Hlavní navigace

Příchod hackerů: počítač z pekárny

Lukáš Erben 8. 12. 2015

V našich výletech za příběhy z hackerské historie jsme doposud věnovali poměrně malou pozornost tomu, jak počítače a software od poloviny minulého století pronikaly do světa byznysu a začaly jej měnit. Vše začalo v pekárnách dnes již zapomenutého britského restauračního řetězce, psal se listopad 1951.

Kdy jindy než v době nástupu digitálního či algoritmického byznysu a vzestupu ekonomiky, jíž vládnou informace a rozhraní API (analytici pro tyto fenomény vymysleli kouzelná anglická slůvka infonomics a apinomics) je pravý čas ohlédnout se zpátky a hledat, kdy poprvé počítače vstoupily do světa podnikání a obchodu. 

Kolik děrných štítků máš…

Příběhu zrodu děrných štítků a strojů, které je třídily nebo s jejich pomocí elektromechanicky počítaly, jsme věnovali úvodní díly seriálu o smutné roli, kterou počítače sehrály za druhé světové války. Nebudeme zde proto opakovat příběh Hermanna Holleritha a jeho společnosti Computing-Tabelating-Recording Company, která se stala později známou pod zkratkou IBM. Děrné štítky a tabelační stroje je nicméně třeba připomenout neboť byly první výpočetní platformou, která se ve velkých podnicích (a státní správě) prosadila v první polovině minulého století. 

IBM pochopitelně později stála u zrodu prvních výpočetních platforem pro (zpočátku zejména velké) podniky, nebyla to ale ani velká modrá, ani z žádný další z počítačových gigantů 50. let, kdo uvedl do provozu první podnikový počítač. Tato historická čest a sláva patří společnosti, o níž jste nejspíš neslyšeli: Joseph Lyons and Co.

Univerzitní počítač pro „čajovny“

První čajovna Lyons‘ (podobnost s dodnes prodávanou značkou čaje je pouze shodou jmen) byla otevřena roku 1894 na Picadilly a už za patnáct let se podnik rozrostl na řetězec populárních čajoven (překlad anglického teashop je zde poněkud matoucí – jednalo se v podstatě spíše o bufety či cukrárny) Lyons‘ Corner Houses a několik luxusnějších restaurací i hotelů. 

Typický „bufet“ Lyons v roce 1945

Typický „bufet“ Lyons v roce 1945

Během následujících čtyřiceti let se společnost rozrostla natolik, že na počátku 50. let zaměstnávala ve svých podnicích 30 tisíc lidí a podávala 150 milionů jídel ročně (ve své době držela i rekord v prodeji piškotových rolád – 36 mil, tedy přes 50 kilometrů, na délku denně). Obrovská administrativa podniku byla pochopitelně vedena na papíře – s pomocí menší armády účetních, mechanických či elektromechanických sčítaček a především až pedantsky pečlivých procesů.  

Vedení Lyons si po skončení války uvědomovalo, že válečná výroba a řízení přinesly do byznysu nové metody a postupy. V roce 1947 bylo proto rozhodnuto vyslat dvojici manažerů – Olivera Standingforda a Raymonda Thomsona – do USA, aby zjistili, zda by některé z těchto nových postupů bylo možné využít pro optimalizaci podniku. Standingford a Thomson se během své cesty potkali s Hermanem Goldstinem, jedním z konstruktérů legendárního ENIACu. A i když ENIAC nebyl svou koncepcí vhodný pro nasazení v podniku (nepracoval s programem uloženým v paměti), oba britové se začali o možnost využití elektronických počítačů v podniku zajímat. Po návratu do Británie zjistili, že modernější počítač EDSAC (Electronic Delay Storage Automatic Calculator), vycházející již z Von Neumannovy architektury, staví tým Maurice Wilkese na univerzitě v Cambridge. Poté co se setkali s Wilkesem a jeho kolegy, a zjistili, že EDSAC by mohl být předlohou pro jejich firemní počítač, požádali vedení Lyons o příspěvek tří tisíc liber (odpovídá zhruba 1,2 milionu Kč v dnešních cenách), díky kterému mohl být EDSAC dokončen dříve – první programy byly na novém univerzitním počítači nakonec spuštěny již v květnu 1949.

Maurice Wilkes u modulu rtuťové paměti se zpožďovací linkou pro počítač EDSAC.

Maurice Wilkes u modulu rtuťové paměti se zpožďovací linkou pro počítač EDSAC.

Radarový konstruktér a jednonohý analytik

Díky podpoře projektu EDSAC měli v Lyons přednostní přístup k informacím a konstrukčním plánům, které byly potřebné pro stavbu prvního podnikového počítače. Jako vedoucí konstruktér byl najat John Pinkerton, elektroinženýr, který se během druhé světové války věnoval zejména problematice radarové techniky, krátce po jejím skončení ale zamířil do Cambridge nejprve do legendární Cavendishovy laboratoře a posléze Wilkesova týmu. Zatímco Pinkerton měl být hlavním hardwarovým konstruktérem, oblast software byla svěřena „systémovému analytikovi“ Davidu Caminerovi. 

Caminer nastoupil do Lyons & Company jako „manažerský učeň“ v roce 1936. Ve společnosti se rychle zapracoval a po několika letech se stal vedoucím firemní projektové kanceláře LSRO (Lyons Systems Research Office). Jeho kariéru ale přerušila válka, během níž přišel v bojích v severní Africe o nohu. To mu ale nebránilo vrátit se do práce v Lyons a v roce 1949 se zapojit do vedení projektu LEO.

Elektronická kancelář

LEO, vznešené jméno, které dostal projekt prvního podnikového počítače, bylo zkratkou vcelku nudného a věcného označení: Lyons Electronic Office, tedy elektronická kancelář Lyons. Stavba počítače šla rychle kupředu a první testovací program mohl proběhnout již za dva roky, v září 1951. 

LEO nebyl žádný střízlík, první firemní počítač zabíral 500 metrů čtverečních plochy a jen jeho hlavní paměť se zpožďovací linkou využívala válce plněné rtutí a vážila při kapacitě 2048 35 bitových slov půl tuny. Přestože LEO nebyl výkonnostním rekordmanem, jednalo se na svou dobu o revolučně navržený a poměrně flexibilní stroj. S frekvencí 0,5 MHz zabralo provedení jedné instrukce 1,5 ms. Aby se s počítačem dalo pracovat co nejefektivněji, byl navržen tak, aby zvládal současně práci s různými vstupními i výstupními rozhraními – zatímco se pomalu tiskl výsledek předchozí úlohy, počítač již mohl zpracovávat následující a načítat data pro ještě další úlohu. Pro tento účel navrhl Pinkerton vstupní a výstupní vyrovnávací buffery. LEO mohl načítat data či program z papírové děrné pásky, děrných štítků, zapisovat je na stejná média. Papírové pásky a štítky ale byly relativně pomalé. Thompson se Standingfordem proto navrhli vyzkoušet místo nich magnetický drát nebo pásku, které se v té době již používaly pro záznam hlasu. Aby to ale celé mělo smysl, bylo potřeba najít pro počítač první reálné úlohy, které jej vytíží.

Počítač z pekárny

Zatímco Pinkerton svůj úkol postavit LEO splnil, Caminera skutečná práce teprve čekala: měl dát prvnímu podnikovému počítači pracovní náplň. Volba padla na podnikovou pekárnu, přesněji výpočty jednotkových a celkových nákladů, marže, či hodnoty skladových zásob. Výhodou této úlohy bylo relativně snadné zadání vstupních dat a rozumná variabilita a množství výpočtů, které bylo možné testovat. Po několika týdnech zkušebního provozu převzal 29. listopadu 1951 LEO veškeré „pekárenské“ výpočty, které se do té doby v Lyons prováděly ručně. Na svou dobu byly funkce, které LEO v rámci pekárenské agendy prováděl, poměrně sofistikované:

„Oceňování chleba, koláčů a dortů vyráběných v tuctu pekáren Lyons pro následnou distribuci do malo i velkoobchodních kanálů. Výpočty zahrnovaly tři samostatné úlohy, které se do té doby prováděly odděleně: oceňování výstupu z každé pekárny na základě standardních materiálových cen, cen práce a nepřímých nákladů, stejně jako celkových nákladů výroby. Cena byla přepočítávána pro jednotlivé kanály tak aby zahrnovala náklady výroby, distribuce, prodejní cenu a marži. Vše bylo následně přepočítáno pro jednotlivé distribuované zásilky.“

The official LEO Archive

Po tomto úvodním úspěchu začal Caminer se svým týmem připravovat aplikace pro další podnikové agendy – zejména mzdy a celkové skladové hospodářství, ale také rozpočtování, účetní reporting, nebo fakturaci. Při tvorbě programů zavedl praxi jejich důsledného popisování pomocí funkčních schémat a diagramů, což pomáhalo ostatním v týmu chápat lépe, na čem pracují a snižovalo chybovost. V Lyons postupně vybudovali první integrovaný informační systém doplněný o call centrum a v roce 1956 dokonce začali nabízet služby LEO formou outsourcingu – jedním z prvních zákazníků byl britský Ford, jehož mzdy byly počítány v Lyons. Náskok, který měli v Lyons – společnosti, jejímž hlavním byznysem byly stále restaurace a potravinářská výroba –  v první polovině 50. let před ostatními počítačovými giganty, byl svým způsobem neuvěřitelný a nepochopitelný.

Vzhledem k zájmu, který LEO vyvolal, se vedení Lyons rozhodlo založit samostatnou společnost LEO Computers. Ta postavila nejprve LEO II a v roce 1961 LEO III, který byl již plně tranzistorový s feritovou jádrovou pamětí a operačním systémem podporujícím multitasking. Příběh (ne)úspěchu LEO Computer, způsobeného mimo jiné absurdní politikou nízkých dotovaných cen a celkového podfinancování, ale tentokrát vyprávět nebudeme. Jen zmíníme, že poslední z počítačů LEO postavené v 60. letech byly v Británii v provozu ještě na počátku let 80. a software napsaný pro LEO byl provozován prostřednictvím emulátorů na mainframe systémech ještě o desetiletí později.

Modul z počítače LEO III

Modul z počítače LEO III

Společnost Lyons se v 60. letech zbavila prakticky všech svých počítačových a elektrotechnických aktiv a aktivit – jejich zbytky nakonec koupilo v roce 1990 Fujitsu. Samotná Lyons už ale v té době neexistovala. V roce 1978 ji pohltila Allied Breweries a v průběhu 80. let zmizely z trhu i její poslední potravinářské produkty a značky, případně je získali do svého portfolia giganti jako Nestlé, Weetabix či Burtons. 

Konstruktér LEO, John Pinkerton, zemřel v roce 1997. Byla po něm pojmenována série lekcí, které každoročně pořádá IET, první z nich přednesl v roce 2000 šéfkonstruktér EDSACu Maurice Wilkes, druhou výroční lekci IET přenesl v roce 2001 David Caminer.

Odkazy

Wikipedie – John Pinkerton

Wikipedie – David Caminer

Wikipedie – J. Lyons and Co.

Wikipedie – Maurice Wilkes

Wikipedie – EDSAC

Wikipedie – LEO

Našli jste v článku chybu?

9. 12. 2015 12:14

Pardon, nikoli vložená věta, ale volný přívlastek. Už je to nějaký ten pátek, tak jsem z toho vypadnul. Nicméně podstata zůstává stejná, jako nezávislý větný člen je nutno jej separovat čárkama.

Podnikatel.cz: Dárky v podnikání. Jak je uplatnit v daních?

Dárky v podnikání. Jak je uplatnit v daních?

Vitalia.cz: Jak koupit Mikuláše a nenaletět

Jak koupit Mikuláše a nenaletět

Vitalia.cz: Žloutenka v Brně: Nakaženo bylo 400 lidí

Žloutenka v Brně: Nakaženo bylo 400 lidí

Podnikatel.cz: Přehledná titulka, průvodci, responzivita

Přehledná titulka, průvodci, responzivita

Podnikatel.cz: Přivýdělek u Airbnb nebo Uberu? Čekejte kontrolu

Přivýdělek u Airbnb nebo Uberu? Čekejte kontrolu

Vitalia.cz: 9 největších mýtů o mase

9 největších mýtů o mase

120na80.cz: Pánové, pečujte o svoje přirození a prostatu

Pánové, pečujte o svoje přirození a prostatu

Vitalia.cz: To není kašel! Správná diagnóza zachrání život

To není kašel! Správná diagnóza zachrání život

DigiZone.cz: Recenze Westworld: zavraždit a...

Recenze Westworld: zavraždit a...

Lupa.cz: Propustili je z Avastu, už po nich sahá ESET

Propustili je z Avastu, už po nich sahá ESET

DigiZone.cz: Sony KD-55XD8005 s Android 6.0

Sony KD-55XD8005 s Android 6.0

Lupa.cz: Proč firmy málo chrání data? Chovají se logicky

Proč firmy málo chrání data? Chovají se logicky

120na80.cz: Rakovina oka. Jak ji poznáte?

Rakovina oka. Jak ji poznáte?

Měšec.cz: U levneELEKTRO.cz už reklamaci nevyřídíte

U levneELEKTRO.cz už reklamaci nevyřídíte

Vitalia.cz: Jsou čajové sáčky toxické?

Jsou čajové sáčky toxické?

Podnikatel.cz: EET zvládneme, budou horší zákony

EET zvládneme, budou horší zákony

Podnikatel.cz: Víme první výsledky doby odezvy #EET

Víme první výsledky doby odezvy #EET

Root.cz: Vypadl Google a rozbilo se toho hodně

Vypadl Google a rozbilo se toho hodně

Lupa.cz: UX přestává pro firmy být magie

UX přestává pro firmy být magie

Měšec.cz: Kdy vám stát dá na stěhování 50 000 Kč?

Kdy vám stát dá na stěhování 50 000 Kč?