Kdyz si predstavim pravdepodobnost spatneho kontaktu na jednom dratku vlozenem do nepajiveho nekontaktniho pole, jaka je pak pravdepodobnost ze cely mozek z dratku bude fungovat? :)
Trosku si rypnu :-)
Prekvapuje me, ze ten prispevek vyse napsal spoluautor Ronji stavene vetsinou jako „vrabci hnizdo“, navic tak, ze soucastky pracuji mimo sve specifikovane meze :-)
Ale to bylo jen rypnuti, ve skutecnosti mi neco na Ronje pripomina prave hardware navrhovany Wozem, takze klobouk dolu.
Však taky autor toho „vrabčího hnízda“ jednou prohlásil, že se diví, že počítače vůbec fungují, když sipředstaví pravděpodobnost, se kterou by se mohl podělat jeden tranzistor, a vynásobí to jejich počtem v čipu…
To nic neni, hardware je hodny. Povetsinou funguje, dela co ma, a neobsahje nic navic. Narozdil od rozbloatovanych nesmyslnych softwarovych vrstev, co do vseho vnaseji zpravidla jen dalsi urovne slozitosti, bez pridane hodnoty na cemkoli, protoze to, proc je zavadime (oddeleni zavislosti na hardware) je v dusledku jen vymeneno za zavislost na dane vrstve. ktera se casto meni rychlejsim tempem, nez hardware sam, cimz jsme uspesne s vanickou vylili i dite – bezny to jev soucasneho idiotskeho tempa v celem tom slavnem „IT“ (mam za to, ze od te doby, co se misto programovani rika IT, to stoji za prdlacky).
Vsak se taky dneska uz vetsinou neprogramuje, IT senior jenom rekne „vezmene na to tento framework, druhou cast vyresime tadyhletou novou knihovnou a cely se to nakonec nejak slepi dohromady“ :-)
Uz je to trosku videt i u hardwaru, alespon v nekterych firmach – namisto jednoducheho GALu se vezme FPGAcko s 10× vetsi spotrebou i cenou atd.
Casy Woze jsou bohuzel nenavratne pryc, coz je skoda.
Btw by me fakt zajimalo, kde je ten SW a HW vyvoj, kdyz porad nejrychlejsi bootovani ma moje stary osmibitovy Atarko – za dve sekundy jsem v OS :-)
