu hardware. Pokud máte bezdrátovou kartu Broadcom, nemusíte využívat binární ovladače, ale v jádře je pro ni podpora.
Kromě toho se openSUSE snaží postupně přejít na startovací subsystém systemd, který by měl časem nahradit initd a měl by přispět k rychlejšímu startu.
Vojtěch Trefný: Unity a Ubuntu
Ubuntu 11.04 bude standardně používat rozhraní Unity. Cílem je zjednodušení a zpřehlednění práce s počítačem. Jako jediné prostředí je prý připravené na dotykové rozhraní.
Unity není úplná novinka, poprvé se s jeho základem mohli uživatelé setkat už v Ubuntu 9.04 Netbook Remix, které bylo přizpůsobeno malým displejům. Unity pak bylo představeno ve verzi 10.10 a bylo určeno jen pro netbooky.
Vojtěch Trefný s přednášecím netbookem
Z uživatelského hlediska se proti Gnome mění řada věcí. Zmizel spodní panel, zmizelo systémové menu a naopak přibyl jeden ovládací panel, který je zobrazován na požádání. Bohužel je vždy zobrazen vlevo a není možné ho nikam přesunout.
Zmizela také klasická oznamovací oblast, kterou nahradilo nové rozhraní. To ovšem musí aplikace podporovat. Klasická oznamovací oblast je schovaná a mohou ji využít jen aplikace z Javy, Wine a Skype. Je to podivné rozhodnutí, ale z hlediska jednotného uživatelského rozhraní je pochopitelné.
Menu aplikací je nahrazeno aplikací Dash, která funguje jako správce aplikací, správce souborů a univerzální spouštěč příkazů. Navíc je možné v něm používat také moduly zvané Unity Lens, které dovolují integrovat do Dashe další funkce. Viděl jsem například čtení pošty, Twitter, Jabber a další aplikace. Zatím jich není moc, ale přibývají.
Nejvíce kritizovanou vlastností je nemožnost Unity nijak konfigurovat,
řekl Trefný a vysvětlil, že je to navíc cílem celého projektu. Cílem je vytvořit Unity tak dokonale, že už nebude třeba ho nastavovat.
Stejně tak je Unity kritizováno za některé prohřešky proti ergonomii. Pokud například máte malou aplikaci v pravém dolním rohu, musíte pro její menu jet myší přes celou obrazovku.
„Jo, tohle je Unity…“
Velkým problémem Unity je, že vyžaduje zprovozněnou 3D akceleraci. To je problém zejména u karet nVidia a ATI, kde ovladače nemohou být součástí instalačního média.
Dochází tak k paradoxním situacím, kdy po instalaci uživatel vidí jiné prostředí než po dodatečné doinstalaci ovladačů. Systém vám nabídne nesvobodné ovladače, pak se restartuje a najednou vidíte úplně jiné rozhraní.
Vývojáři ale připravují takzvané Unity 2D, které by mělo být funkčně shodné s Unity. Bude ale podstatně méně náročné na hardware a nebude používat některé efekty. Uživatele tak už nebude mást, když mu nebude fungovat akcelerace.
Unity 2D ale zatím v Ubuntu 11.04 nebude k dispozici, dostane se až do následující verze.
Ubuntu 11.04 poběží interně na Gnome 2 a bude možné jednoduše přepnout na standardní rozhraní s Gnome Panelem. V příští verzi 11.10 už bude k dispozici jen Unity a Unity 2D, které poběží nad knihovnami Gnome 3. Gnome Shell ale k dispozici ve standardní instalaci nebude.
Luděk Šmíd: Od Fedory k Red Hat Enterprise Linuxu
Fedora by měla být, na rozdíl třeba od Ubuntu, platformou pro vývojáře. Řada vývojářů používá Fedoru jako testovací prostředí pro své produkty.
Šmíd upozornil na to, že Red Hat nad Fedorou žádnou kontrolu. My prodáváme serverový systém a Fedora směřuje čím dál více k desktopu,
dodal. Fedorou čím dál více prorůstá například Gnome.
Proti tomu Red Hat nabízí komerční produkt RHEL, pro který nabízí podporu až deset let, certifikaci a stabilní ABI. Přesto mají obě distribuce mnoho společného. Fedora je upstream pro RHEL,
potvrdil Šmíd. Ve většině případů se tak novinky pro RHEL nejprve objevují ve Fedoře. Výjimkou jsou nějaké super tajné věci, například podpora pro nové čipy od Intelu nebo AMD, které ještě nejsou na trhu.
Fedora je tedy pro Red Hat dnes již při vývoji velmi důležitá.
Luděk Šmíd o komunitách
Šmíd se ve své přednášce zaměřil především na spolupráci Red Hatu s komunitou. Na začátku zmínil například linuxové jádro, do kterého Red Hat dodává asi 12 % kódu a zbytek vytváří komunita. Největší problém je s udržováním starších jader až 10 let, což je velmi náročné.
Za dva roky bylo například do jádra 2.6.32 v RHEL 5 přidáno 6000 patchů, které jej udržují v chodu. Zákazníci chtějí stabilitu, ale zároveň chtějí podporovat nejnovější hardware a technologie.
Opravovat chyby například v osm let starém RHEL 3 je podle Šmída velká lahůdka
.
Obecně největší nevýhody při práci s komunitou jsou: malá kontrola nad směrem vývoje, malá kontrola termínů vydání, odchýlení od upstream verze a dodržování licencí a patentů. Proti tomu výhody jsou ohromné.
Výhodou je naopak pomoc komunity, rychlá zpětná vazba a spolupráce s partnery. Dostáváme obrovskou hromadu kódu zvenčí, ale něco mě to stojí – a nemusí to být peníze,
shrnul svou přednášku Šmíd. Red Hat není jen operační systém, je to rozsáhlý ekosystém.
