Takže pokud je svět deterministický až na úroveň (včetně) kvantových jevů, má cenu se snažit o neustálý vývoj zvyšování výkonu současných počítačů a zpřesňování měření pro určení počátečních a okrajových podmínek - abychom nakonec mohli vidět do budoucnosti ?
Znamená to také, že jsme jen částí nějaké dost složité rovnice a veškeré naše jednání, vůle nebo myšlení závisí jen na nějakých parametrech okolního prostředí?
Anebo je určitá část světa nedeterministická - třeba lidská vůle - z čehoš může vyplynout, že pro popis bude potřeba vyvinout jiné, nedeterministické systémy - počítače? Jsou současné kvantové počítače tím směrem?
To jsou sice vesměs filosofické otázky, ale současné kvantové počítače rozhodně řešením nejsou. Velice zkratkovitě se dá říct, že jsme součástí rovnice, která je ovšem řešitelná jen numericky. Odtud plyne zdánlivý nedeterminismus a ona “vůle” atd., protože řešení bude vždy záviset na přesnosti a jemnosti výpočtu.
No jo, jenže pokud by to tak bylo, tak to znamená, že a) člověk není zodpovědný za svoje činy, b) budoucnost je už předurčená... To je bohužel filozofie...
Pokud ovšem připustíme jakýkoliv, byť sebemenší nedeterminismus, výše zmíněné neplatí, ale tím pádem bude možno hledat řešení čehokoliv (předvídat) pouze "s určitou mírou pravděpodobnosti".
Nebylo by pak rozumné postavit počítač s umělou entropií vnášející určitou míru chaosu a k tomu začít vyvíjet algoritmy, které s tím budou umět pracovat?
No filosofové se zatím neshodli ani na tom, co to ta svobodná vůle přesně je.
Determinismus znamená jen to, že vaše rozhodnutí vyplývá ze stavu vaší mysli a ze stavu situace. Věci, které vás jako osobnost zformovaly, jste si svobodně nevybral. A taky se dá zatraceně dobře předvídat, jak se konkrétní člověk rozhodně.
Chaos není třeba vnášet uměle. Reálné nepřesnosti při měření vnášejí do všeho takový bordel, že je z jakékoliv diskuze o (ne)determinismu jen mlácení prázdné slámy.
Ten zdánlivý “nedeterminismus” se projevuje už v systémech o jednom atomu, takže prakticky je makrosvět nedeterministický. Podobně jako el. náboj je sice kvantovaný, ale prakticky (při běžných měřeních) spojitý. Co z toho plyne pro lidstvo je otázka pro filosofy, stejně jako například co plyne z teoretické neexistence reálných čísel, i když je všichni normálně používáme, a tak dále a furt dál. Je trochu škoda, že na VŠ se při výkladu matematiky, fyziky, logiky apod. tyto problémy vůbec nezmiňují, aspoň letmé seznámení s “filosofickými” problémy exaktních věd by rozšířilo obzory.
Jak kde. Ve světě se na VŠ tyto problémy probírají. Chaos není zase až tak úplný chaos viz "podivný atraktor" i chaos má svůj řád... Problém je, že my nevnímáme skutečný svět, ale jenom jeho odrazy v našem mozku, nemáme jinou možnost, je to trochu jako MATRIX a při překročení určitých hranic nacházíme ne to, co tam je, ale to, co chceme vidět...
Ona ta rovnice právě v chaotických systémech není řešitelná ani numericky, právě pro exponenciální růst citlivosti na počátečních podmínkách s časem.
Mimochodem, ta rovnice je řešitelná i kvantovým počítačem (ostatně Vesmír není nic jiného než kvantový počítač...), problém je právě v oné citlivosti řešení na počátečních podmínkách a nemožnosti jejich změření.