Co píšete vy je děs. Co vám brání si nadefinovat a použít funkci? Vadí vám, že má jméno?
Hmmm, já se nad tím konceptem zamyslím. Jestli ono to nemá co dělat se Smalltalkovskou koncepcí OOP, kdy metody jsou de facto "povinně neviditelné" a "metoda zvenčí" je jen selektor, což je v ST symbol...
Když to řeknu jinak, metoda v Ruby JE first-class objekt - podle definice v http://en.wikipedia.org/wiki/First-class_object - ale (v duchu Smalltalku) nemůžete čekat, že bude fungovat konstrukce typu metoda1 = objekt.metoda2. Snad to říkám srozumitelně (a snad to sám chápu správně). :-)
Nějak tomu stále nerozumím. Mně to funguje naprosto bez problémů.
irb(main):001:0> a=1 => 1 irb(main):002:0> b=2.6 => 2.6 irb(main):003:0> c=a.method(:integer?) => #<method: fixnum(integer)#integer?> irb(main):004:0> d=b.method(:integer?) => #<method: float(numeric)#integer?> irb(main):005:0> c.call => true irb(main):006:0> d.call => false
Já sice chápu, že třeba pro Pythonistu vypadá Smalltalkovský přístup nezvykle, ale co se vám na tom nelíbí? Podle mě jsou metody ve Smalltalku i v Ruby first-class object jako vyšitý.
y zavolejAPředejBlok: [ x y | objekt zavolejMetoduSParametrem: x]místo
y volejObjekt: x seSelektorem: #zavolejMetoduSParametrem:. Je to „smallatlkovský pseudokód“, nároky na syntaktickou správnost si nekladu, ale asi chápete. :-D Ale jak vidíte, pokud chcete přímo předat „vázanou metodu“ (říkám to správně po Pythonovsku? :-)), můžete taky. Jen to není obvyklé. Občas se hodí reference na metodu, občas je lepší anonymní blok kódu - má jakožto uzávěr přímý přístup k lokálním proměným volající metody a umožňuje tak tvorbu vlastních řídicích konstrukcí a interních iterátorů. (Externí iterátory člověk může samozřejmě používat taky. ;-)) Ruby se podvolí obojímu. :-) Osobně mi přijde, že oba způsoby mají svá pro a proti a že z typické směsky use-cases vyjdou v průměru tak nějak nastejno. Takže pak už je to jen otázka preferencí. ;-)
y zavolejAPředejBlok: [ x | objekt zavolejMetoduSParametrem: x]:-)
1 to: 10 do: [:x | Transcript show: x]. action := MessageSend receiver: Transcript selector: #show:. 1 to: 10 do: action.Jak bloky tak MessageSend se aktivují stejnými metodami, takže jsou při předávání jako parametry ekvivalentní.
„Vývojář není k objektovému kódu nucen jako v případě Javy nebo Smalltalku. Chcete-li, nemusíte objektový styl vůbec použít.“
Hmm, ale on k tomu není nucen ani v Javě a Smalltalku. V Cčku se dá programovat velmi objektově (àla Gtk+ ;-)) a naopak v Javě nebo Smalltalku můžu narvat všechno do metod jediné třídy a psát strukturovaně se statickými členskými proměnnými jakožto globálními proměnnými. Troufnu si říct, že „stupeň nucení k objektovému psaní“ mi vychází u těchhle dvou jazyků asi tak nastejno, zvlášť když se na ně podívám s odstupem. :-) Pravda je, že Python vypadá o dost uhlazeněji.
Ohledně IronPythonu...myslím, že Boo má větší boodoucnost. ;-) A taky do .NETu líp zapadá. :-)
ad switch vs perl6 doplnim:
http://dev.perl.org/perl6/rfc/22.html
ad clanek a reference na funkce.
Doplnim priklad v perlu:
sub nase_fce {
my $param = shift;
return $param + 1;
}
print nase_fce(5);
my $pointer_na_funkci = \&nase_fce;
print &$pointer_na_funkci(5);
# Nebo ...
# print &{$pointer_na_funkci}(5);
# print $pointer_na_funkci->(5);
ad clanek a priklad v perlu.
Vas priklad v perlu bych trosku upravil:
...
while (my $line = <infile>)) {
chomp $line;
next if $line =~ /^\s*$/;
...
sub my_grep($selector, *@list) {
given $selector {
when Rule { ... }
when Code { ... }
when Hash { ... }
# etc.
}
}
given want {
when Scalar {...} # called in scalar context
when List {...} # called in list context
when Lvalue {...} # expected to return an lvalue
when 2 {...} # expected to return two values
# ...
}
# The want function returns an object that contains information about the context in which the current block, closure, or subroutine was called.
pocitac: {1} perl -d -e 42
Loading DB routines from perl5db.pl version 1.28
Editor support available.
Enter h or `h h' for help, or `man perldebug' for more help.
main::(-e:1): 42
DB<1> x @array = (1,2);
0 1
1 2
DB<2> x $#array
0 1
Jasne jde videt, ze array je pole. Podle '@'.
next if $line =~ m/^$/;
next if $line =~ m/^\s+$/;
A proc to? Kdyz nasledujici podminka stejne tyto pripady odfiltruje. A kdyz uz, proc to nenahradit?:
next if $line =~ m/^\s*$/;
Jinak velkou nevyhodou Pythonu je to odsazovani. Velmi casto pracuji na vzdalenych pocitacich a pokud mate na vzdalenem stroji vi a na lokalnim stroji oznacite text mysi a prenesete ho do jineho okna (na jinem pocitaci), tak z \t\t mate (blize neurceny) shluk mezer a jak jsem vyrozumel, tak v pythonu i problem...No ono to ani není nevýhoda. Spíš jde o to, nepoužívat tab(u)elátor, tedy používat, ale mít v editoru zapnutou konverzi "tabs to spaces". Já osobně, si toto nastavuji všude kde můžu, protože k tvrdému tab(u)elátoru mám odpor již od dob jehličkových tiskáren. To jste taky na některé tiskárně soubor vytiskl a formátování bylo v pořádku, ale někde jinde měla jiná tiskárna jinak nastavený počty mezer pro znak 09H a už to bylo v pytli.
Wikipedia: „...a whitespace character is any single character which represents horizontal and/or vertical space in written text, or is a series of such characters.“
Mezeru neukecáte.
# define
sub try (&@) {
my($try,$catch) = @_;
eval { &$try };
if ($@) {
local $_ = $@;
&$catch;
}
}
sub catch (&) { $_[0] }
# how to use
try {
die "phooey";
} catch {
/phooey/ and print "unphooey\n";
};
m/^(\w+);(\w+);(\w+);(\d{1,3});(\w|-);(.*);(.*)$/imho nemuze fungovat jak autor zamysli, neb znak strednik je podmnozinou libovolneho znaku reprezentovaneho znakem tecka.
m/^(\w+);(\w+);(\w+);(\d{1,3});(\w|-);([^;]*);([^;]*)$/@line=split /;/ ;