Vlákno názorů k článku Projekt Atari XE: sourozenecký duel mezi upraveným 65XE a továrním 130XE od MilanV - Gratuluji k dvojitému úlovku a děkuji za dotažení...

Gratuluji k dvojitému úlovku a děkuji za dotažení akce od aukce až ke článku - udělal jste mi fakt radost. Moje dětství a dospívání :)

K té úpravě už jsem psal pod jedním z minulých dílů vašeho nepravidelného seriálu: v dobách slavného pražského Atari klubu by za ten QMeg a podobná rozšíření lidi rvali ruce až u ramen a vážně by neřešili dírku v zadním krytu - to je ten legrační rozdíl v historických dobách :)

Hlavní výhoda (každého) rozšíření RAM totiž byla ne jedna hra toto využívající, ale programy jako TTDOS, které ji zpřístupnily jako (sadu několika!) virtuálních disků, a tak umožnily práci s přístupem k různým souborům i majitelům kazetových magnetofonů. Což si dnes málokdo uvědomuje, že hlavním problémem kazety nebyla její (ne)rychlost, ale pouze sekvenční čtení. Bez rozšíření RAM, TTDOS (nejlépe v cartridgi) a hrdinů jako JRC by tak nikdy nebylo možné pouze s kazeťákem XC-12 se např. učit Céčko - představte si to načítání mnoha souborů dokola (editor, kompilátor, knihovny, debugger, zdroják programu, hlavičkové soubory, zkompilovaný program, debugger nebo monitor paměti...).

Pro odlehčení: ...a nebo tvorbě nových levelů pro Boulder Dash, které se ke mně mimochodem vrátily skoro po 30 letech odkudsi z internetu označené jako od neznámého autora. Měl jsem radost jako malý kluk - tj. jak jsem vypadal, když jsem je tvořil :)

Děkuji, já v době kdy Atari u nás plným životem žilo jsem o nějakém rozšíření paměti neměl ani potuchy. Nevím jestli jsem vůbec tehdy jako dítě tušil, co to je paměť. Možná jsem něco zahlédl v příručce, co jsme měli, ale asi mi to tehdy moc neřeklo. Tam jsem si leda zkoušel opisovat příklady krátkých BASICových programů. Časem kdy ke mne dopluly tyhle informace a byl jsem je schopen zpracovat, byla doba Atari dávno pryč.

Já si zkoušel něco programovat v assembleru, bylo na to nějaké prostředí Mac65. Jenže s kazeťákem nepoužitelné, byla potřeba načítat další podpográmky. Možná přes nějaké include? Tak se mi podařilo napsat si implementaci RAMdisku, který používal těch 16kB paměti co se překrývala s ROMkou. Zdrojáky co jsem potřeboval natahovat byly krátké, takže to fungovalo pěkně :-)

Přesně kvůli tomu jsem nepsal assembler v žádném takovém prostředí, ale rovnou kódy instrukcí ve strojáku do monitoru paměti (TM2204 od JRC). Ano, bylo to hodně spartánské, ale ušetřilo mi to ty trable s kazetou a dokud jsem neuměl ve strojáku natolik, abych si napsal vlastní ty rutiny na ramdisk, tak jsem prostě nic lepšího neměl. Aspoň mě to naučilo programovat na papír bez chyb... :)

O ATARI by se dalo psát hodně dlouho... Mělo to geniální architekturu z hlediska toho se naučit o počítačích. A celkově to byla zajímavá doba. Ale také si z toho pamatuju na druhou stranu frustraci z toho, že jak každý spolužák měl počítač jiné značky, tak jsme si navzájem nemohli ani poslat text, natož program. Takže když mi pak o pár let později byl ukázán UNIX a Linux, úplně mě to nadchlo a má životní dráha tím byla dána :D