V skratke – koncia casy ked 1 hw = 1 server. Zacina sa era 1 hw = x serverov. Pointa cloud computing je v tom ze vas uz nezaujima na com bezi vas servis. Vy chcete aby bezal. Umistnite ho do „oblacku“ a nestarate sa. O prevadzku sa stara niekto iny. Potrebuje momentalne vykon? Spusti sa servis na dalsich virtualnych instanciach. Spicka pominie? Niektore sa povypinaju. Uz netreba skalovat hw na maximalne vytazenie pocas 2h za den. Cloud sa postara o to aby to tak bolo. Ked sa to pojme v globalnom meradle, kde denne spicky su rozprestrene okolo zemegule tak pride k idealnemu vyuzitiu hw. Treba ze len zzit s mysienkou sa „sahnut si na zelezo“ je cim dalej tym vzdialenejsie…
jeste bych k tomu dodal, ze jeden z prvnich vlastovek byl Amazon.com, kdyz pravidelne pred vanocema meli 500 a vice procentni narust navstevniku, samozrejme nechteli ztracet trzby.. Ale co potom s tolika servery v prubehu roku? Byly nevyuzity, tak zacali servery pronajimat, no a tak nejak (asi) vznikl ten klaud, takove efektivni zuzitkovani serverovny.
(Samozrejme nic neni dokonale..)
Pekne jste to popsal. Cela motivace vsech tech „klaud nesmyslu“ je v tom, ze nektere firmy maji prebytek kapacity, a tak ho pronajimaji podle hesla. Objevuje se dokonce heslo „pay as you consume“.
Drobny problem je v tom, ze neexistuje rozumny pripad, kdy by se neco takoveho hodilo. Pro vedecke vypocty to neni (alespon teda google app engine urcite ne) a pro mission critical veci uz vubec.
