Hlavní navigace

Projekt Amiga: první náhled pod pokličku darovaného stroje

12. 5. 2021
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Michal Tauchman
V minulém díle byl zmíněný průřez historie počítačů Amiga. Dnes nastal čas podívat se na vlastní počítač, který se mi dostal do rukou. Začneme jedním momentem, který mohl hned na začátku znamenat katastrofu.

Začátek projektu – servis a repase

Na úplném začátku této renovační série musím v úvodu takto veřejně poděkovat čtenáři Roota s přezdívkou M.i X, který mi tento stroj daroval. Nebylo to pro něj úplně jednoduché, jelikož jak se sám přiznal, tenhle kousek byla srdcová záležitost, ale neměl již čas se mu věnovat. Jelikož nechtěl ani žádné finanční odškodnění, byl to opravdu vzácný a úžasný dar. Ještě jednou velké díky, a doufám, že sérií o Amize nezklamu.

Stroj mi předal osobně, protože nechtěl pokoušet poštu. Nicméně na obranu pošty a dalších dopravců, už mi přišlo několik počítačů a příslušenství, a zatím nic nedošlo cestou k úhoně (ťuk ťuk na dřevo). Takto se dar v podobě Commodore Amiga 500+ usadil a vezl v kufru auta do nového domova:

Amiga usazená v kufru auta na cestě do nového domova.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Poprvé v rukou – Amiga usazená v kufru auta na cestě do nového domova.

Tady již pár fotek nového člena mé počítačové domácnosti. Zběžná prohlídka odhalila, že kromě špíny, která se na stojícím stroji za léta nastřádala, a velké stopy v podobě UV záření, je jinak celkový stav plastů velmi dobrý – žádné praskliny, hluboké vrypy či jiné poškození. To vypadá velmi nadějně, že po procedurách se z toho může stát krásný výstavní kus hardware.


Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Amiga se tedy usídlila mezi připravované projekty, a mezitím byl čas podívat se, co jsem to vlastně obdržel. Znal jsem z dobových časopisů hodně zmiňované modely 500, 600 a 1200. O 500+ jsem měl jen takové matné tušení, označení už vcelku logicky odpovídalo tomu, že to bude vylepšená klasická  „pětistovka”. 

Druhý den jsem zvědav po ránu v práci zabrousil na Wikipedii, co se vlastně pod pluskem skrývá:

  • zjednodušení motherboardu kvůli zlevnění výroby
  • 1MB RAM ve většině modelů v základu
  • vylepšená čipová sada (ECS oproti OCS u předchozího modelu)
  • novější verze Kickstartu a Workbenche
  • vylepšená čipová sada
  • vestavěné RTC zálohované baterií

Z posledního bodu mne dosti zamrazilo. Zálohované RTC (neboli hodiny reálného času) jsou příjemná vlastnost u mnoha zařízení. Asi nikoho nebaví po každém odpojení napájení nastavovat znovu hodiny. Stejná věc platí i u starších počítačů (i když tedy upřímně, ne že by to většině tehdejšího software chybělo), nicméně zde je obrovská zrada…baterie používané v těchto strojích jsou nejčastěji různé barelové či speciální nabíjecí články (většinou Ni-CD či lithiové články, knoflíkové články CR2032 se začaly běžně používat až později) napájené přímo do základní desky. Nicméně tyto články mají děsivou vlastnost, když jsou staré a vybité do naprostého dna – vytečení chemikálií ven z pouzdra. Znáte to asi každý, předpokládám, že neexistuje nikdo, kdo by se nesetkal s vyteklými bateriemi.

Bohužel chemikálie v bateriích mají silné korozivní účinky, a umí zničit nejen plechové součásti v okolí, ale hlavně plošné spoje na základní desce. Dost mne z toho zamrazilo, protože mne v tu chvíli napadla otázka – není už z Amigy jen hromádka plastů a čipů? Protože jestli baterie vytekla a zasáhla větší plochu, mohlo by být nutné opravit velké množství spojů, či až neopravitelně poškozená část desky, a ze stroje by zbyla jen hromádka náhradních dílů.

První rozborka

S touto nepříjemnou myšlenkou jsem po práci hned popadl Amigu, a jelikož mi to nedalo, okamžitě jsem stroj rozebral. Díky tomu jsem bohužel moc důkladně fotograficky nezdokumentoval samotné rozebírání, protože jsem měl myšlenky nad tím, co se přede mnou odkryje.

Amiga 500+ se sundaným vrchním krytem a odpojenou klávesnicí.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Amiga 500+ se sundaným vrchním krytem a odpojenou klávesnicí…

A se sundaným stíněním.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

…a se sundaným stíněním.

Naštěstí mechanické složení Amigy je dost podobné Atari ST, tj. samotný kryt se dá rozloupnout po odšroubování pár šroubků, odpojit klávesnici a sundat stínění nad samotnou deskou – není to žádný hlavolam, je to otázka pár minut. Na rozdíl od ST jsem bohužel nezachoval záruční samolepky – u Amigy plnily svoji funkci mnohem lépe, a nepřišel jsem na způsob, jak je zachovat bez poškození – navíc už byly otevřené (nebo ve spoji mezi plasty praskly za ta léta samovolně).

Po sundání stínění se mi naskytl tento pohled:

Tento pohled se naskytl po sundání stínění. Únik chemikálií z baterie je očividný.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Tento pohled se naskytl po sundání stínění. Únik chemikálií z baterie je očividný.

Nakonec docela úlevný, baterie sice vytekla a vytvořila hezké (na pohled) – nehezké (svými vlastnostmi) bílé chmýří a na desce byly stopy koroze, nicméně to nevypadalo, že by byly spoje poškozené a ve velkém rozsahu…

Každopádně baterie musela ven, a to bohužel nešlo jednoduchou cestou – baterie nešla vyštípnout, protože pro kleště tam nebylo dost místa kvůli ostatním součástkám, takže bylo nutno vypájet. To sebou přinášelo odšroubovat pojistné závity ze všech konektorů, protože na nich drží spodní díl stínění. Odpájení pak už nebylo nic složitého, baterie drží na třech bodech. Toto poškození bylo vidět po odstranění baterie:

Takto vypadal plošný spoj pod akumulátorem. Účinky se nejvíc projevily povrchově na vývodech okolních součástek.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

Takto vypadal plošný spoj pod akumulátorem. Účinky se nejvíc projevily povrchově na vývodech okolních součástek.

Nezbývalo, než neutralizovat a očistit zbylou kyselinu. Koukl jsem na několik diskuzí po internetu, a všechny se poměrně jednoznačně točily okolo běžného kuchyňského octa. Pomohl tedy obyčejný ocet a kartáček, kterým se rezidua odstranila. Nakonec jsem desku v místě opláchl alkoholem, abych ji dočistil a zbavil zbytků kyseliny.

Nevypadá to nejhůře, na některých místech koroze zasáhla spoje, ale vypadá to většinou pouze na povrchové vizuální poškození, povrchová úprava desky (lakování) zdá se poměrně zdatně odchytila většinu korozivních účinků baterie. Pomocí multimetru jsem proměřil spoje, a všechny opticky postižené cesty byly bezproblémově vodivé, tedy vypadalo, že žádný větší zásah nebude třeba.

Ostatně jsem očekával, že se to poté „uslyší” (na desce nejvíc zasažený je kolem akumulátoru audio filtr, tedy by závada postihla zvukový výstup). Po neutralizaci a očištění jsem ještě desku zatřel na postižených místech lakem, aby byla izolovaná od vzduchu a vlhkosti, a tím co nejvíce chráněna před postupem jakékoli koroze. Pokud by časem přeci jen došlo i přes neutralizaci spoje k poškození vodivého propojení, mohu provést přemostění spojů dodatečně.

Nový akumulátor

Zároveň jsem tou dobou objednal nový barelový článek na výměnu. Chvíli jsem nad tím uvažoval, jestli vracet baterii zpět, ale chtěl jsem mít Amigu v plné funkčnosti, tak jsem nakonec i obnovil napájení hodin. Jen to pro mne znamená, že pokud bych měl Amigu na dlouhou dobu odstavit z provozu, tak musím si pohlídat tento akumulátor, či jej raději vyjmout.

Zároveň tady člověk vidí nepříjemné dilema. Když jsem hledal po internetu vhodnou náhradu, narazil jsem na zahraniční stránky věnující se prodeji dílů pro staré Amigy. Opravdu oceňuji, že takové firmy existují, protože díly od nich mohou zachránit mnoho starých počítačů před šrotem. Nicméně ceny co mají, bývají až nehezky přepálené…

Pro příklad, tento barelový akumulátor prodávají často v přepočtu z eur za cca 400 Kč, já úplně stejný  (na rozdíl od originálu je Ni-MH místo Ni-CD a má o něco vyšší kapacitu – 80mAh oproti 60mAh u originálu) koupil v jednom velkém českém obchodě s elektrosoučástkami a vývojovými deskami za 49 Kč.

Není to nějaká bezejmenná Čína, má to značku Westinghouse (takže nejspíš označkovaná Čína). Nicméně podle obrázků na zmíněném zahraničním obchodě se jedná o ten naprosto stejný, jak parametry, tak výrobcem, akumulátor, jen u nás stojí téměř desetinu, protože není prodáván jako „akumulátor RTC pro Amigu”. Já chápu, že uživit takový obchod, který neprodává mainstreamové věci, není lehké, a nadšenců udržujících doma starý počítač bude méně a méně, nicméně takový způsob výdělku mi přijde trochu podpásový…

A tady je na fotce doručený nový barelový akumulátor.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

A tady je na fotce doručený nový barelový akumulátor.

Každopádně, to jsem trochu odbočil, nový aku zapadl do desky jako po másle, tak jen zapájet tři piny a hotovo.

MIF21_Dolejsova

A tady je již nový článek usazený na svém místě.
Autor: Michal Tauchman, podle licence: CC BY-SA 4.0

A tady je již nový článek usazený na svém místě.

Tak nejdůležitější krok je hotový, počítač není dále vnitřně pohlcován chemikáliemi. V tuto chvíli je Amiga na několik hromádek, které je potřeba postupně zpracovat. To bude ale záležitost na další pokračování.

P.S. S kolegy v práci i doma jsme hloubali a pátrali, co znamená logo na spodní části krytu – to, které vypadá jako symbol pošty. Nikoho z nás nic nenapadlo, ani se nepodařilo dohledat. Ví někdo ze čtenářů?