Názory k článku Příchod hackerů: počítačky a programátorky

Popís výpočtu dráhy kulky:

kde střela dopadla na zem.dfadsfasdfe brát v m co všechno ještě.

Stane se. : )

Díky za článek.

Jen by bylo příjemné, pokusit se ve článcích tohoto typu rozlišit "kodér" - "programátor" - "analytik". Operátorky (a operátory, ale i u sálových počítačů později to byly spíše ženy) už jste odlišit zvládli.

Byť, obzvláště u slova kodér, není rozhraní mezi ním a programátorem přesně definováno, tak až na následný flame u přechodových stavů, se častokrát dají profese i jen pocitově dobře odlišit.

Například ve zdejším článku mi nebylo úplně jasné, zda máte na mysli "programátorky", "analytičky" či spíše "kodéry(-rky)". A až po podrobnějším a opakovaném přečtení textu jsem (z příkladu) pochopil, že pro ten (ženský) tým není míněn obor analytik resp. programátor-analytik (core výpočty měli odjinud). Ale už mi z textu nevyplyne, jak podrobný (počítačově orientovaný) byl zdroj rovnic a dat a tedy zda ten ženský tým byl zaměřením spíše kodérský, bez invencí kolem, či zda bylo nutné i hlubší programátorské myšlení.

Dost lidí ten propastný rozdíl mezi programováním a kódováním není schopno pochopit.
Pak dochází k nedorozuměním, které jsem jednou také zažil. Najmou vás jako programátora a ve skutečnosti vám pak dají práci pro cvičenou opici. Šéf pak nechápe, na co si vlastně stěžujete a logicky po kratší době následuje výpověď :-)
Když se podíváte třeba do inzerátů na jobs.cz, řada velkých zahraničních firem, které "shánějí programátory" ve skutečnosti tady v Čechách chce právě ty cvičené opice, které budou přepisovat hotové specifikace do kódu nebo ještě hůře - provádět pouhou parametrizaci, přičemž vás třeba lákají na práci vývojáře.
Pokud vás programování opravdu baví a nechcete chodit do práce jako do pakárny jen pro obživu, je třeba se na to při pohovoru bez vytáček a přímo ptát. Předejdete tak častému zklamání a fůře ztraceného času.

Tak z článku plyne, že to byly spíše programátorky, protože vymýšlely, jak matematickou úlohu řešit na počítači. Viz věta, že rozdělovaly výpočet na několik částí.

Vždyť jsem psal, že často lákají na práci _vývojáře_ a ve skutečnosti jde o pakárnu. Mnohdy jim ani nepřijde divné taková pracoviště(často narychlo postavené nekvalitní budovy) nazývat "výzkumné a vývojové centrum".
Dost blbé je, že, mimo Prahu, jde pro absoloventy tamních technických univerzit často o jedinou možnost sehnat práci. A tak řada z nich(spousta šikovných) buď zdegeneruje a nebo se po nějaké době ocitne úplně mimo obor.

I kdyz chapu co chcete rict, musel jste se pohyboat na docela juniorske urovni... u seniorniho jobu jsem se s nicim takovym nesehnal (a ja osobne ani u sveho prvniho)

Moc nevim, co na tom chces resit. To rozdeleni na obory, ktere pouzivas, pochazi nekdy z 80. let, kdy prisla predstava, ze lze programovani zavest jako pasovou vyrobu. V dobe, kdy ty zeny programovaly, zadne "hlubsi programatorske mysleni" neexistovalo, protoze nikdo nevedel, co to vlastne je. Ale rekl bych, ze veci jako vynalez podprogramu nebo kompilatoru neco takoveho vyzaduji, a na tom se nektere ty zeny podilely (viz odkaz na podrobny clanek pod clankem).

Vubec zeny se v pocatcich programovani objevuji prekvapive casto. Lady Ada je proflakla, ale nedavno jsem se dozvedel treba o teto pani: https://en.wikipedia.org/wiki/Margaret_Hamilton_%28scientist%29

Pozor, na té stránce o Hamiltonové je obrovská spousta nesmyslů.

Souhlas. Tehdy to bylo úplně jedno.
Jako zadání to chápu tak, že dostaly něco jako výchozí teoretické matematické rovnice, které naformulovali matematici a v případě třeba atomové bomby fyzici. Plus rozsah číselných údajů, které je třeba zpracovat.
A na nich bylo, aby ty teoretické matematické rovnice za prvé zpracovali do algoritmů, které byly tomu počítači a jeho architektuře vlastní a optimální.
A následně musely znát elektroniku počítače, ty elektronky, diody, odpory a jejich konkrétní zapojení, aby mohly ručně ty statisíce propojek uvnitř elektroniky nadstavit.
Dneska by tomu asi odpovídalo to, kdyby do sériové flash paměti mikroprocesoru původně určeného pro řízení třeba mikrovlnky bit po bitu ručně naprogramovali nějaký fyzikální nebo matematický výpočet.

V článku není uvedeno, že už před počítači ty "ženy computers" to už tehdy počítaly ve stylu pásové výroby. To totiž vykazovalo nejvyšší produktivitu, vybrat 10 - 20 nebo víc žen - lidí do týmu , každému přidělit jednu určitou matematickou nebo i logickou operaci, třeba na jednoduchých specializovaných mechanických výpočetních strojích a ty lidi neboli jednotlivé uzly toho výpočtu potom prostě jen zřetězit tak, jak to algoritmus výpočtu potřeboval. Člověk specializovaný jen na jednu matematickou operaci ji pak dělal mnohem rychleji a přesněji a tím byl i celkový výpočet hotový mnohem rychleji.

Myslím, že u nás se člověku, který počítal, říkalo spíš výpočtář, než počítač.

Hm, za socíku byl výpočtář v socialistické firmě něco jako je dnes databázový specialista na dolování všelijakých dat nebo v zaostalejších firmách "ten, co dělá tabulky v Excelu". ....
Ale tady v tomto článku se spíš než výrobní prostředí jedná asi o akademické prostředí.

Já bych použil slovo počtář/ka. To nejlépe vystihuje osoby, které se věnovaly sestavování tabulek nebo obecně výpočtům podle předem připravených postupů.

Neřekl bych, že diferenciální rovnice popisující vystřelený projektil je nějak složitá - ani se započtením odporu vzduchu nedojde k žádné závažné komplikaci.

K čemu je nezbytný výpočet v oblasti jaderné fúze při konstrukci plutoniové bomby? K žádným takovým procesům tam nedochází.

Ruční počítání takovýchto úloh je velmi stará záležitost, pojmy jako Newtonova metoda, Eulerova metoda, Gaussova relaxační metoda (v souvislosti s řešením soustav rovnic a diferenciálních rovnic) nebyly ani v době svého vzniku jen teoretickými konstrukcemi, čekajícími na své aplikace až do nástupů elektronických počítačů.

Jinak v souvislosti se zrodem elektronických počítačů v průběhu 40. let bych zmínil i Antonína Svobodu.

U té plutoniové bomby nepočítaly fůzi ale implozi, rozmístění čoček, které usměrňovaly výbuch z určitých míst, aby se štěpný materiál namířil do jednoho bodu a maximálně využil. Takže si asi dost vyhrály s rychlostí hoření různých výbušnin :)

"...výpočty jaderné fúze a implozí nezbytné pro konstrukci plutoniové jaderné bomby..."

Ty holky spíš dělaly něco jako lidský kompilátor. Tedy dostaly zadání ve formě soustavy rovnic. Byly naučené jakým postupem ty rovnice rozložit na prvočinitele a tyto pak realizovat pomocí těch propojek. Tohle dnes dělá standardně kompilátor, takže se dá říct, že právě ty kompilátory těm ženám vzaly práci, protože je to velice snadno algoritmizovatelná úloha.
Výhoda žen je v pečlivosti. I když vidí že jde časem o stále stejnou rutinu tak nepoleví a dělají méně chyb. A taky proti té rutině tak moc neprotestují a nesnaží se moc vymýšlet nějaká zlepšení, což by tady mohlo být spíš na škodu.

bylo normální ještě v nedávné době. Když jsem nastupoval v 80 letech minulého století do jednoho projekčního oddělení jedné velké firmy, tak projektanti byli až na vzácné výjimky mužatek muži, šéfové všichni, zatímco obslužné profese, sekretářky, písařky, kresličky výkresů, archivářky atd byly všechny ženy. Změnil to postupně až nástup PC do práce, kdy se stalo automatické, že ty obslužné profese si každý začal dělat sám za sebe na svém PC.
Ovšem v dnešní době je tato ztráta kastování možná důvod takzvaného "nedostatku technicky vzdělaných" pracovníků.
Když každý v dnešním technickém i jiném office oddělení dělá aspoň malou část pracovní doby tu náročnou práci, firma logicky požaduje, aby měl taky odpovídající dlouhé a pro stát drahé vysokoškolské vzdělání. Ovšem když leckdo po většinu pracovní doby dělá ty obslužné málo produktiví práce, tak se není čemu divit, že firma jim dá i přes jejich vysokoškoškolské vzdělání a přes to, že nastupují do pracovního procesu až o 10 let později než dřívější středoškoláci, na dnešní poměry velice nízký "středoškolský" plat. A víc jim dát nemůže, protože na vysoký plat pro všechny nemá ta příslušná office produktivitu.