Díky za článek.
Jen by bylo příjemné, pokusit se ve článcích tohoto typu rozlišit "kodér" - "programátor" - "analytik". Operátorky (a operátory, ale i u sálových počítačů později to byly spíše ženy) už jste odlišit zvládli.
Byť, obzvláště u slova kodér, není rozhraní mezi ním a programátorem přesně definováno, tak až na následný flame u přechodových stavů, se častokrát dají profese i jen pocitově dobře odlišit.
Například ve zdejším článku mi nebylo úplně jasné, zda máte na mysli "programátorky", "analytičky" či spíše "kodéry(-rky)". A až po podrobnějším a opakovaném přečtení textu jsem (z příkladu) pochopil, že pro ten (ženský) tým není míněn obor analytik resp. programátor-analytik (core výpočty měli odjinud). Ale už mi z textu nevyplyne, jak podrobný (počítačově orientovaný) byl zdroj rovnic a dat a tedy zda ten ženský tým byl zaměřením spíše kodérský, bez invencí kolem, či zda bylo nutné i hlubší programátorské myšlení.
Dost lidí ten propastný rozdíl mezi programováním a kódováním není schopno pochopit.
Pak dochází k nedorozuměním, které jsem jednou také zažil. Najmou vás jako programátora a ve skutečnosti vám pak dají práci pro cvičenou opici. Šéf pak nechápe, na co si vlastně stěžujete a logicky po kratší době následuje výpověď :-)
Když se podíváte třeba do inzerátů na jobs.cz, řada velkých zahraničních firem, které "shánějí programátory" ve skutečnosti tady v Čechách chce právě ty cvičené opice, které budou přepisovat hotové specifikace do kódu nebo ještě hůře - provádět pouhou parametrizaci, přičemž vás třeba lákají na práci vývojáře.
Pokud vás programování opravdu baví a nechcete chodit do práce jako do pakárny jen pro obživu, je třeba se na to při pohovoru bez vytáček a přímo ptát. Předejdete tak častému zklamání a fůře ztraceného času.
Ono je vůbec dobré na pohovorech hodně a iniciativně komunikovat. Já jsem byl vždycky komunikativní a prakticky všechny pohovory skončily s tím, že obě strany věděly, proč ne. Bylo to mnohem příjemnější, než takovéty konce typu „my se vám ozveme“. Jedna z firem, co mi takto neodpověděla ve smluveném termínu pak zoufale někoho sháněla na rychlý projekt na tři měsíce a já jsem je odmítl jenom kvůli jejich předchozímu chování. Podobně z druhé strany jsem prožil nepříjemný pohovor, kdy se uchazeč nebyl schopný vyjádřit, co může nabídnout.
Vždyť jsem psal, že často lákají na práci _vývojáře_ a ve skutečnosti jde o pakárnu. Mnohdy jim ani nepřijde divné taková pracoviště(často narychlo postavené nekvalitní budovy) nazývat "výzkumné a vývojové centrum".
Dost blbé je, že, mimo Prahu, jde pro absoloventy tamních technických univerzit často o jedinou možnost sehnat práci. A tak řada z nich(spousta šikovných) buď zdegeneruje a nebo se po nějaké době ocitne úplně mimo obor.
Moc nevim, co na tom chces resit. To rozdeleni na obory, ktere pouzivas, pochazi nekdy z 80. let, kdy prisla predstava, ze lze programovani zavest jako pasovou vyrobu. V dobe, kdy ty zeny programovaly, zadne "hlubsi programatorske mysleni" neexistovalo, protoze nikdo nevedel, co to vlastne je. Ale rekl bych, ze veci jako vynalez podprogramu nebo kompilatoru neco takoveho vyzaduji, a na tom se nektere ty zeny podilely (viz odkaz na podrobny clanek pod clankem).
Vubec zeny se v pocatcich programovani objevuji prekvapive casto. Lady Ada je proflakla, ale nedavno jsem se dozvedel treba o teto pani: https://en.wikipedia.org/wiki/Margaret_Hamilton_%28scientist%29
Souhlas. Tehdy to bylo úplně jedno.
Jako zadání to chápu tak, že dostaly něco jako výchozí teoretické matematické rovnice, které naformulovali matematici a v případě třeba atomové bomby fyzici. Plus rozsah číselných údajů, které je třeba zpracovat.
A na nich bylo, aby ty teoretické matematické rovnice za prvé zpracovali do algoritmů, které byly tomu počítači a jeho architektuře vlastní a optimální.
A následně musely znát elektroniku počítače, ty elektronky, diody, odpory a jejich konkrétní zapojení, aby mohly ručně ty statisíce propojek uvnitř elektroniky nadstavit.
Dneska by tomu asi odpovídalo to, kdyby do sériové flash paměti mikroprocesoru původně určeného pro řízení třeba mikrovlnky bit po bitu ručně naprogramovali nějaký fyzikální nebo matematický výpočet.
V článku není uvedeno, že už před počítači ty "ženy computers" to už tehdy počítaly ve stylu pásové výroby. To totiž vykazovalo nejvyšší produktivitu, vybrat 10 - 20 nebo víc žen - lidí do týmu , každému přidělit jednu určitou matematickou nebo i logickou operaci, třeba na jednoduchých specializovaných mechanických výpočetních strojích a ty lidi neboli jednotlivé uzly toho výpočtu potom prostě jen zřetězit tak, jak to algoritmus výpočtu potřeboval. Člověk specializovaný jen na jednu matematickou operaci ji pak dělal mnohem rychleji a přesněji a tím byl i celkový výpočet hotový mnohem rychleji.