S TeXem jsem se poprve setkal jako student okolo roku 1996 a tehdy jsem mu uplne propadl. Zacatky byly samozrejme velice krute, ale ten vysledek stal opravdu za to. Ve srovnani s vystupy jednoho tehdejsiho (dodnes) oblibeneho nejmenovaneho WYSIWYG editoru vypadal vysledek jako z jineho sveta (nebo alespon stoleti). Dekuju za skvelou praci nejen profesoru Knuthovi, ale i Vam a dalsim lidem ze sdruzeni CSTUG, diky kterym jsem mel mimo jine i moznost "udivovat" sve okoli typografickou kvalitou mych vytvoru. Mam kontakty ve vedeckych matematickych kruzich a zatim to nevypada, ze by se tam na TeX po temer 50 letech nejak zapomnelo...
Tady je to potřeba rozdělit na dvě části. Různé "fajnšmekroviny" opravdu ocení jen úzká sorta lidí. Ale v základu není typografie samoúčelná, nýbrž má za úkol vést uživatele po stránce tak, aby dokázal informaci co nejlépe vstřebat. To čtenář třeba také nepřímo neocení, ale když bude muset vstřebávat typograficky nepovedený dokument, tak mu to nepůjde dobře.
Nevím, jak tomu bylo na Slovensku, ale v Čechách došlo začátkem 90. let k strašlivému úpadku knižní sazby. Některy knihy se ani nedaly rozumně číst, jediný důvod, proč to člověk koupil bylo to, že byly do té doby nedostupné. Od té doby se ale situace dost zlepšila a dnes už vyložené průšvihy nevychází a výrazně vzrostl i počet opravdu krásně vysázených knih. Určitý úpadek je teď spojen právě s ebooky, těžko říct, jestli tam ještě dojde k nějakému vývoji nebo už došlo k zakonzervování situace.
Na začátku 90. let se do počítačové sazby pouštěli znalci počítačů a bez znalosti typografie. A sázecí programy byly nastaveny na americká pravidla sazby, například u zarovnání do bloku se roztahovala i slova a ne jen mezery mezi slovy. Zároveň se slova dělila podle nečeských pravidel atd.
Později už programy pro sazbu zahrnuly české prostředí a už se dostaly i do rukou znalců typografie, ba i ti znalci počítačů už se něco o sazbě naučili. A kvalita tím pochopitelně vzrostla.
Další věc jsou korektury. Dříve je dělali lidé, kteří měli hluboké znalosti, a najít za totality v knize gramatickou chybu bylo prakticky nemožné. V poplyšákové době to byla katastrofa; my fajnšmekři jsme tenkrát při četbě knih trpěli jako zvířata. Teď už je sice situace o hodně lepší, ale pořád to není ono. Je to asi daň za rychlost a také za malé náklady jednotlivých titulů. Dříve se v tiráži uváděl počet výtisků a desetitisícová vydání byla běžná - o tom se současným nakladatelům může jen zdát.
Já teda nevím, jak jinde po republice, ale co si tak pamatuji z 80. let, tak tento druh zboží u nás chyběl jen jednou pár týdnů, a sice po požáru harmanických papíren, kde se to vyrábělo. A po nedávných zkušenostech s máslem a s vajíčky bych zrovna toto už raději příliš nevytahoval. Navíc to nejčastěji připomínají lidé, kteří v té době ještě ani nebyli na světě. Zatímco poslední dobou mi vůbec spousta věcí začíná až nebezpečně připomínat předlistopadovou éru, kdežto ty nepamětníky to nechává v klidu - myslím tím tu politickou korektnost alias plíživou cenzuru, opět se začíná rozlišovat mezi tím, co se říká doma a co se může říci i venku, politické komentáře jak vystřižené z rudého práva 50. let, pokud jde o slovník a použité obraty, diktáty o nás bez nás, nesmyslné zákazy, příkazy, směrnice a nařízení - ty už dávno předčily ty komunistické výmysly, subvence, dotace hromady neužitečných, nesmyslných projektů a činností, mladé kádry politických stran, jež se prezentují jako pravicové, mají marxistické názory, protože po tom polistopadovém výplachu hlav už ani nevědí, že ty jejich názory jsou marxistické (žijí v představách, že komunisti žrali nemluvňata a za sebemenší kritiku zavírali na 10 let do dolů)...
Určitou výhodu tehdejší všeobecný nedostatek (hmotný i informační) přeci jen měl - lidi měli větší schopnost improvizovat. Dnes má každý půl mozku někde v googlu (taky už mi paměť nejede na 100%). Pokud jde o politiku, je to taková tendence řešit věci spíše administrativním (=direktivním) způsobem, ať jde se jedná o administrativu socialistickou nebo kapitalistickou. Jen ta socialistická řídila direktivně na 99,5%, kdežto kapitalistická tak na 70%.
P.S. Nedostatek toaleťáku opravdu existoval, tenkrát to řešily expresní dodávky z Číny. Ale nebyla to věc pro chod státu kritická. Dnes je to spíš horší, jsme závislí i na takových entitách, jako jsou hypoteční bubliny v Americe.
Já bych zase neidealizoval tu nutnost improvizace. Dnes sice máme půl mozku v googlu, ale zase nemusíme neustále dokola vynalézat kolo a na pár kliknutí si najdeme jak se co má dělat. Když jsem začal opravovat dům po otci, tak jsem často narážel na to, že tatí byl sice šikovný, ale neměl možnost při rozumném úsilí nastudovat jak a proč se co má dělat. Např. elektrika rozvedená dráty černý/černý, nebo třeba červený/červený (TN-C) a občas nějaký drát navíc. Zjistil že existuje sanační omítka na vlhkou zeď, tak ji doplnil na opadanou stávající a "kupodivu" to opadávalo dál. Na chatě si tatí vyrobil dveře z prken a hranolů a až když začaly sesedat, tak zjistil, že ten šikmý kus dřeva co bývá na vratech občas vidět má nějaký smysl. Jeho kamarád když si stavěl srub jako chatu, tak jednoduše naskládal kulatiny přes sebe a až pak v průběhu začal improvizovat s tím, jak a čím vyplnit mezery mezi kmeny. Atd. Takže míra improvizace byla dříve veliká, ale výsledky tomu také bohužel často odpovídaly.
Tak zrovna toto bych taky "režimu" za vinu nedával. Učebnice pro truhláře a předpisy pro elektrikáře byly k dostání v každém městě v Knize za pár korun, nebo se stačilo někoho zeptat - takže problém byl v tomto případě u někoho jiného a s režimem to nijak nesouvisí. A opět - současná situace je v této oblasti velmi podobná té tehdejší - sehnat dnes kvalitního řemeslníka je nadlidský úkol. Je jich málo, každý má práci na rok dopředu a kdo nemá, tak se záhy sami přesvědčíte, proč ji nemá, až to po něm budete předělávat.
Výhodou oproti dřívějšku je, že ty nové systémy zdění, vodoinstalace apod. jsou mnohem jednodušší než ty staré, klasické, takže vyzdít rovné zdi do pravého úhlu či roztahat si po domě vodu plastovými trubkami zvládne opravdu každý, kdo není naprosté dřevo. Proto mě udivuje, že existují řemeslníci, kteří se tím údajně živí, ale nesvedou to.
Ba ne, právě protože tu předlistopadovou situaci pamatuji, tak dovedu posoudit, že zrovna v tomhle jsme se dostali do stejného marasmu, jako byl tenkrát. Zase si musím kachličkovat koupelnu sám, pokud na to nechci čekat rok a chci to mít udělané pořádně.
Určitě se dá argumentovat, že na každý kontrétní problém se dříve i nyní dá najít nějaká kniha/norma. Nicméně pokud jste se před revolucí rozhodl např. že si postavíte chatu, tak vzhledem k možnosti sehnat/zaplatit řemeslníky jste si naprostou většinu prací dělal sám nebo s rodinou počínaje lámáním skály na budoucí sklep, výrobou škvárových tvárnic, tvámů na pile, sestavení nosné kostry, až po střechu, elektroinstalaci, odpady atd. a ještě jste nakupoval stylem "Na samotě u lesa", tak se nelze divit že dříve lidi tak často improvizovali. Pokud by si totiž před započetím každé další práce nejprve měli sehnat přesné návody jak to dělat, tak to staví ještě dneska.
Dnes je to přeci jen něco jiného. Jednak si méně lidí dnes dělá všechno a když řešíte nějaký kontrétní problém, tak přes google najdete princip jak na to za pár minut.
Ohledně řemeslníků nevidím situaci tak černě. Nechce to vybírat nejlevnější nabídku a pořád se dají sehnat řemeslníci co dělají dobře. Nepřijdou hned zítra, ale práce se stejně plánují dopředu.
Schopnost improvizovat šla ruku v ruce s možností improvizovat. Pračka se prostě s trochou vůle a šikovnosti opravit dala. Dnes ne, dnes už neopravíte pomalu ani žehličku, protože je v tom nějaký MCU, díky kterému pak na krabici píší "šestý smysl", "automatické odstraňování vodního kamene" apod. Prostě jsou dnes věci řádově složitější, nejsou navrhovány s ohledem na životnost a opravitelnost je na stupnici priorit hodně nízko. Přitom já pamatuji, jak se do navijárny motorů nesl na opravu spálený motor ze ždímačky.
I dnes by plno lidí raději věci nechalo opravit, ale už to nejde. Není to o půlce mozku, ty věci jsou prostě takhle navržené. Pokud máte známého opraváře, tak vám to nejspíš potvrdí. Pořád se běžně opravuje ruční nářadí, velké stroje, průmyslové linky atd. Tam je stále běžné, že výrobce dodá dokumentaci, jsou k dispozici náhradní díly a celé je to stavěné tak, aby to šlo rozebrat, vyčistit, vadné součástky vyměnit a zase složit. Ale z "konzumní elektroniky" prakticky nic.
No, ono to až tak bezchybné nebylo. Viděl jsem učebnici infinitesimálního počtu, přeloženou z Ruštiny, kde překladatel ani korektor evidentně neměli ani páru o tom, co dělají. Takže překladatel neznal slovo "proizvodnaja" (derivace) a řekl si, že to je skoro jako "proizvoľnaja" a tak se v té učebnici dokola počítala "první libovolná z funkce" atd.
Podobně jsem tenkrát četl článek o jaderné fyzice, zase přeložený z Ruštiny člověkem fyzikou nepolíbeným. Tam se místo o hadronech psalo o adronech, ty neměly paritu ale četnost atd. Člověk, který neznal ruskou terminologii z toho nemohl pochopit vůbec nic.
To se občas stalo u nějakého populárního článku, ale u učebnice? Tomu nevěřím, protože učebnice musela projít nějakým lektorováním a schvalováním a něco takového by rozhodně neprošlo. Gramatiku jsem se naučil čtením knih vydaných ve zmiňované době, ne šrocením se nějakých pouček na hodinách češtiny.
Ovšem dnes mě chytá amok, když náhodou někdo doma pustí televizi, sleduje naučný kanál, ale překladatel očividně neměl ani páru o tom, co překládá, a navíc byl líný otevřít slovník. Takže např. na Spectru v pořadu o elektřině neustále něco blábolili o vysoké voltáži, protože překladatel netuší, že česky se voltage řekne napětí. V pořadu o ražbě tunelu zas čelní nakladač neustále nazývali drtičem. Distributor uvede na český trh film pod názvem Horizont události, protože netuší, že jde o fyzikální termín a v češtině má formu plurálu. Samostatnou kapitolou pak je skloňování latinských a řeckých jmen a termínů. A pravopis v dnešních médiích? Když za minulého režimu v regionálním plátku vyšla novináři v článku hrubka, tak se mu spoluobčané posmívali ještě týden. Dnes "novináři" dělají chyby i v titulkách, nerozlišují mezi spisovnými a hovorovými výrazy atd.
Taky na to vše jsem alergický, protože když někdo nezvládá tak primitivní a automatické věci, jako je pravopis, tak mám vážné pochybnosti o jeho dalších intelektuálních schopnostech. U programátorů jsem na to obzvláště citlivý, protože kdo nezvládá přirozený jazyk, má obvykle potíže i s jazykem programovacím. Je pravda, že 90% chyb udělaných v těch programovacích jazycích chytne překladač, ale ten zbytek jsou ty nejhloupější chyby. S neschopností obratně se vyjadřovat v přirozeném jazyce se pojí stejná neschopnost i v jazycích programovacích - nevhodné názvy, nevhodná struktura toku programu...
Není učebnice jako učebnice. Já nepoužil slovo učebnice ve významu "text schválený pro výuku na základní a střední škole", ale ve významu "publikace, ze které se lze dané téma naučit", tedy jako Jarníkův Diferenciální a integální počet, Feynmanovy Lectures of Physics, Landauův a Lifšicův Kurz teoretické fyziky atd. Tyto publikace jsou také nazývány učebnicemi a přesto žádným takovým schvalovacím kolečkem procházet nemusely.
I tyto knihy samozřejmě musely projít recenzním řízením a mít odborného redaktora. Zrovna na to koukám - Kurs diferenciálních rovnic od Stěpanova - to překládal samotný Dr. Čech, Fysika polovodičů od Ioffeho - všichni tři překladatelé fyzici, přesto má kniha ještě vědeckého redaktora a vědeckého recenzenta... Kvasnica - totéž, 2 recenzenti plus odborný revizor textu... Jarníka mám na chatě, ale vsadím boty, že to bude totéž. Nedovedu si představit, že by tenkrát někdo uvolnil peníze na vydání tak zfušovaného překladu odborného textu. Jak říkám - v nějakém populárním článku občas něco takového ulítlo, ale knížky se dost hlídaly a tím kolečkem prostě projít musely, aby na to vůbec byly uvolněny peníze.
Stačí když necháte číst text dítě ve druhé / třetí třídě základní školy. Pokud to bude například správně typograficky vysázená kniha, tak jde poznat rozdíl v rychlosti a přesnosti a plynulosti čtení, oproti kdejaké ... rychlokvašce (knize) zaměřené na zisk. A uživatel (dítě) určitě nic o typografii ani neslyšel - přímo to neocení, ale vlastně to ocení o to více.-) Dobrý typografie na první pohled vidět není.
Přesně tak. Pamatuji se, že se mi jako dítěti moc líbila dnes již klasická Sbírka úloh z matematiky od Františka Bělouna. Tenkrát se tomu říkalo prostě Běloun.
Až o mnoho let později jsem začal dělat s TeXem a pak se mi dostal náhodou Běloun znovu do ruky a okamžitě mi s překvapením došlo, proč se mi to jako malému tak líbilo. Je to sázené v TeXu.
Už na základní škole jsem to oceňoval, i když jsem o sazbě, typografii a TeXu nevěděl. Prostě v tom byl rozdíl a bylo to krásné.