Co konkrétně je na tom špatně? Má čekat, až bude syn dělat ještě něco horšího a dostane větší trest? Morozov byl něco úplně jiného, tam byl problém v tom, že onen „trestný“ čin byl trestný jen podle zákona, morálně byl správný.
Chtělo by to oprostit se už od toho přemýšlení jako v totalitní zemi. Zákony jsou tu od toho, aby nás (všechny) chránily. Upozornění na porušení zákona není nic zavrženíhodného, právě naopak. Kdyby vám někdo vykradl byt či dům, také budete rád, když někdo bude mít nějaké informace vedoucí k odhalení pachatele, když je poskytne policii. Nebo byste snad toho zloděje považoval za frajera, který se vzepřel špatným zákonům?
No prostě mají uvědomělé občany, kteří vědí, co je jejich povinnost ... :-)
Jestliže matka při prvním podezření dala oznámení úřadům bez toho, aby si nejprve promluvila se synem, tak je dost podezřelé, že by to byla její první volba při rozhodování. Její úsudek byl nejspíše ovlivněn dalšími okolnostmi, které nejsou v článku zmíněné. Pravděpodobně měla nějakou zvláštní motivaci. Pokud by oznámení úřadům opravdu byla její první reakce, tak asi začnu věřit, že Američané disponují nějakou psychickou zbraní, kterou nyní testují na vlastním obyvatelstvu. :-p
Neznám pozadí tohohle případu, ale znám jeden z ČR.
Kluk od malička v problémech, v 16 stíhaný za krádeže. Na vojnu šel k PTP protože měl záznam v rejstříku trestů. Kdykoliv něco provedl, tak ho táta zmlátil jak hada. Když bylo klukovi cca 22 let, tak jeho táta umřel a zůstala na něj máma sama.
Nejprve si jen začal nosit kradené věci domů. Pak mu je tam nosili/vyzvedávali si je jiní. Mámu měl na háku. Když začal kšeftovat s kradenými auty a náhradními díly, tak mu máma vyhrožovala, že pokud toho nenechá, tak ho udá. Zmlátil jí.
Udala ho. Šel sedět. Je to přez dvacet let a ve vězení byl za tu dobu už víckrát. S rodinou se nestýká. Také to plno sousedů nedokázalo pochopit, jak vlastní matka dokáže udat vlastního syna? Na druhou stranu je otázka, jak dlouho měla čekat? Až bude na zahradě drtičem větví likvidovat nějakou mrtvolu? Navíc se říkalo, že nějaký jeho kumpán chtěl jeho mámu zabít proto, aby je nikde nenabonzovala. Takže to možná stihla na poslední chvíli.
Prostě je smutné, když vaše dítě je grázl. A pokud si nenechá domluvit, tak jaká je jiná šance, než to obrečet a pak jít na policii? Nevíme nic o tom, jak to u nich doma probíhalo.
Případ, který uvádíte vy, se liší od toho zmíněného v článku v množství relevantních informací. Já jsem ve svém příspěvku poukázal právě na ten nedostatek informací a vyjádřil pochybnost o oznámení jakožto první volbě "v modelové situaci ve vakuu". Můj přístup by byl nejprve zvážení možnosti promluvit si se synem a dozvědět se podrobnosti. Zkusil bych ho přesvědčit argumenty, aby toho zanechal a způsobené škody v rámci možností vrátil. Případně nějaké jiné mezistupně v závislosti na konkrétní situaci, jako je například dání možnosti, aby oznámení provedl on sám. Mé oznámení na policii by byl v hypotetické posloupnosti zvažovaných kroků až ten poslední, kdy bych usoudil, že žádná z předchozích možností nemá reálnou šanci na úspěch. Nemám rád když se "poslední možnost záchrany" používá jako "první pomoc".
Nijak jsem nezpochybňoval krok samotný, zmiňoval jsem pouze, že v článku není dostatek informací obzvláště o motivaci a přitom titulek na jistý druh motivace odkazuje. Tohle je přesně ten druh článku, kdy nadpis něco naznačuje a v článku samotném není v tomto směru vůbec nic zmíněno. To obvykle značí nějaký druh spekulací, snahu o senzaci nebo někdy i úmyslnou manipulaci (viz třeba jiným pisatelem zmiňovaný Pavlík Morozov, kdy oficiální propaganda z něj udělala mučedníka, stavěla mu sochy, psala básně .. a ve skutečnosti se to stejně odehrálo jinak).