V minulém díle jsme skončili u spuštěného počítače, který ale odmítal přečíst jakákoli data z diskety. Nebylo tedy od věci pustit se do záchrany mechaniky.
Servis disketové mechaniky (FDD)
Disketová mechanika Amigy je znatelně jiná než v ST. V Atari je obdobná klasické PC mechanice (jak provedením, tak i tím, že je poměrně jednoduše možné vytvářet diskety pro Atari na PC – viz. Projekt ST). Mechanika v mé Amize se liší jak mechanickým provedením (jiný způsob mechanismu diskety, odlišné provedení elektroniky, žádné čelo a indikační LED), tak hlavně celým jejím řízením a způsobem zápisu, které je plně řiditelné čipy a softwarem. Tj. FDD u Amigy je schopná přečíst jakýkoli formát (dle pamětníků se na ní prý dobře kopírovaly chráněné diskety pro ST, protože Amiga uměla udělat prostě kopii dokonale 1:1), ale samotný formát, který používá, je nečitelný pro standardní PC mechaniky – řadič si neumí poradit s odlišným stylem zápisu dat.
Pozn. podrobnosti o rozdílech v zápisu jednotlivých systému jsem do hloubky nestudoval, není to úplně téma, které potřebuji v tuto chvíli znát, a nejde se věnovat ihned všemu do hloubky – detaily si nechávám nechávám na případné budoucí články, kdybych se chtěl věnovat konkrétním detailům. Jinak technicky je možné adaptovat PC mechaniku pro Amigu, nicméně je třeba provést několik HW úprav v signálových cestách. Zároveň i existuje možnost číst diskety pro Amigu v PC, nicméně to vyžaduje sehnat speciální řadič FDD, který je pro tento účel navržen.
Disketová mechanika – spodní část (deska elektroniky a direct drive pohon magnetického kotouče).
Disketová mechanika – vrchní část (mechanismus západky, čtecí hlava a pohon čtecí hlavy).
Rozebrání krytu mechaniky je snadná záležitost, dva šroubky po bocích a jeden nahoře, a už je možno celý vnitřek vyloupnout ven. Vozík s hlavičkami byl úplně zatuhlý, nešlo s ním vůbec rukou pohnout. Nicméně prvotní záležitostí bylo vyfoukání prachu stlačeným plynem (všechny fotky jsou pořízeny před očištěním).
Detail na čtecí hlavy a pohon kotouče.
Detail šnekového pohonu hlav.
Následovalo očištění původního maziva ze šnekového převodu motoru – mazivo bylo zatuhlé a už neplnilo svoji funkci. Kolejnice byla pro změnu úplně suchá, prakticky žádné známky po mazivu, ani zatvrdlém (veškeré zbytky byly uschovány v pojezdu). Očištěná místa obsadila kvalitní lithiová WD40, kolejnici samozřejmě taky. Na odblokování vozíku bylo nutno použít drobné násilí a páčení, protože ten se na svém místě usadil opravdu poctivě. Jakmile si ale ochutnal nového maziva, hned s ním byla lepší domluva. Očištění čtecích/zapisovacích hlav vatovou tyčinkou a alkoholem je samozřejmost při údržbě mechaniky.
Vrátil jsem ji poté do počítače a vyzkoušel spustit program z diskety, na pár prvních pokusů to opět po chvíli skončilo s chybovou hláškou, protože vozík ještě místy zadrhával a mátl čtecí hlavu, ale postupně se mazivo rozneslo do potřebných míst a mechanika začala po pár přečtených disketách chodit jako víno.
Pak už nezbývalo než ji složit zpátky do krytu. Jen vsunout zpět do kovového krunýře a zašroubovat tři šroubky. Nyní již nic nebránilo složit Amigu zpět dohromady. A takhle vypadá vyčištěná a složená:
Vyčištěná a složená Amiga. Když pomineme zažloutlé plasty, tak jí to opět sluší.
A vyzkoušet:
Zkouška – Shadow of the Beast běžící z diskety.
A tady Eye of Beholder II.
Poslední věcí, kterou jsem potřeboval dodělat (když nepočítám retrobright), byla výměna spodních gumových nožiček. Ty jsou z nějaké bílé gumy, která již začala pomalu dezintegrovat, a tak se stroj přilepí ke všemu, na co jej položím. Stačí vyměnit za samolepicí gumové přístrojové nohy ve vhodném rozměru.
A ještě vyměnit gumové nohy, na kterých počítač sedí.
Jen pro zajímavost, u mého Atari 800XL (r.v. 84) a Atari ST (r.v. 88) jsou tyto nohy z černé gumy, originální a stále drží. Nerozpadají se, nelepí.
Pro pořádek, Amiga obsahuje poměrně značné množství konektorů a expanzních portů, nebylo by tedy od věci si tuto výbavu popsat:
Vstupní a výstupní porty počítače.
Co mne trochu irituje, je přístup ke konektorům, ty jsou schované vzadu a „zalomené“ pod konec krytu. To asi nevadilo, když to býval hlavní počítač s trvalým místem na stole, ale pro současné pokusy, kdy se v tom člověk vrtá a stěhuje, je tam dost mizerný přístup, musím si natočit či nadzvednout celý počítač, abych konektor trefil. U ST je přístup k zadním konektorům znatelně pohodlnější, nicméně tam to zase kazí ty nejpoužívanější konektory (myš/joystick), které jsou umístěné ve výklenku zespoda, a bez zvednutí celého počítače jsou nepřístupné.
U Amig se taky poměrně často provádí výměna kondenzátorů, mnoho obchodů dodávajících příslušenství toto nabízí jako službu. U mého kusu na vizuální kontrolu jsou elektrolyty OK, a také jsem nenarazil na nějaké problémy se stabilitou, tedy je zatím nechám tak, jak jsou (nicméně by se mi hodil ESR metr schopný měřit kondenzátory přímo v plošném spoji – mám to jako nice to have řešení do budoucna).
V tuto chvíli mám kompletní a funkční stroj, nicméně k němu jen pár disket, a jen tak si vytvořit diskety s vhodným formátem pro Amigu na PC nejde, kvůli odlišné práci řadiče s disketou.
Zároveň mám sice ostrý, ale pouze černobílý obrazový výstup, což je poměrně škoda.
Nutné příslušenství
Pro Amigu je práce s myší již samozřejmost. Ale jako nepříjemný prvek se právě v tomto směru objevily potíže. Adaptér pro bezdrátovou myš od Lotharka (byl zmíněný v Projektu ST, protože je univerzální pro ST i Amigu) mi na Amize bohužel nezafungoval – totiž u ST jsem používal spolehlivě klasickou drátovou myš, nicméně u Amigy jsem narazil, protože se ukázal strašák v podobě varování na stránkách Lotharka, že nemusí stačit proud pro napájení. A u Amigy se to projevilo, z jejího portu se nedostane dostatek proudu pro napájení, byť obyčejné, myši. Tedy z tohoto byly dvě cesty – zkusit jinou, tentokrát bezdrátovou, myš (P.S. mám už druhou bezdrátovou, která ale u Amigy opět nefunguje, u ST v pohodě), která bude s adaptérem spolehlivě spolupracovat, či sehnat originální myš. Aktuálně se mi podařilo to druhé, sehnal jsem krásnou kuličkovou „originální“ myš Tesla… Pěkná třítlačítková, z lokálních součástkových produktů.
Pozn. v nedávné době jsem listoval na stránkách Lotharka, a ten přidal poznámku ke zmíněnému adaptéru, že u novějších provedení počítačů (konkrétně A600 a A1200, nicméně se to pravděpodobně tedy týká i mé 500+) je nedostatečný proud vlastností počítače a nápravou je přemostění odporu v napájení přímo na desce Amigy. Nicméně jak jsem řekl, chci počítače v maximálně originálním stavu, a nechci provádět žádné interní úpravy (kromě nutných oprav).
Doručená myš Tesla. Vzhledově ve velmi dobrém stavu, jen trochu ušpiněná.
Pohled zespodu. Technologie je samozřejmě klasická kuličková.
Myš byla s Amigou ihned funkční, bohužel se moc nehýbala kulička, byly poměrně dost zanesené válečky. Jelikož byla zašpiněná i zvnějšku, nezdržoval jsem se čištění skrz spodní kryt, ale rovnou jsem udělal rozstřelku pro kompletní vyčištění.
Rozebraná myš.
Detailní pohled na elektroniku myši. Použité součástky znají všichni bastlíři, kteří měli tu čest se součástkami z Tesly.
Nepochybuji o tom, že v bastlířích, kteří měli se součástkami Tesly svoji zkušenost, tady tím vyvolám vzpomínky (ať už dobré či špatné, já osobně mám na součástky z Tesly většinou dobré vzpomínky, mnohem lepší než na ruské, se kterými jsem měl tu čest – s moderními zahraničními jsem tenkrát moc zkušenosti – devadesátá a „nultá“ léta – neměl, protože součástky jsem porůznu podědil po bývalých bastlířích a nové příliš nekupoval).
Plasty jsem vyčistil klasicky pěnou, chtělo to jen trochu drbání a pomoc zubního kartáčku (záhyby či vytvarované nápisy). Válečky jsou kovové, což mělo za následek, že na povrchu byla vytvořena drobná zelená oxidace, která se mísila spolu s nasbíraným bordelem ze stolu. Bohužel díky tomu byla odolná vůči obyčejnému setření, tj. bylo potřeba ji opatrně oškrábat. Očividně se ale tak dělo už dlouho za běžného provozu, protože nazvat válečky rovnými se nedalo už ani s velkou dávkou fantazie. To byl trochu problém, protože ani po vyčištění se pohyb kuličky příliš kvalitně nepřenášel, váleček byl už příliš malý (za svůj život musel být čištěn nějakým poměrně ostrým nástrojem – šroubovákem či nožem). Zkusil jsem jen takovou rychlou opravu, které jsem moc nevěřil – na váleček jsem natáhl smršťovací bužírku a prohřál. Bužírka váleček zvětšila a srovnala, a přes mé překvapení je najednou myš celkem spolehlivá. Není to 100%, ale dobře použitelné, což mi v tuto chvíli stačí, protože jsem schopen ovládat kurzor Amigy s dostatečnou spolehlivostí. Tak už jen složit, a tady je finální výsledek, který nevypadá vůbec zle:
Vyčištěná myš – pohled z vrchu.
Vyčištěná myš – pohled zespoda.
Z druhé strany jsem se snažil zprovoznit moderní redukci pro USB myši. Jak jsem na začátku kapitoly poznamenal, moji Amigu trápí snížený proud pro napájení na portu myši, který nestačí uživit převodník a bezdrátový dongle (o běžné drátové ani netřeba spekulovat). Hackem by mělo být přemostění odporu na základní desce. Tímto směrem jsem nechtěl jít, tak jsem uvažoval, jak dodat napájení pro myš sólo. Nejjednodušším řešením by se zdál klasický USB Y-kabel, který má druhý konektor pro posílení napájení. Nicméně této možnosti jsem se trochu obával – zde by totiž šlo napětí a proud nejen do koncovky s myší, ale také na výstupní USB konektor Lotharkova adaptéru. Pravděpodobně by se nic nestalo, nicméně se mi to nechce úplně pokoušet, aby proud puštěný do výstupního USB nespálil převodník, nebo dokonce něco na výstupních obvodech v Amize. Rozhodl jsem se tedy, že si vyrobím vlastní Y-kabel, kde přeruším 5V vodič, a nechám propojené pouze GND a obě datové cesty. 5V napájení z druhého USB poté „naroubuji“ na napájení myši, ze strany vycházející z převodníku zůstane ve vzduchu. Tímto oddělením zařídím, že externí napájení nebude moct putovat i zpětně směrem do počítače.
Zjednodušené schéma myšlené rozbočky pro data a napájení. Bohužel na Amize nepomohla, na ST funguje bezvadně (jenže tam funguje i normálně).
Na výrobu jsem použil dvě levné USB 2.0 prodlužky, z nichž u jedné jsem odstranil kousek izolace a přerušil 5V větev, z druhé použiji pouze samce, a jeho +5V jsem připojil na výstup k myši + propojil GND. Jeho datové cesty zůstanou nevyužity.
A výsledek? Úspěch pouze napůl. V tuto chvíli myš drátová i bezdrátová normálně funguje, nicméně cca po 1,5 minutě se myš vypne, dokud nevypnu napájení, či adaptér z Amigy neodpojím a nevrátím zpět. Pak se opakuje toto dokolečka. Stejně tak se myš vypne po soft restartu. Říkal jsem si, jestli to nějak neovlivňuje můj zbastlený kabel, nicméně pokud vrátím adaptér do Atari ST, tak i s mým dobastleným kabelem funguje bezvadně. Nevím, jestli napájení z Amigy nestačí ani pro samotný převodník, ale je zvláštní, že ten čas do vypnutí je pokaždé prakticky totožný, nezávisle na tom, jakou myš použiju a jestli s ní hýbu či jen tak leží (vypnutí poznávám podle zhasnutí optiky na myši). V tuto chvíli jsem snažení vzdal, už jsem s tím strávil dlouhý čas, výsledek nepoužitelný. Nový FW není u Lotharka k dispozici (na stránkách SmallyMouse je, nicméně nevím, jestli Lotharek nedělal nějakou úpravu). Časem se k tomu třeba vrátím, zkusím nový FW, či mne ještě něco napadne, ale v tuto chvíli jsem se rozhodl tím nadále neztrácet čas, funkční myš mám.
Mezitím těsně před vydáním tohoto dílu seriálu dorazila i originální myš Commodore nazývaná „Tank Mouse“. Funkční, trochu zašpiněná (hlavně izolepou), vyžloutlá a na spodní části uštípnutý kousek plastu. V tuto chvíli ji mám stranou, kromě retrobrightingu u ní přemýšlím o pokusu nahradit poškozenou část, nechávám si to jako případný námět do budoucna.
Doručená originální myš Commodore („Tank Mouse“).
S joystickem jsem měl náskok, jelikož na rozdíl od myši, která není kompatibilní s Atari ST (stejný konektor DB9, ale oba počítače používají jiný způsob komunikace), joystick je plně kompatibilní, tedy mohu použít již vlastněné koupené/opravené pákové ovladače.
Dalším krokem k řešení byl barevný obrazový výstup, ČB obraz byl na televizi sice krásně ostrý (s použitím kvalitních CINCH-CINCH kabelů), ale chybějící barvy ubíraly na kouzlu (už jsem si poměrně odvykl na Atari 800 připojené na Merkur). Tedy jak dál s obrazovým výstupem?
Našel jsem několik cest, první z nich je použít redukci z obrazového portu Amigy na VGA monitor. To sice prvoplánové vypadá jako výborná možnost, ale je třeba se zastavit. Tento výstup totiž sužuje stejný problém jako v případě Atari ST – připojený monitor musí umět horizontální frekvenci 15,75kHz (multisync monitory), což bohužel není většina, ba naopak, právě jen spíš pár vybraných starších kousků (minimálně pokud mluvíme o LCD, CRT kvůli váze, rozměrům a křehkosti vůbec neberu v potaz). Vzhledem k tomu, že vhodný monitor nemám, je tato možnost aktuálně mimo.
Další cestou je RGB výstup z videokonektoru na SCART. Tento kabel prodávají na stránkách věnujících se Amize. SCART už na TV nemám (a navíc ten musí podporovat RGB, což není pravidlem). Řešením je na to další komponenta prodávaná na stejných stránkách – převodník SCART → HDMI. Zní to sice hezky, ale kabel + převodník dohromady asi 3500 Kč. To je řekněme…hodně.
Já chtěl jít stejnou cestou, jako u ST – kompozitní video. Není to nejdokonalejší varianta, nicméně univerzální a relativně snadná. Jak už ale bylo řečeno, 500+ má sice rovnou v konektorové výbavě kompozitní video, nicméně černobílé. Ale existuje jedna zázračná krabička s názvem Amiga 520. Je to originální příslušenství pro Amigu, a jeho hlavním účelem je poskytnout obraz pro analogový tuner (RF modulátor). Tato vlastnost je nicméně pasé, analogové tunery vymírají, a navíc je tento způsob nejméně kvalitní. Ale modul 520 ještě poskytuje něco jiného – barevný kompozitní výstup, což je to, co přesně potřebuji.
Naštěstí 520 se pohybuje po internetu poměrně dost. Já jej vydražil na českém Aukru (za 499 Kč + doprava), nicméně jsem jej neobdržel, prodejci se v rámci úklidu ztratil a tak mi vrátil peníze (nicméně jsem se přes něj dostal k výše zmíněné myši a pár disketám, díky kterým jsem mohl Amigu, včetně FDD, otestovat). Tedy jsem hledal dál, hromada se jich válela na eBay z Německa v podobné ceně, jako jsem měl z Aukra (něco nad 400 Kč). Nicméně všude bylo dopravné cca 370 Kč, které by nákup prodražilo. Ale objevil jsem nabídku z UK, cena za přístroj v přepočtu 120 Kč, poštovné cca 170 Kč. Lehce zažloutlé, prý otestované – funkční. To byla neodolatelná nabídka, takže hned objednáno. Vyšlo mě to znatelně levněji, než původní nabídka z Aukra – takže šťastná náhoda.
Po zhruba třech týdnech skutečně nevelký balíček s podobiznou královny dorazil až ke mně. Po rozbalení jsem mohl s úlevou konstatovat, že žádná z pošt se na balíku nevyřádila, a uvnitř byl lehce zašpiněný a zažloutlý, ale jinak kompletní bez poškození modulátor Amiga 520.
Doručený TV/kompozit adaptér Amiga 520.
Dle prodejce měl být otestován, konektory vypadaly v dobrém stavu, žádná koroze. Tak v tu chvíli nic nebránilo otestovat na mé 500+. Připojení je snadné, jen zapojit do konektoru na Amize a kompozitní video do CINCH konektoru na „pětsetdvacítce“. Audio se nemění, L i R kanál do CINCH audio výstupů na zadní straně počítače.
Cvaknout vypínačem (na zdroji, Amiga vlastní vypínač napájení nemá), a během vteřin se naskytl tento pohled:
Kickstart konečně v barvě.
A tady Shadow of the Beast – úvodní obrázek v barvě.
Tedy prodejce nelhal, skutečně dorazil funkční. Minimálně mnou požadovaný kompozitní výstup, a RF mne nezajímal, nemám důvod ladit mnohem méně kvalitní analogový anténní signál.
Poslední věcí je tedy vyčištění zařízení. Běžná údržba – kryt přes IT pěnu, a konektory ošetřit Kontaktolem.
V tuto chvíli jsem měl barevný obraz (a musím uznat, že až překvapivě velmi slušný) i se stereo zvukem pěkně z TV. K tomu mám i vstupní periferie, a tedy v tuto chvíli nic nebrání Amigu řádně odzkoušet.
Zároveň mi touto dobou dorazila do rukou z Aliexpressu drobná pomůcka – převodník z kompozitu na HDMI v ceně cca 100 Kč. Byla to spíš zvědavost, jestli tahle hračka vůbec bude fungovat (jak jsem zmínil výše, obdobný převodník jen ze SCARTu se prodává u nás přes tisícovku).
Tak jsem jej tedy zapojil na výstupy z Amigy, zapnul, a k mému překvapení okamžitě bez problémů naběhl obraz. Sice je oproti přímému připojení znát trochu ztráta na ostrosti, ale vzhledem k tomu, že tento převodník plánuju použít k běžnému počítačovému monitoru, který bude menší než TV, tak by na něm mohl obraz takto přes HDMI být slušně použitelný.
Levný převodník z kompozitu na HDMI.
Tedy v tuto chvíli máme Amigu plně funkční, s barevným obrazem, ale přeci jen je mnoho software (především her), který bych chtěl vyzkoušet, a na disketách tu mám jen pár ukázek. Co s tím, si řekneme v další části seriálu.
ČLÁNKY DO MAILU