Myslím, že prohlášení vyučujícího před posluchárnou plnou studentů nelze považovat za uzavření licenční smlouvy. Já se totiž nedozvím (pokud se nebudu jednotlivě ptát), kteří studenti můj návrh přijali. Navíc někteří na příslušné přednášce nejsou a o programech se dozví od kolegů nebo je najdou na mé webové stránce.
Proč musí být zrovna text licence návrhem, s kterým já musím souhlasit? Nelze to chápat tak, že (v analogii s rohlíkem) vystavení sw. na WWW nebo FTP serveru je výzva, můj požadavek na stažení souboru návrhem na uzavření smlouvy (používat stažený sw. podle podmínek daných autorem) a poskytnutí souboru serverem za přijetí návrhu (a já, jako navrhovatel smlouvy, se o přijetí dozvím).
Když si kupuji rohlík, uzavírám kupní smlouvu. Předpokládám, že když si kupuji kafe, tak také. A co když si to kafe koupím v automatu - to mně připadá analogické downloadu sw. ze serveru.
Lze říci, že když všem Vašim studentům
rozdáte (na disketě, emailem) svůj software, oni ho přijmou, pak je uzavřena
lic. smlouva. Někteří jí pak ale třeba nevyužijí. Pravda, v případě jiného
než "osobního" kontaktu (např. vystavení na intranetu s tím, že si to
určitá skupina Vašich studentů může stáhnout a pak užívat ) je to už
kompikovanější a blížíme se k podobné problematice jeko u GNU/GPL.
Já si ale myslím, že byť že zcela právně-pozitivistického hlediska je to asi
problém, z praktického hlediska je to naprosoto OK.
K druhé části:
Velmi zajímavé. Takhle to funguje u klasického prodeje přes web (např
tzv click-through smlouvy- nabídka zboží na www je chápána jako pobídka k
vyjednání, vybrání zboží ze strany zákazníka (brouzdala po webu) na webu
jako návrh na uzavření smlouvy ke koupi té a té věci za tu a tu cenu, její
zpracování (té nabídky) a zaslání skutečné věci (poštou atp.) pak jako
přijetí ze strany prodejce.
U vašeho případu licenční smlouvy je tu dost "ale". Chybí tu přece jenom ta
skutečná kooperace (činnost, kterou lze považovat za konkludentní přijetí
návrhu) druhé strany - autora (v uváděném případě vědomé zaslání zboží), ale
je to takové moc "automatizované" a "anonymní". Ten, kdo Vám má dát souhlas
k užití díla (např.autor) nijak neprojeví svou vůli s vámi smlouvu uzavřít
(tj. přijmout Váš návrh - porovnej skutečné zaslání koupeného zboží, přijetí
peněž z Vašeho účtu atp.) a za "něj" to udělá počítač. A to navíc zcela
automaticky a vlastně podle Vašich příkazů (zašletě pomocí HTTP příkaz ke
stažení a on to automaticky udělá). Též by to na web musel vystavit přímo
autor atp. (nebo jiná oprávněná osoba)
Víte, toto je opravdu velmi komlikované na písemné vysvětlování. Ale pokud
by se skutečně někdo našel a chtěl GNU GPL zneužít, dalo by se to použít.
