Programátor, který:
- nerozumí kódu co píše nebo v němž se pohybuje
- POTŘEBUJE, aby mu překladač hlídal typy, protože jinak neví co dělá
- spoléhá na NullPointerException
- programuje metodou pokus/omyl v debuggeru
by se nad sebou měl zamyslet.
Smetana napsal řadu děl hluchý, protože zvládal svoje řemeslo. Je to o řemesle.
Horolezec, kterej
- neví, z které skály se přes zimu uvolnil který šutr
- potřebuje, aby někdo šel do hor s ním, protože si neumí sám dojít se zlomenou páteří pro pomoc
- spoléhá se na to, že když blbě uklouzne, tak ho zachytí jistící lano
- leze tak, že zkusí, jestli je římsa dost pevná
by se nad sebou měl zamyslet.
Přečti si něco o TDD. Tam celá metodika návrhu stojí na tom, že kompilátor nic nepustí... Je to šílenost, ale někdy se stojí za to podívat na vlastní práci s odstupem z jinýho úhlu pohledu.
