Hlavní navigace

Pingus

31. 10. 2003
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Kdo by neznal klasickou hru Lemmings. Její první díl jste si v DOSu mohli zahrát už v roce 1990. Protože ale není free, rozhodl se Ingo Ruhnke osm let poté vytvořit její opensource klon.

Pokud opravdu existuje někdo, kdo originální Lemmings nikdy neviděl: Lemmings je logicko-akční hra, ve které máte za úkol dostat bandu neposlušných lumíků přes všechny pasti a překážky až domů. Celkový počet lumíků se (stejně jako to, kolik jich musí přežít) mění s každou slují. Hráč má k dispozici jakýsi seznam funkcí, které může jednotlivým lumíkům přidělit. Jenom pro představu mohou stavět schody, kopat tunel (dolů nebo do stran), bránit v průchodu ostatním a podobně. Počet funkcí, které můžete přidělit, je striktně omezen (například dva kopáči, jeden schodař a podobně). Pokud necháte lumíky volně jít, většinou vám po chvíli někam všichni spadnou a můžete začít od začátku. Dalším nepříjemným faktorem je samozřejmě časový limit, který musíte pro úspěch mise dodržet. Celou hru ovládáte myší a na klávesnici nemusíte hmátnout ani jednou (i když můžete). Během hry stačí kliknout na funkci, kterou chceme lumíkovi přidělit, a pak už přímo na něj. Pokud kurzor podržíme nad některým z nich bez kliknutí, zjistíme jednoduše jeho aktuální funkci.

Na hře je také velmi zajímavý fakt, že většina slují nemá přesně dané řešení a je čistě na každém hráči, jakou cestou své svěřence povede. U spousty logických her existuje jen několik málo řešení (nezřídka jen jedno), na která musí hráč přijít. U Lemmings je hráči v tomto směru dána nevídaná svoboda.

Pingus se nesnaží za každou cenu původní hru kopírovat. Autor tvrdí, že z ní sice vychází, ale snaží se do hry přidat vlastní nápady a nové prvky. Hra například obsahuje tajné místnosti.

Poslední verze 0.6, kterou můžete stáhnout ze stránek projektu obsahuje „oficiálních“ 22 slují, a přestože se stále nejedná o dokončený projekt, je už hra docela dobře hratelná. Dalších 120 slují je k dispozici v adresářích data/levels/pla­yable a data/levels/wip/ (WIP = Work In Progress = děláme na tom) a na další stovce se pracuje. Pingus obsahují i vlastní editor, ve kterém můžete levely sami vytvářet a aktivně se tak do projektu zapojit.

Po spuštění na vás vybafne jednoduché menu, ve kterém můžete rovnou zvolit „Lets go!“ a začít. V Pingus jsou levely seskupeny do ostrovů, které postupně procházíte. Takže vybereme některý z nich a hra začne. První rozdíl, který vás udeří do očí, uvidíte na samotných postavičkách. Hlavní roli totiž po lumících převzali tučňáci. Jsou ale úplně stejně hloupí a jenom jdou a jdou. V horním informačním panelu je stále vidět počet už „vypuštěných“ tučňáků a také to, kolik se jich už dostalo do domečku. Vlevo jsou pak hezky graficky vyvedené ikonky zobrazující funkce tučňáků a jejich zbývající počet. Zobrazují se jenom ty, které můžete v dané sluji používat. Pod nimi je pak vidět mapa celé sluje a zelený obdélník označuje právě viditelnou část.

Hra umí běhat v různých rozlišeních a autor měl větší prostor pro animaci tučňáků (i když lumíci, přestože měli každý asi 5×3 body, byli animovaní absolutně geniálně) a všichni krásně cupitají a je hezky vidět, jak pilně pracují. Každá jejich činnost má svou vlastní detailní animaci.

Rozlišení lze jednoduše zvolit při spouštění hry parametrem -g, například:

pingus -g 800x600

Většinu speciálních efektů lze vypnout pomocí parametru –fast-mode, což může výrazně zvýšit plynulost hry na méně výkonných strojích. Na mojí osmistovce ale hra jede bez problémů úplně plynule. Dalšího urychlení dosáhnete snížením barevné hloubky.

ict ve školství 24

Pingus jsou zajímavým klonem Lemmings, a přestože není jejich vývoj zdaleka u konce, můžete si hru už teď docela dobře užít.

Autor článku

Petr Krčmář pracuje jako šéfredaktor serveru Root.cz. Studoval počítače a média, takže je rozpolcen mezi dva obory. Snaží se dělat obojí, jak nejlépe umí.