Podobnou knihovnu jsem se pokoušel naprogramovat pro C++ někdy v roce 2010. Časem jsem přišel na to, že to nepotřebuju, spíš mi vyhovuje backend v C++ a frontend komplet JS+HTML, aspoň mám hezky oddělené UI od zbytku kódu a navíc to nabízí možnost používat aplikaci i programově přes (dobře navržené) API.
myslím že to bylo request-response + SSE (Server Send Events)
SSE sloužilo na posílání notifikací do JS části z aplikace.
Ale to je v zásadě jedno... to je technolická perlička.
Prijde mi to jako neuzitecna vec, jen dalsi overhead, mezivrstva ktera celou zalezitost vyvoje weboveho rozhrani nakonec akorat zesloziti.
Tak maloktera vec je tak zcela zbytecne slozita, jako zrovna bezny pristup k tvorbe webovych aplikaci - hlavne pro lidi, pro ktere to neni primarni job.
Hodně záleží na use case. Pro lidi, kterým je to primárně určeno (CS, ML, vlastně i datová analýza) je to velká pomoc, protože současný směr vývoje webových appek vede k dost velkému odtržení této části IT od zbytku :-) Ten overhead je tam inherentní - opět viz současný směr vývoje webapps.
To bude můj usecase. Lepší nějaké UI hned, než hogo-fogo v Reactu za rok. Na interní a administrační záležitostí je to přijatelný kompromis. Takže se těším, jak se to vyvrbí.
Ono v Reactu se dá taky psát rychle. Až brutálně rychle. Ale chce to pochopit tu logiku reaktivního UI programování a psát čistě. Prasení React trestá rychle a tvrdě :-)
Ale jo, nic proti Reactu. Já mám prostě geneticky zakódován odpor k jakékoli frontendové technologii ;-)
PyWebIO je taky frontendová technologie :-D
Popravdě mě dost připomíná Google Web Toolkit, který je už docela dlouho mrtvý (krom legacy aplikací).
On je tam technologický rozdíl. Zatímco GWT transpilovalo zdrojáky z Javy do JavaScriptu a potom se to nějakým způsobem spojovalo s backendem přes AJAX, v PyWebIO nic takového vlastně není. Tady je oddělení provedeno tak, že existuje sada komponent pro UI, které se dají dynamicky z Pythonu zobrazit a použít.
Tedy GWT je sice mnohem flexibilnější, ale ten výběr technologií dělá třeba z ladění dost peklo. PyWebUI není pro plnohodnotné UI vhodné, ale je to celé navrženo mnohem čistěji (no a další věc je, že to Google ze své pozice zabil, ale to není žádné překvapení, to prostě Google dělá https://killedbygoogle.com/)
To je to, co jsem, přiznám se, z článku právě nepochopil - jak je PyWebIO udělaný technologicky. Je to nějaká sada pevně daných JS komponent, které se dají poskládat do stránky a pokud komponenta vyvolá event, tak se udělá callback na server a tam se spustí příslušný Python kód? A server pošle zpět celou stránku, nebo nějak "magicky" zjistit, co má překreslit?
Tak ta komunikace je obousměrná přes websockety. Vždycky Python kód (tedy kód reálně běžící na serveru) určí, jaká komponenta/komponenty se mají zobrazit a poté se už nechá na frontendu, aby komponentu vykreslil, reagoval na akce uživatele a ve chvíli, kdy se stiskne "Submit", aby frontend poslal backendu vyplněná data zpět.
Z pohledu programátora (v Pythonu) to ale není řešeno callbackem - čekání na vyplnění formuláře (sady komponent) je normální blokující operace. Prostě taková funkce input() na steroidech :-)
Celá stránka se neposílá, jen vždycky přes websockety příkaz typu "zobraz text areu", "zobraz sadu radio buttonů" atd.
Přesně tak, jen s tím doplněním, že websockety se používají pokud se využije Tornado. Ale může se jednat i o AJAX - to ale programátora až tak nemusí trápit, protože z pohledu toho Pythonu se to chová naprosto stejným způsobem.