Rekl bych, ze jen maly pohled na realitu vasi teorii zcela vyvraci - Stallman napsal pomerne velkou cast GNU projektu (zejmena GCC a Emacs, pokud vim). Takze rozhodne nebyl jen teoretik. (Navic i kolem Linuxu je dost lidi, ktere by bylo mozne oznacit za fanatiky (sic!) - Alan Cox, GKH..)
Nechapu, s cim polemizujete. Ja v tom rozpor, v cem ho vidi Karel Zak, nevidim.
Realita je jaka je.
K tomu ze neni treba vse psat z nuly. Nedovedu si predstavit, ze by Hurd mohl jen tak vzit ovladac z jadra Linuxu a zaintegrovat ho. Nejspis hlavne aniz by se pritom otestovalo konkretni zarizeni. Jak tenhle problem chcete vyresit?
Ale ja prece nemluvim o driverch apod.
Jen o tech "10000 radkach" samotneho mikrokernelu (jak rika wikipedie dela "threads, processes, pre-emptive multitasking, message-passing, protected memory, virtual memory management, soft real-time support, kernel debugging support, and console I/O").
Proc to trvalo 20 let a asi 5 portaci na ruzna dalsi reseni nez doslo k tomu, ze si pisi svuj GNU Mach a tedy konecne maji nejaky stabilni zaklad na kterem mohou stavet.
Protože akademici vyrostli na unixu – nejmonolitičtějším systému co existuje.
Hluboko pod kůží a v hlavě mají vypáleny principy unixu a monolitu.
Snažili se nevědomky uplatňovat principy monolitu a jejich mozek a znalosti jim překážely.
Úspěšný monolit mohl vzniknout až tehdy, když Microsoft vytvořil obchodně úspěšný konkurenční koncept, který se velmi masově rozšířil, neudělaný na unixových základech – a tím donutil mozky lidí zjistit, že neexistuje jen unix koncept.
Obecně si myslím, že lidé nepoznající nic jiného, než unix prostě nejsou schopni úspěšné mikrojádro naimplementovat. Stráví mnoho let zjišťováním, že tudy ne.
Čím více toho pouze o unixu a Linuxu víte, tím méně jste disponováni napsat kvalitní mikrojádro, či napsat mikrojádro vůbec. Chybí vám nadhled.
Z hlediska jazykového mi v psaných i mluvených projevech v dnešní době nejde do hlavy mnohem více věcí. Toto bych skoro označil za to nejmenší - autorovi se evidentně hodil nějaký transgresivní tvar, ale protože neví, že čeština takovými tvary už disponuje (nebo je neumí používat), vymyslel si svůj patvar.
Neschopnost logicky souvětí rozčlenit pomocí interpunkčních znamének, rozlišit mě/mně, ni/ní, ji/jí, jež/jenž, s/z atp. už dnes beru jako snahu autorů takových textů udržovat mou pozornost - autoři "záměrně" píší něco jiného než myslí a je na mně, abych k textu přistupoval taky trochu aktivně a dešifroval to. :-)
Stejný přístup pak bohužel mají i k jazykům programovacím a pak se člověk diví, že programy padají jak hrušky na podzim.