Hlavní navigace

Recenze Red Hat 7.3

Miroslav Petříček

To, že minulý týden vyšla toužebně očekávaná nová verze nejpopulárnější distribuce Red Hat Linux, zaznamenal v linuxové komunitě téměř každý. Zkusme si v dnešní recenzi přiblížit, v čem se liší od verzí minulých a zdali se upgrade vyplatí.

První změnou, kterou asi uživatelé předchozích verzí zaregistrují, bude pravděpodobně fakt, že přibylo jedno CD. Nejběžnější verzi Red Hat Linuxu 7.3 budeme tedy instalovat už ze třech kompaktních disků. Další dva jsou volitelné a obsahují SRPMS balíčky ke všem programům (část zdrojáků je i na ne zcela zaplněném třetím disku).

Samotný proces instalace se změnil jen málo. Nově je možné instalovat i tak, že stažené ISO image nasdílíte přes NFS.

KDE 3.0, Qt 3.0 a antialiasing (AA)

Zřejmě největším lákadlem čerstvého Red Hat Linuxu je poslední verze prostředí KDE 3.0, které je zase o něco kompaktnější a dokonalejší než verze předchozí. V novém KDE je například kompletně nový tiskový subsystém, který dokáže spolupracovat jak s prostředím LPRng, tak CUPS.

Byl vylepšen také Konqueror (souborový, Internetový a vůbec všeobjímající prohlížeč), který nyní dokáže interpretovat JavaScript a DHTML.

Díky nové verzi toolkitu Qt byla citelně zdokonalena technika antialiasingu (vyhlazování) vektorových fontů, kterou nyní snad poprvé lze používat, a to včetně národních znakových sad, což v minulých verzích nebylo až tak samozřejmé. Antialiasing fontů je vůbec tak trochu neuchopitelná funkce. Obvykle vás zaujme na první pohled, abyste se po několika dnech používání pokorně vrátili ke starým dobrým bitmapovým (nerozostřeným) fontům. Proto mi velice užitečné přijde řešení, které nabízí nové Qt 3.0.3, a sice možnost současně používat jak AA, tak i obyčejné fonty.

Nově se setkáváme také s funkcí subpixel hinting, která vylepšuje dojem z AA zejména na kontrastních monitorech a LCD displejích. Klasický antialiasing (AA) totiž používá k vyhlazování písem pouze odstíny šedi, zatímco „subpixel hinting“ míchá do písem i vhodné odstíny sytých barev.

Gnome 1.4

Gnome nepřináší tolik viditelných změn jako KDE 3.0.0 a dle mého názoru vedle něj začíná působit trochu omšele. Síla Gnome ovšem nespočívá v atraktivním kabátě, ale spíše pod jeho povrchem. Znalí programátoři prohlašují, že se jim pro Gnome prostě programy píší lépe než v objektovém Qt pro KDE. To je ostatně znát i v praxi. Pokud srovnáme počet vznikajících GUI programů psaných nativně pro obě prostředí, zjistíme, že Gnome má navrch.

Do kategorie Gnome lze zařadit také vynikající Gnumeric, Galeon, Abiword, Evolution a Nautilus (bez přívlastků), které se pomalu ale jistě stávají profilovými aplikacemi nejednoho linuxového desktopu a jejichž aktuální verze si našly cestu i do distribuce Red Hat 7.3. Problémem ovšem je, že použití uvedených programů v našem národním prostředí není úplně samozřejmé a někdy je potřeba se s tím trochu poprat (narozdíl od KDE, kde téměř vše funguje tak nějak samozřejmě).

I když tato recenze se nasnaží být přímým srovnáním Gnome a KDE, nelze se jistému hodnocení vyhnout. Nové KDE je kompaktnější, okamžitě použitelné a v neposlední řadě nejen díky AA vypadá lépe. Gnome je méně sourodé, ovšem vznikají pro ně fantastické programy a programátoři je mají radši. Pomyslné kyvadlo se tedy přesunulo na stranu KDE, ovšem je možné, že to bude platit jen do příchodu Gnome2.

Jádro

Distribuce samozřejmě obsahuje i aktualizované jádro, tentokrát ve verzi 2.4.18. Je třeba poznamenat, že se, jako ostatně vždy, nejedná o standardní (vanilla) jádro, ale o jádro vyladěné, doplněné o spoustu užitečných patchů a detailně testované na mnoha nejrůznějších počítačích. Je proto nerozumné bezdůvodně se této výhody vzdát ve prospěch nominálně vyšší verze stadardního jádra, jak to někdy činí méně zkušení uživatelé Linuxu jenom proto, aby náhodou nezůstali v něčem pozadu.

Oproti dřívějšímu jádru (2.4.9–31) z RH 7.1 a 7.2 se vedle klasicky rozšířené množiny podporovaných zařízení (zejména USB, ale nově i USB 2.0), setkáme také s technologií S.M.A.R.T, díky které lze někdy předejít ztrátě dat způsobené poruchou disku. Kromě toho nové jádro přináší další možnosti zvýšení objemu dostupné diskové kapacity. Jednak (konečně!) pomocí LVM (sdružování disků do logických zařízení) a na druhé straně se díky podpoře LBA48 podařilo prolomit 137GB bariéru u IDE disků. Ty mohou navíc být také rychlejší, protože je podporován přenosový protokol ATA133.

Mnozí uživatelé se jistě budou radovat ze začlenění low-latency patche, který umožňuje inteligetněji přidělovat strojový čas procesům, což může být důležité pro provozování aplikací, u kterých je nezbytná pravidelná odezva.

Tentokrát již bez velkých oslav přibyl do jádra další žurnálový souborový systém, a sice JFS od programátorů IBM.

RH 7.3 jako server

Do Red Hatu se konečně dostala alternativa v podobě SMTP serveru Postfix. Postfix je kvalitní MTA navržený s ohledem na bezpečnost a spolehlivost. Jeho začlenění do distribuce nelze než přivítat, protože jistě mnoho správců má odpor k použití Sendmailu, jehož rozšířenost pramení spíše z historických než praktických důvodů. Kéž bychom se do budoucna dočkali možnosti vybírat i z dalších serverových komponent, napadá mě například možnost použít vedle wu-ftpd i jiný FTP démon atd.

Z dalších důležitých updatů – PHP povýšilo na verzi 4.1.2, Samba zase na 2.2.3a. K drobnému updatu došlo i u databáze PostgreSQL.

Ostatní

Další RedHatí alternativou je tiskový démon cups (common unix print service), který je oproti LPRng radikálnější a systémovější náhradou tradičního lpd démona. LPRng ovšem zůstává zachován.

Majitele tiskáren HP jistě potěší, že v distribuci naleznou firemní ovladače hpijs (HP inkjet services), které efektivněji využívají možností zmíněných tiskáren.

Předčasným krokem se ukázalo být začlenění doplňkového kompilátoru gcc-3.x v RH 7.2. Ukázalo se, že kompilátor, resp. některé jeho části, ještě nedozrály pro obecnější rozšíření a do distribuce vnesly spíše zmatek než pořádek. Ve verzi 7.3 jej tedy (prozatím) nenajdete a jako jediný kompilátor v něm tedy vystupuje 2.96.

Aktualizovaná verze prostředí XFree86 4.2 nepřináší oproti 4.1.1 žádné výraznější zlepšení, vyjma tradiční podpory nových grafických karet, za které jmenujme zejména Matrox G550, i830, ATI Radeon/Mobility 7500 8500, Permedia 4 a nVidia nForce. Zkrátka nepřijdou ani majitelé starších grafických karet s čipy S3, kteří se tak konečně budou moci rozloučit s XFree86 3.3.6, jež by měla být z nadcházejících distribucí RH vypuštěna.

Mozillu 1.0 už sice Red Hat zařadit nestačil, ovšem její úlohu důsledně zastává Mozilla 0.9.9. Ta se ve srovnání s dřívější 0.9.4 velice zlepšila, je stabilnější, nabízí záložky ve stylu Galeonu, podporu LDAPu a S/MIME u poštovní části atd. V příští verzi by měla již stabilní Mozilla kompletně nahradit letitý Netscape Communicator, nyní stále ještě přítomný ve verzi 4.79.

Někomu možná bude chybět linuxconf, jehož čas se u Red Hatu naplnil. Linuxconf na mě nikdy nepůsobil povedeným dojmem. Osobně jsem nikdy nepřišel tomuto nástroji na chuť a daleko lépe na mě působí jednoúčelové programy jako mouseconfig, netconfig, Xconfigurator nebo třeba komplexnější Yast ze SuSE Linuxu.

Update glibc na 2.2.5 v kombinaci s novými binutils přináší zajímavou funkci, která by měla rafinovanými kouzly s alokací paměti urychlovat spouštění programů.

Hodnocení

Nový Red Hat je, jak se již stalo dobrým pravidlem, podařená distribuce. Desktopovým uživatelům se upgrade vyplatí, zejména pokud používají KDE, které je skutečně dobré a jeho uživatelské rozhraní okouzlí nejednoho zmlsaného uživatel Windows. Při nasazení na serveru toho ovšem příliš nového nepřináší, tady se upgrade fungujícího systému většinou nevyplatí.

Pro nové instalace (ať už serverů, či desktopů) se ovšem RH 7.3 hodí dokonale a lze jej bez výhrad doporučit všem, už proto, že je to jednodušší cesta, než instalovat starší verzi se spoustou updatů.

Našli jste v článku chybu?