"nebrať osobne" nie je to isté ako "ignorovať", predpokladám, že ide o schopnosť niektoré veci a útoky, ktoré môžu mať vplyv na úrovni ducha jednoducho odfiltrovať aby nám neublížili. Pozrite si napríklad televízne noviny a máte 80% útokov na vášho ducha, typu "už ste odovzdali daňové priznanie?", "je to chyba vás voličov, že ste si zvolili toho a toho", "je tu chrípka, už ste sa dali očkovať?" atď...
pokiaľ si pripustíte, že ste spravili chybu a pristúpite na hru médií, niektorých náboženstiev, politikov, tak sa to prejaví napríklad na vašom zdraví...
preto treba ten firewall, aby ste rozlíšili to podstatné pre vás a voči iným, a tak sa v konečnom dôsledku odpojili od toho zvráteného systému čo tu máme a našli svoje šťastie :)
Tak si představ, že ženská řekne muži "já tě mám ráda" a muž jí na to odpoví "neberu si to osobně". Dítě udělá svému otci dárek k narozeninám, a otec mávne rukou se slovy "já si to neberu osobně". Nebo - ženská přijde domů rozbrečená, že ji osahával úchylák, a její muž řekne s naprostým klidem "mě se to netýká - já si to neberu osobně".
Kdyby ses takhle choval, tak budeš blízkým lidem ubližovat.
Prostě je to tak, že buď někoho máš rád a pak bereš vážně emoce toho druhého člověka a necháš se jimi ovlivnit - přijímáš od toho člověka jak ty dobré tak ty špatné emoce (a pak jseš od toho člověka zranitelný - když ti nadává, tak tě to bolí). Nebo nemáš druhého člověka rád, a pak jeho emoce ignoruješ - a ignoruješ jak ty dobré, tak ty špatné.
Pod tohle bych se podepsal. Nemůžu se zbavit dojmu, že když si budu v sobě trénovat přístup "neberu to osobně", tak se ze mě stane idividuum lhostejné k ostatním. Díky, nechci! Radši si parkrát prožiju pocit frustrace z mezilidských vztahů, než se programovat jako stroj. Silné emoce (ať už pozitivní nebo negativní) k životu patří, nechci si o nich jen číst v knížkách a dívat se na ně ve filmech. Lidský život je fascinující právě svojí složitostí, proč by si jej člověk měl zjednodušovat nějakými "zásadami"?
