Názory k článku Projekt LinuxBoot: Linux jako firmware bootující Linux

A k čemu tam je ten enter?

...na světě existují jen 10 druhy lidí...
;-)

No tuhle jsem zrovna na půdě narazil na manuál k ASM pro 8051. 1250 stránek... Tak ti nevím.

V reálu se těch "pět instrukcí" rozšíří ještě o další, přibudou podmínky, flagy,... U CISCu se mění i délka instrukcí jak v Bytech, tak v taktech. Někde je jako bonus booleovský procesor, jinde násobička nebo FPU, další podpoduje třeba SIMD.U dalšího jsou tři sady instrukcí, pro 8b, 16b a 32b. Některý registry jsou vyhrazený (např. stack pointer, return register), některý registry mají specifickou instrukci pro čtení a zápis, takže mov/ld tam nefunguje. Někde je zamykání, takže se musí provést přesná sekvence instrukcí. Interrupt je kapitola sama pro sebe... A někde je tak skvělá pipeline, že si musíš hlídat pořadí instrukcí. A třeba u MIPSu musíš při volání funkce napřed alokovat stack frame a pak do něj teprve zálohovat registry...

A to všechno se brouk od brouka liší.

Složitost není v těch instrukcích. A je jich víc, aritmetické, logické, bitové, přesuny, skoky, návraty, řízení přerušení atd. Ta složitost vychází z operandů. CISC mají šílený bordel v tom, co se s čím dá použít. RISC tam sice nemají bordel, ale zase to dohání tím, že umí někdy i desítky typů operandů.

Řečeno na příkladu instrukce "LD N,M" v Z80. Je jen jedna. Ale jaképak umí způsoby zadání operandů?

Pro N (kam):

1. [např. A] Název registru, do kterého se vloží hodnota
2. [např. (BC)] Název registru, že kterého se vezme adresa, na kterou se vloží hodnota
3. [např. (NN)] Konstanta, která je odkazem na adresu, kam se vloží hodnota
4. [např. (IX+N)] Konstanta a název registru - z registru se načte hodnota, přičte se konstanta a výsledkem je adresa, kam se vloží hodnota

Pro M (co):

1. [např. (A)] Název registru, ze kterého se bere hodnota
2. [např. (BC)] Název registru, že kterého se vezme adresa, ze které se bere hodnota
3. [např. (NN)] Konstanta, která je odkazem na adresu, ze které se bere hodnota
4. [např. (IX+N)] Konstanta a název registru - z registru se načte hodnota, přičte se konstanta a výsledkem je adresa, odkud se bere hodnota
5. [např. N] Konstanta, která je sama hodnotou

A teď se ještě můžeme dohadovat, zda PUSH a POP jsou samostatná kategorie, nebo je to jen jiný název pro LD pracující s registrem SP. A co třebas takové EX a EXX? Říkal někdo LDI a LDE? Počítá se sem i LDIR a LDDR, nebo to už jsou instrukce skoku? Co třebas IN, OUT, OUTI a podobné legrace? Vlastně je to podobné LD, jen procesor navíc nastaví na jednom vývodu příznak, že nechce RAM, ale PORT.

Teď si to drobně zkomplikujme tím, že LD může být 8 bit nebo 16 bitů a podle typu parametrů se pak liší i délka instrukce (kolik zabírá bytů). A nakonec ještě fakt, že je to CISC - takže nejsou dostupné zdaleka všechny kombinace. Z celkových 675 kombinací je to jen 181.

Ono to sice vypadá hezky, že je to prostě jedna instrukce. Ale naučit se jí byla práce na pár dnů a nové věci se člověk dozvídal i po roce. A to je to prosím Z80, velmi starý osmibit. U 16bitů je těch možných operandů ještě víc - součty dvou explicitně zadaných registrů, součet konstanty nebo registru a dalšího implicitního registru (zdravíme relativní adresování v rámci segmentu) atd.

ASM nemusi byt komplikovany, ale to rozhodne neplati o x86, natoz o x86+vsechna rozsireni.

On je ještě rozdíl mezi "naivním assemblerem" (a = d[i]; i++) a "efektivním assemblerem" (a = d[i++]). Ten efektivní se ohromně špatně portuje na jiné procesory, protože efektivity dosahuje použitím instrukcí, které dělají více věcí najednou.

Takže místo čtyř instrukcí pro zkopírování bytu z adresy v jednom registru na adresu v jiném registru, zvýšení hodnoty prvního registru, zvýšení hodnoty druhého registru a snížení hodnoty třetího registru se použije jedna, která provede všechno (viz Z80 a LDI). No a co s tím pak ve chvíli, kdy to portujete na procesor, kde LDI není? Obvykle to jde rozepsat na jednotlivé pod-instrukce, ale občas se vám stane, že se výsledek chová jinak k příznakům. Kupříkladu že vám instrukce X na první architektuře nastavuje příznak O podle výsledku a na příznak Z nesahá, zatímco na druhé architektuře to vždy nastaví O i Z. A jako na potvoru autor původního programu tohohle využil.

Vo francuzsku sa v juli (cervenec) 2009 a juni (cerven) 2014 sa stalo nieco zahadne. Linux zazracne vyletel a windows prepadol. A potom sa vsetci prebrali a vratili sa k windowsu :-D

"do sta let je z MS firma na vyrobu obleceni "

Myslis jako ze si rano navliknu trencle (C) by M$ .. a nez stihnu dojit na hajzlik tak se rozpadnou? A kdyz si je teda nejak zflikuju, tak po prvnim vyprani zmodraj(pripadne zcernaj)?

Jo a v ramci vylepseni ti pridaj prostor vzadu - to kdyby ses z toho nahodou posral, a vpredu uberou - to aby ty trencle byly dzendrove korektni.

Clanek na to tema se nekde kolem povaluje ... ten procak ma zhruba velikost mistnosti. A 5 let to rozhodne nanavrhovali ani nestaveli.

Procesor je dost obecný pojem. Může být velmi jednoduchý (viz výtvory Chucka Moora) i velmi komplikovaný (třeba z/Architecture).

Kludne si vlastny procesor vyrob, pripadne aj cely pocitac na jednom cipe - trochu potrenuj nejake FPGA napr. Altera Stratix 10 - a vobec to neni drahe ... a je to na technologii 14nm - len to treba vediet. Mozes zacat aj s cipmi za par euro - do tych sa sprace napr. kompletne cely praveky Sinclair ZX Spectrum ... zdrojaky najdes na internete.

No, ve své době jsem si vytvořil svůj CPU (tehdy tedy dvanáctibit, funkčně vlastně osmibit, ale bylo to dělo) z jednobitových řezů Tesla řady MH3000, tedy Intel 3000. Moje mikroinstrukce, můj řadič, moje co jsem chtěl. Tišťáky dokupy cca půlmetr čtvereční, nic moc. Nevím, co na tom vidíte strašidelného. Integráč si doma asi neupečete, ale svůj procesor z dílů zvládne kdokoli, kdo chce.

Otázka nebyla, jaký to má smysl, ale jak je to náročné. A padlo tu, že to je tak náročné, že to pomalu není v lidských silách. Což není pravda.
Další věc, s níž bojuji například u svých spolupracovníků, je to, že si pod danými pojmy vždy představí to, co konkrétně znají, tj. v nějaké velmi komplikované variantě. Řekne se procesor, vybavěj si nějaký 16jádrový Intel s MMU, předvídáním skoků atd. Řekne se kompilátor, napadne je C++ v poslední normě se všemi myslitelnými optimalizacemi. Výsledkem je, že mají ze spousty problémů strach dříve, než se zamyslí nad tím, jak by se to dalo řešit.
Stále více mi situace v IT připadá tak trochu zvláštní, když v dobách IQ-151 když potřebovali překladač Pascalu, tak prostě sedli a napsali v Assembleru 8080 překladač Pascalu, co se vešel do pár desítek kilobajtů, ve dvou lidech, zatímco dnes, když potřebujete parsovat nějaký jednoduchý jazyk dejme tomu v Javě, tak všem hned naskakuje husí kůže, jak by to bylo strašně složité.
Spousta věcí vůbec nemusí být tak složitá, jak je obvykle známe. A ta jejich složitost vůbec nemusí být ku prospěchu věci, prostě jen bobtnaly a bobtnaly, protože mohly. Podobně jako se vyvinuli dinosauři, aby pak následně vyhynuli jako slepá větev evoluce.

Udělat si nějaký jednoduchý procesor z obvodů řady 74xx, to není nic neřešitelného, o řadě 3000 ani nemluvě. Dokonce není nic neřešitelného si v Assembleru napsat vlastní program na návrh a simulaci integrovaných obvodů a v něm si ten procesor vytvořit a nechat vyrobit, jak dokazuje výše zmiňovaný Chuck Moore. Jaký to může mít smysl - to nelze říci obecně, bez znalostí konkrétního problému. Ale jistě existuje spousta problémů, u kterých by takové řešení smysl mělo, ale raději se mu vyhlo a zvolilo se nějaké méně optimální, protože nikoho nenapadlo, že by to třeba nemuselo být tak neschůdné, jak by se na první pohled mohlo zdát.

no ono je to asi tym, ze take daco ako Algoritmy a struktury udajov od Niklasa Wirtha su pre sucasnych absolventov informatiky daleko za obzorom ich znalosti ..

Procesor ma definici porad stejnou. Vubec nezalezi na tom "jak si ho definujes". Procesor si muzes kupit klidne v podobe swaba se 3ma nohama a je to stejne tak CPU jako kdyz to tech noh ma tisicovku. Ve vysledku oba delaji i umeji presne totez, jen s ruznym vykonem.

Je to totiz uplne stejny jako logicky obvody - muzes si jich poridit celou plejadu variant, ale ve vysledku ti na uplne vsechno staci dvouvstupovej NAND.

Zasadni problem je pak v tom, ze 80% tech soudobych lepicu a matlalu netusi co je to NAND. Natoz aby tusili, co dela CPU.