Nové rozhodnutí
Helsinský soud po letech tahanic rozhodl, že Peter Sunde z The Pirate Bay nemusí platit dříve vyměřenou pokutu ve výši 1 milión dolarů. K tomu se navíc hudební průmysl dobrovolně zřekl požadavku na odškodnění ve výši 350 tisíc dolarů. Peter Sunde tak (poté, co v posledních téměř 10 letech strávil i nemálo času ve vězení) musí uhradit pouze náklady související s kausou ve výši 7769 eur.
Soud rozhodl, že je Peter žalovatelný za aktivity The Pirate Bay v období let 2010 až 2014. Zčásti za to může jeho nepřevedení ochranné známky a loga „The Pirate Bay“ na společnost a referování o TPB pomocí slov jako „my“ při komunikaci s veřejností.
Slovíčkaření v odůvodnění rozhodnutí?
Peter Sunde s tímto odůvodněním nesouhlasí a již podal odvolání. Vysvětluje, že považoval za svoji veřejnou povinnost bránit The Pirate Bay, ochranná známka dle něj má patřit veřejnosti, nikoli žádnému jedinci či komerčnímu subjektu. Zjednodušeně řečeno se tak brání slovíčkaření, které nejspíš soud ve svém odůvodnění použil, protože je ve způsobu, jakým komunikoval, jedině logické používat množný člen a soud to mylně vykládá jako příslušnost či odpovědnost za The Pirate Bay jako takovou.
Pikantní na tom mimochodem je to, že už se ani nepíše o tom, jak (z logického hlediska) neskutečně nefér je soudit a pokutovat mluvčího nějakého nástroje pro sdílení dat za to, že jej úplně jiní lidé používají ke sdílení dat autorsky chráněných. Analogie s odsouzením provozovatele autopůjčovny za to, že nějaký člověk v opilosti s jeho autem přejel babičku na přechodu se nabízí, ale byla by už jen nošením dříví do lesa.
Zamést si před vlastním prahem
Peter Sunde dále dodává, že je čas, aby nahrávací společnosti začaly platit za své vlastní nezákonné aktivity. Jen před pár dny totiž klíčový člen dánské protipirátské organizace Johan Schlüter byl odsouzen ke 4 letům probačního dohledu za zpronevěru 100 miliónů dánských korun (~345 miliónů Kč) od klientů. Stejný člověk dříve prohlásil, že „dětské porno je skvělé“ protože otevírá společnostem držitelů práv cestu k cenzurování internetu.
Pachuť sporu přetrvává
Ze všech jemných nuancí mi dovolte připomenout, co vše provozovatelé The Pirate Bay zažili. Rád bych připomněl zejména jistého vyšetřujícího policistu, který prováděl razii v The Pirate Bay v době, kdy byl současně na výplatnici hollywoodských studií. Vzpomněl bych soudce, který současně působil v protipirátské organizaci, ale sám sebe ze sporu pro podjatost nevyloučil.
De facto všichni souzení představitelé The Pirate Bay si dříve či později odseděli nějaký čas ve vězení, ale narozdíl od Gottfrida Svartholma a Fredrika Neije se Peter Sunde nedopouštěl jiných, již skutečně neoddiskutovatelně trestných činů. Přesto strávil nějaký čas ve vězení.
Není pochyb, že The Pirate Bay v době své největší slávy byla budována zejména za účelem sdílení autorsky chráněných filmů, seriálů, hudby či čehokoli podobného. Popírat tuto skutečnost bylo směšné už v době původního procesu s TPB a platí to dodnes. Na druhou stranu stále platí, že The Pirate Bay jakožto torrent tracker jen zprostředkovávala komunikaci mezi uživateli. Jako vyhledávač torrentů pochopitelně dost riskovala, což se nakonec tvůrcům vymstilo.
Otázkou tak pouze zůstává, jestli celý proces k něčemu pozitivnímu pro filmová a jiná studia vedl. Tak jako Lars Ulrich z Metallicy porazil Napster, aby dal impuls ke zrodu technologicky vyspělejším formám sdílení, i TPB nebyla jediná (vzpomeňme isoHunt) a rozhodně s koncem její slávy neskončilo sdílení filmů a hudby na internetu.
Navzdory neskutečně lepší dostupnosti audiovizuálních děl na legálních službách ve srovnání s dobou před 10 lety nelegální sdílení děl a ripování stále žije. Uvidíme, jak dopadne Kim Dotcom a jeho služba Megaupload, ale ani její pád nic nezměnil. Ostatně Hollywood může ohnout právo ke svému obrazu leda tak v západních zemích, ani na malé čínské tržnice plné pirátských kopií všeho (od filmů po Windows), ani na ruské firmy vyvíjející ripovací nástroje nemá žádný vliv.
