> Tak já si koupím tiskárnu a pak budu platit výpalné, aby fungovala?
Gratuluji k potkání DRM, je doslova všude. Ještě populárnější je počítat kolik vytiskla inkoustová cartridge a tiskárnu následně zablokovat. To dělal třeba Epson DX4050 už před 10 lety, divím se, že to autor nepotkal, když píše, jaké má s Epsony dlouhé zkušenosti. Dlouhou dobu to nedělalo HP, ale teď už začalo taky. Jste pak odkázáni na originální předražené inkousty (600 Kč za 5 mililitrů?!?!) nebo na to že to půjde cracknout, místo toho abyste si mohli inkoustovou kazetu za pár korun dolít (což lze pro každou kazetu provést zhruba 2-5x bez ztráty kvality tisku, potom začne být vidět že přesluhuje). A není to jenom o dolití normálního inkoustu, někteří lidé třeba dělají to, že do tiskáren s piezoelektrickou hlavou místo inkoustu lijí latex a následně to zažehlují na trička. Opět, pokud má tiskárna DRM, mají smůlu.
Ještě hloupější je, že velmi málokdy lze (zejména u nového modelu, který ještě nikdo neměl šanci moc vyzkoušet) na internetu najít, jestli tímto tiskárna trpí, a člověk tak neví, kterou si má koupit když tahle překvapení nechce. Tiskárny HP navíc obsahovaly logickou bombu, která tuto funkci aktivovala až po půl roce.
Autor měl štěstí, že jeho tiskárna měla DRM zpackaně implementované. Až se Epson naučí správně používat kryptografii, bude muset být požadavek na nulování počítadla podepsaný klíčem, který jen tak nesežene.
Reklama: Kdysi jsem napsal dystopický fake blueprint o tom, že logický další krok je přidat DRM třeba do zemědělských plodin. Nezaplatil jsi výpalné? Máš smůlu, nevyroste ti to.
> Teď začneme analyzovat. Díky tomu, že je tiskárna připojena po síti, máme možnost snadno sledovat komunikaci pomocí programu Wireshark.
FYI Wireshark umí sniffovat i USB komunikaci, takže ani majitelé USB tiskáren nejsou ztraceni.
Meta: Epson jsou prasata, někdo to cracknul a crack prodává za 10 Eur. Je morálně správné mu crack zreverzovat a zadarmo zveřejnit na Rootu? Dokud byl crack za 10 Eur, tak to vytvářelo přirozený odpor proti výrobcům zařízení s DRM.
Autor měl štěstí, že jeho tiskárna měla DRM zpackaně implementované. Až se Epson naučí správně používat kryptografii, bude muset být požadavek na nulování počítadla podepsaný klíčem, který jen tak nesežene.
Ve skutečnosti výrobcům vyhovuje, když tolerují díru a prostor pro šedou zónu. Dělá jen další reklamu, hovoří se pak o tom pak v kruzích, kde mají rádi tento pocit vítězství. Např. teď má Epson zadarmo reklamu na rootu a stane se další uvažovanou značkou mezi některými čtenáři, aniž by Epson musel vynaložit dolar na technickou podporu tisku z Linuxu.
Podobně dlouhá léta automobilky tolerovaly (a částečně dál tolerují) zásahy do řídicích jednotek a jejich nastavení. Automobilka potřebovala se zříct záruk, ale nepřežila by, kdyby ze dne na den odřízla neautorizované servisy a tunery.
Není to tedy o tom, že by výrobci neuměli používat kryptografii.
Taky si myslim, ze to bude mit nejaky podobny duvod. Co vsak nechapu, proc je to s te mi servisy tak slozite. Nevim jak je to presne u Epsonu, preferuji HP tiskarny, ale vymenu houbicky muze servisni technik s nadsazkou udelat na kolene a ne jen zaregistrovat prijem a pak to nekam poslat ... :(
No kazdopadne tesim se na pristi dil, treba mi to osvetli.
To je čistě o procesech. V ČR i v Evropě nasmlouvají X sběrných míst, kde vyškolí základního technika k tomu, aby uměl popsat závadu a naopak vysvětlit detaily opravy při výdeji. Toto školení je mnohonásobně levnější, než typové školení na každý model tiskárny. To pak absolvuje jen pár techniků v regionu. Daleko líp se také reportují (i fixlují) statistiky poruchovosti, výkazy práce a materiálu. Takto to mají ujednocené a lehčí život.
Zajímavé, já mám přesně opačné zkušenosti. Kdysi jsme mívali Canon i250, kde náplň stála doslova 80 Kč.
"další krok je přidat DRM třeba do zemědělských plodin"
Tohle již funguje dávno. V dnešní době se prodávají semena hybridů, které krásně vyrostou a plodí, ale jejich semena již nejsou schopny dalšího růstu. V příštím roce si musíte od firmy koupit semena nová více viz http://www.permazahrada.cz/co-by-mel-kazdy-zahradnik-vedet-o-hybridnim-f1-osivu/
Hybridni osiva v drtivem poctu pripadu porostou i v F2 generaci (dalsi sezonu), ale budou ztracet na vynosu. To se deje ciste z principu, jak funguje genetika (heterozni efekt = vyssi vynos a odolnost), na kterem je hybridni slechteni zalozene. Situace je takova, ze pocty nadsencu, kteri si sami vyrabeji po domacku osiva rekvicek, nebo kedluben, je zlomkove mnozstvi, je to konicek par fandu. Firemni producenti a farmy si v podminkach zapadniho sveta vlastni osivo rozhodne vyrabet nebudou, nikdy se jim to nevyplati (kvalita a cistota osiva, moreni atd). Porovnavat hybridy s DRM je tak dost mimo realitu, i kdyz to zni cool, vyrobci osiva a slechtitele nic takove nepotrebuji. V rozvojovem svete to je mnohem zamotanejsi (public seeds atd), ale na dlouhou diskuzi.
Je to na diskuzi i co se týče západního světa. Z hlediska udržitelnosti je totiž výhradní používání hybridů jednoduše nevhodné - ekologicky i ekonomicky. Pokud to funguje, je to je jen tím, že to je celé na dluh. Ten dluh se dříve nebo později projeví. Větší výnosy pomocí hybridů představují totiž vychýlení z přirozené rovnováhy ekosystému, což je nutno kompenzovat větší péčí o lokalitu. Pokud je tato péče řešena konvenčním hnojením, přináší to nežádoucí vedlejší efekty a větší závislost na dodavatelích a průmyslu, což znamená větší ekonomickou zranitelnost. Nejen tedy, že musíte kupovat semena, ale kupujete i další nástroje na udržení tohoto vychýleného stavu. To se přenáší i do sociální sféry, platů, obchodních vztahů a politiky. Jsou tam reálné a popsatelné vztahy. Návrat do pralesa samozřejmě také není řešení. Nicméně se lze vhodě inspirovat v permakultuře a v biodynamickém zemědělství, které ctí širší souvislosti člověka, krajiny, zvířat a historie.
Pokud to zobecním, sedí i to porovnání s DRM, ostatně jde v obou případech o šíření informace. Takže ano, je to téma na skutečně širokou diskuzi. Snad k ní postupně začíná docházet. Nehledě na to, že v případě nějakého kolaps systému by šlo o velmi aktuální problémy.
To je blábol, podívej se jak vypadala pšenice a jiné osiva před pár tisíci lety. Už tím, že jsme vybírali od generace ke generaci nejlepší (pro nás) a křížili je tohle děláme už tisíce let...
Půda se nepoloží kvůli genetické manipulaci potravin.
Už teď ji musíme hnojit atd. a živiny rovněž dodáváme jakou dobu? Stovky či tisíce let?
Právě že současný stav není úplně dobrý výsledek toho tisíciletého vývoje. Nemáte šanci rozporovat skutečnost, že maximalizace zemědělských a ekonomických výnosů devastuje přírodu i společnost. Při započítání všech vstupů a výstupů jste prostě ve ztrátě. Jde o prostý zákon zachování hmoty a energie. Spíš jde o to, co s tím. A to je už je těžší - zaprvé vztahy prvků v celém systému jsou velmi složité a zadruhé je ve hře člověk. Nicméně nějaké příklady přístupů, které mi dávají smysl, jsem uvedl. Současně upozorňuji, že jsem neřekl, že je celé šlechtitelství je od začátku špatně a že by se měl tisíciletý vývoj vzít zpět. Přesně naopak - uvedl jsem, že něco takového by nemělo opodstatnění.
"Gratuluji k potkání DRM, je doslova všude. Ještě populárnější je počítat kolik vytiskla inkoustová cartridge a tiskárnu následně zablokovat"
Tenhle stav tiskárnu zablokuje. A je rozumné si to donést do servisu kde my tu houbičku vymění za cca 500Kč i s prací v autorizovaném servisu. Tohle jsem řešil u Epsoní tankové tiskárny. Ten reset je zajímavá volba ale otázka zní jinak. Když to resetnu a a dám režim ručního čistění nebo tisk stránky, o kolik se mi navýší hladina v nádržce, když ta houba už je kus betonu a nesaje?
" Jste pak odkázáni na originální předražené inkousty (600 Kč za 5 mililitrů?!?!) nebo na to že to půjde cracknout,"
Když kupuješ tiskárnu tak se je dobrý si říct na co ji potřebuji, a jaké budou náklady na tisk. Šetřit na blbých místech a pak nadávat na výrobce je opravdu projevem inteligence. je dobré si uvědomit že každý výrobce chce obsáhnout co největší část trhu. Takže dělá i špatné i dobré tiskárny, tak levné i drahé.
Výměna houbiček by měla být proveditelná i v domácích podmínkách. Například pro Epson (velkokapacitní modely kam de inkoust dolévá) existují dva druhy:
Uživatelsky nevyměnitelné nádržky:
https://printerpoint.co.in/shop/inkjet-printer-spare/waste-ink-pad-epson-m100-m200-m105-m205-l550-l555-l565-printer-1577674-1584721/
Uživatelsky vyměnitelné nádržky ( jsou koncipován jako uzavřený modul který se nevylije)
https://printerpoint.co.in/shop/inkjet-printer-spare/maintenance-tank-for-epson-l4150-l4160-printer/
Například u tiskárny Epson EcoTank ITS L4160 je na Alze komentář od zástupce Epsonu:
Q:
Dobrý den,
zeptal bych se na odpadní nádobku inkoustu, konkrétně, jak je řešeno její vyměňování, zda je možno výměnu provést obyčejným zaměněním kusu nebo zda musí tiskárna do servisu?
A:
Dobrý večer, jde o uživatelsky vyměnitelnou věc = tedy uděláte během pár minut doma. Jde o vý,měnu kusu za kus + zpětné přišroubovaní na místo, kde je odpadní nádobka umístěna.
...což je na půl optimistické, ale z druhé strany zvláštní, protože jsem neviděl že by se kromě odkazovaného indického eshopu dali někde zakoupit.
Popisem moju skusenost s Epson podporou z pred rokov pred kupou tlaciarne Epson M100.
Slovenska pobocka mi nevedela povedat aku zivotnost ma tlacova hlava a aku zivotnost ma odpadova nadobka, ktoru je mozne menit len v servise. Co som z nich dostal bolo, ze zivotnost hlavy je dimenzovana na zivotnost tlaciarne. Ked som sa nasledne spytal na zivotnost tlaciarne, tak nevedeli. Po x-tom maily uz reagovali mierne podrazdene.
A maj potom chut kupit Epson tlaciaren.
> Když kupuješ tiskárnu tak se je dobrý si říct na co ji potřebuji, a jaké budou náklady na tisk.
Tady nejde o to, jaké jsou náklady na tisk. Tady jde o to, že když tu tiskárnu kupuješ, vůbec netušíš, že je naprogramovatá tak, aby v naprosto neočekávaný okamžik přestala tisknout.
Vzpomeň si, jak fungují laserové tiskárny. I ty mají zásobník na použitý toner. Nový zásobník najdeš v krabici s novým tonerem. A víš, že když ti dojde toner, stačí otevřít krabici s novým tonerem a náš všechno, co potřebuješ, abys mohl tisknout dál dokud se tiskárna nerozpadne.
Tady ovšem nevíš dne ani hodiny a navíc poprvé ani netušíš, že se něco takového může stát.
Mimochodem, jak tady všichni mluvíte o DRM - tohle není DRM. DRM je ochrana proti kopírování, abych si nemohl vyrobit stejnou druhou tiskárnu a ušetřit si práci s vývojem firmware. Tahle ochrana tam přirozeně je také, ale reset počitadla s tím nemá nic společného. To je prostě jenom funkce, která není přístupná z menu tiskárny,, protože výrobce nepředpokládá, že by to někdo mohl chtít resetnout sám. A chce přidat práci a výdělek spřáteleným opravnám.
Ještě jedna poznámka - tady se nejedná o cracknutí ukrajinského programu, tady se jedná o analýzu chování programu (věc naprosto legální) a napsání nového programu (jednoho řádku v bash), který pošle stejný command do tiskárny.
Ovšem musí se uznat, že Ukrajinci z toho mají slušný business. Pokud je pravda to, co zobrazují ve stavovém řádku, že řádově každých 30 sekund někdo někde resetne tiskárnu s použitím kódu za 10$, mají konstantní přísun peněz, řádově milion dolarů měsíčně. Nejspíš mají servis na tiskárny, mají program od Epsonu, který resetuje tiskárny a oni analyzují jak to dělá. V seznamu podporovaných tiskáren je řádově stovka typů.
To jako vážně?
Chceš tvrdit že si pořídíš auto na benzinový pohon a budeš se divit že se do něj neleje nafta?
Nebo že si pořídíš jehličkovou tiskárnu a divíš se že je hlasitá?
Každá technologie má něco a tyhle odkapávací nádržky s houbičkami jsou snad od doby co ta technologie existuje.
Když opomenu fakt že tohle se učí na každé střední či učňáku zabývající se IT, tak si snad o tom něco zjistím než si to pořídím.
> Chceš tvrdit že si pořídíš auto na benzinový pohon a budeš se divit že se do něj neleje nafta?
Ale tady přece nejde o nějaké principiální omezení dané použitou technologií, ale o naprosto uměle dodané omezení úmyslně naprogramované čistě ve firmwaru.
> Každá technologie má něco a tyhle odkapávací nádržky s houbičkami jsou snad od doby co ta technologie existuje.
Jistě, ale když si ji sám vyměníš nebo to prostě zařídíš nějak jinak, tak máš stejně smůlu, protože potřebuješ servisní program od výrobce (nebo crack).
Jakákoliv tiskárna potřebuje spotřební materiál (barvu, papír,...). Spotřební materiál je cokoliv, co se s běžným používáním věci spotřebuje, opotřebuje nebo naplní odpadními produkty. A jaký by měly být pravidla pro spotřebák?
§1: Uživatel má právo být předem informován o potřebě dokoupit nebo zajistit spotřební materiál.
§2: Spotřební materiál musí být dostupný.
§3: Pokud je to technicky realizovatelný (bezpečnost, technologická nátočnost), musí být uživatel schopný podle návodu vyměnit spotřební materiál.
§4: Pokud je potřeba kvůli spotřebnímu materiálu potřeba zásah servisu, musí být uživatel s tímto seznámen před koupí, protože jde o další náklady s používáním produktu a lze předpokládat, že taková "drobnost" ovlivní jeho rozhodování.
§5: Pokud jde o multifunkční zařízení, nesmí být chybějícím spotřebákem ovlivněna funkce, která jej nevyžaduje (už jsem se setkal s multifunkcí, která odmítala skenovat, když nemá inkoust).
No a co dělá EPSON?
§1 - Interní čítač, projeví se až na 100%. Proč neinformuje při 80%, 90% a 95%? Displej má, webový rozhraní taky.
§2 - Koupit jdou papíry a inkoust, nic víc. Nádobky s houbičkou nikde...
§3 - není problém zasouvací nádobka z boku / zepředu s plastovou packou na zaaretování. Není problém na ní mít posuvný dvířka, který se otevřou, když nad zásobník najede hlava. Není problém tam dát mikrospínač na detekci přítomnosti zásobníku a restartovat čítač po jeho vyndání (na zodpovědnost uživatele). Proč to tak nedělají?
§4 - Když dostanu u auta info, jak často měnit olejový filtr, proč to nejde u tiskárny?
A jaký by měly být pravidla pro spotřebák?
Taková pravidla, jako jste navrhl, by zpomalila vývoj. Výrobci by museli prodávat dráž a držet náhradní díly a zajišťovat kompatibilitu, ... Volná pravidla sice někdy přinášejí zklamání pro spotřebitele, ale zase umožňují konkurenční boj a posun vpřed. Pokud si Epson naštve generaci spotřebitelů, při příští obnově si spotřebitel vybere jinou značku. Není to přehnaně ochranářské, ale spravedlivé to je.
Jinou věcí je to, že spotřebitel zejména v low endu nemá ve skutečnosti na výběr. Stejně se chovají všechny značky - protože ještě nikdo nepřišel na to, jak vyrobit tiskárnu za 1000 Kč (cenu kartonu cigaret nebo deseti obědů!) a vydělávat jen na tom, a ne na spotřebním materiálu, zároveň udržet dlouhý a bezproblémový chod. Na druhou stranu, snad všichni výrobci nabízejí i zcela férové varianty, s velkými doplňovatelnými zásobníky.
Na výběr tedy je. Mělo by být na spotřebiteli, aby i on nesl odpovědnost za svůj výběr. Měl by si nechat kvalifikovaně poradit, nejlépe ne od prodejce ale od nezávislého odborníka. Je dost smutné, že existují spotřebitelé, kteří nemají pochopení pro to, že výrobek za 1.000 Kč má jiné parametry (i náročnost provozu) než výrobek za 10.000 Kč.
Já se třeba setkávám s tím, že lidé přicházejí s myšlenkou "já na tom moc nedělám, stačí mi něco levného". Je pak těžké vysvětlovat, že cena neodráží výkon (kancelářský výkon počítačů a tiskáren je podobný u levných i drahých), ale odolnost, provozní cenu, jakost displeje, stálost tisku atd. Nad tím spotřebitelé vůbec nepřemýšlejí.
Pak ale také znám spotřebitele, kteří kupují levnější věci a líbí se jim, že je mohou dřív vyhodit a pořídit si zase něco nového. Pro tuto skupinu lidí existuje levné zboží s kratší živostností a dražším provozem. Proč jim to tedy brát?
Tady nejde o to, jaké jsou náklady na tisk. Tady jde o to, že když tu tiskárnu kupuješ, vůbec netušíš, že je naprogramovatá tak, aby v naprosto neočekávaný okamžik přestala tisknout.
Toto je příklad nekritického myšlení. Správně byste měl z obezřetnosti předpokládat, že vše, co není popsáno, jako kdyby nebylo. V tom by měl poradit odborník. Bohužel, lidé si myslí, že když před 15 lety koupili dobrou tiskárnu, že i dnes jsou odborníky na tiskárny.
U auto před 30 lety stačilo lít benzín a měnit olej. Dnes to samé nestačí, je potřeba ještě resetovat interval výměny v ŘJ. V případě, že neservisujete v autorizovaném servisu a využíváte blokovou výjimku, pak je ve Vašem zájmu od nechat si od neznačkového servisu potvrdit, že ručí za správnost postupů (což spousta lidí nedělá a nechají se uchlácholit blokovou výjimkou). Když pak dojde na uplatnění záruky, tak sice neservisování v autorizovaném servisu není a priri důvod pro neuznání záruky. Jenže v praxi zjistíte, že nedržíte v ruce nic (a neautorizovaný servis Vám zpětně nic nepotvrdí - nepoženou se přeci dobrovolně do sporu).
Je nutné tedy buďto technice i právním důsledkům rozumět, nebo si nechat poradit (patrně za úplatu) od někoho znalého. (Prodejce má zájem prodat, ne pro Vás hledat nejlepší řešení).
Mimochodem, jak tady všichni mluvíte o DRM - tohle není DRM. DRM je ochrana proti kopírování, abych si nemohl vyrobit stejnou druhou tiskárnu a ušetřit si práci s vývojem firmware.
DRM je obecně digitální ochrana práv. Chráněn může být obsah, ale i hardware. Toto jednoznačně spadá pod pojem DRM. Na anglické wikipedii jsou k tomu odkazy. Česká verze je okleštěná jen na digitální obsah.
Slusny dystopicky pribeh o DRM rastlinach je napriklad aj Bacigalupiho Kalorik https://www.databazeknih.cz/povidky/kalorik-569
Už několikrát jsem uvažoval, kam jde všechen ten inkoust, který tiskárna "spotřebuje" při čištění, teď už mám jasno :)
Škoda že autor článku jen napsal "Odfiltroval jsem komunikaci podle IP adresy" ale nepopsal, co jak kde nastavit ve wiresharku - například já ten program vůbec neznám, netuším jak ho používat, a ocenil bych (pokud je to command line utilita) příklady s jakými parametry to spustit, aby to patřičné pakety dumplo v čitelném stavu.
Wireshark je GUI program a je poměrně intuitivní. https://www.wireshark.org/#learnWS
Vyberete síťové (nebo např. USB) rozhraní a spustíte záznam. Hned by se měly začít zobrazovat pakety. Lze také uplatnit filtry, které Vaše hledání lépe zacílí a nesbíráte balast, což má pozitivní dopad na výkon i množství dat, které musíte projít. Samozřejmě záznam lze i stopnout.
Wireshark umí číst i soubory se záznamem paketů.
Existuje i varianta Tshark pro terminál, která umí prakticky to samé.
Omezená, ale možná o něco robustnější alternativa je tcpdump (*NIX) nebo windump (Windows). Nemají tolik funkcionality, ale díky tomu je možné je přihodit na server a v případě problému pořídit záznam ve formátu pcap a ten potom třeba analyzovat jinde pomocí Wiresharku (nebo např. Pythonu + Scapy nebo dpkt).
Každopádně umět používat tcpdump na základní úrovni je užitečné nejen pro administrátory a bezpečnostní analytiky, ale i pro vývojáře a studenty, kteří si můžou takto ověřit funkcionalitu programu nebo řešit chyby v síťových aplikacích nebo např. ovladačích USB zařízení. Jak jsme viděli, umožňuje to i reverzní inženýrství.
Jinak o Wiresharku se na rootu již tento rok psalo: https://www.root.cz/zpravicky/vysel-wireshark-3-0-0/
Použití tcpdump můžete vidět třeba v přednášce Brendana Gregga: https://youtu.be/FJW8nGV4jxY?t=2664 (zde jsou slidy: http://cdn.oreillystatic.com/en/assets/1/event/122/Linux%20perf%20tools%20Presentation.pdf)
Wireshark je pomerne komplexni program, jeho popis by vydal na cely clanek
Filter podle adresy vypada takhle:
ip.addr==192.168.160.222
pripadne pokud chces jenom odchozi packety
ip.dst==192.168.160.222
Jestli se ti vic libi command line programy, tak tcpdump
tcpdump -xX -s0 -i eth0 host 192.168.160.222
ale ten ti to jenom dumpne, na rozdil od wireshark to nedekoduje
...a vzhledem k tomu, že všem, co jednají podle současných zákonů nelze nic vyčítat, není potřeba vlastně zákony ani do budoucna měnit. Protože všichni jsou naprosto spokojení.
Ono to je trochu jinak: pokud děláte věci správně, měly by vyhovovat i zákonům. Pokud věci vyhovují zákonům, neznamená to však, že je děláte i správně.
Tys nepochopil odpověď.
Žena ti je nevěrná, protože se pro to rozhodla. Tedy ona takové rozhodnutí za správné považuje.
To, že ty máš jinou představu o správnosti než tvoje žena je přirozeně nemilé, ale nikdo tě nenutil si ji brát.
Nevěra je legální právě proto, že společnost nechce ženě upírat možnost se takto rozhodnout.
5. 6. 2019, 17:55 editováno autorem komentáře
Tak já ti to přeložím
Epson dělá to co dělá, protože se pro to rozhodl. Tedy on takové rozhodnutí za správné považuje. To, že ty máš jinou představu o správnosti než Epson je přirozeně nemilé, ale nikdo tě nenutil si jejich výrobek kupovat. Najdi si firmu, jejíž představa o morálce se shoduje s tvou představou o morálce.
DRM ve výrobcích je legální právě proto, že společnost nechce firmám upírat možnost se takto rozhodnout.
Toto je brutalne offtopic (ale to je uz cele toto vlakno), ale k tomu len poznamenam, ze ak spolocnost nechce upierat zene rozhodnut sa pre neveru, tak by mala aj zrusit automaticke otcovstvo muza v ramci manzelstva (vo vacsine krajin, vratane SR, je manzel pocas trvanie manzelstva a dokonca aj niekolko mesiacov po nom, povazovany automaticky za otca deti svojej manzelky, z coho mu vyplyva vyzivovacia povinnost).
Jednoducho povedane, ak spolocnost umozni slobodu konania, musi zaroven zabezpecit aby nasledky takehoto konania neniesli ini ludia ale vyhradne iba ten, kto ma tu slobodu konania umoznenu.
No, slucujete opravdu neslucitelne.
DRM ma chranit vlastnika prav, ale v pripade otcovstvi neni chranena ani matka, ani dite, ani otec, ale pouze a vyhradne stat, a to pred financnimi naklady na dite a na materskou matky.
U vdanych ci rozvedenych az do deviti mesicu od rozvodu plati, ze do 6 mesicu ode dne, kdy se manzel dozvedel o skutecnostech zakladajicich duvodnou pochybnost, ze je otcem ditete, ktere se narodilo jeho manzelce, muze poprit soudne sve otcovstvi, nejpozdeji vsak do sesti let od narozeni ditete.
A mimochodem vyzivovaci povinnost mu nutne nezanika ani 26-tym rokem veku ditete.
Bez ohledu na vzajemny status "rodicu":
Bez souhlasu matky nelze provest jedine objektivni testy DNA (na vylouceni otcovstvi) az do tusim 3 let veku ditete. Pokud lekar podepise matce, ze by to dite zdravotne ohrozilo, pak ani tehdy nelze.
A napriklad neprovdana, ktera neuda otce, nema narok na zadne prispevky od statu, tedy nejprve nekoho uvest VZDY MUSI. Vydirani statem. Jakmile jej uvede, dotycny s tim az do 3 let veku ditete vubec nic nenadela. Ikdyby neplatil, a platil stat, je on statu dluzen (bez ohledu na pozdejsi vysledek urceni otcovstvi).
Jde o to, ze je treba platit materskou i naklady na dite, proto do 3 let.
I pokud by posleze prokazal, ze se mu tak delo neopravnene, je mu dluzna matka ditete, a obvykle dostane vzhledem k moznostem splatkovy kalendar, ale dite ma prednost, a narok na uroky zadny nevznika.
Narok na kompenzaci vznikle skody (rozpadla manzelstvi, povest a dalsi pripadna vycislitelne ztraty) nema falesny otec samozrejme take, protoze NIKDY nedokazete dotycne matce UMYSL. Proste se jen spletla.
"A napriklad neprovdana, ktera neuda otce, nema narok na zadne prispevky od statu, tedy nejprve nekoho uvest VZDY MUSI. Vydirani statem. Jakmile jej uvede, dotycny s tim az do 3 let veku ditete vubec nic nenadela. I kdyby neplatil, a platil stat, je on statu dluzen (bez ohledu na pozdejsi vysledek urceni otcovstvi)."
Neviem ako je to zakonne riesene v CR, ale v SR v pripade, ze muz nie je manzelom matky dietata, musi z otcovstvom suhlasit. Ak nesuhlasi, o otcovstve moze rozhodnut len sud.
https://zahradnikova.sk/deti-a-rodinne-pravo/otcovstvo/
"Tohle se za poslední 2000 let změnilo poměrně málo."
Niektore veci sa ale zmenili.
Pred 2000 rokmi za striedanie milencov vyhnal cisar Augustus svoju dceru do vyhnanstva.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Julie_star%C5%A1%C3%AD#Exil_a_smrt
To je velmi zkreslene uvazovani. Vztahy nejsou fixni. Lide nejsou staticti. Lide se meni. Manzelka nemusi byt ten samy clovek ktereho sis bral pred 10ti lety. Stejne jako ty vuci ni nemusis byt ten samy clovek.
Nehlede na to ze tezko si schopen zanalyzovat vsechny vstupy, vystupy a chovani takto dynamickeho systemu. To je nad moznosti dnesnich simulatoru natoz cloveka. Vyuzivas nejakych zkusenosti napr. zlatokopka ano/ne, agresivne emancipovana ani/ne...
Vse co na tebe pusobi ve spolecnosti nebo v praci na tvou osobnost ma vliv. Dale pak stari(nemoc co si vymysleli doktori) a hormony.
Stejne tak na zeny. Po detech se z drive rozumne zeny muze stat uplne jiny clovek.
"Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti."
Nojo, to psal nějakej křesťanskej filozof... Nelíbí se mu ani rozvod.
Chtěli jsme volnej, neregulovanej trh, máme ho. A tržní společnost k tomu. V kapitalismu má každý co si urve, a nelze se divit, že si to lidi odnesou i do osobního života.
Svého času jsem se s něčím podobným potkal na Canon inkoustové multifunkci. Jednoho krásného dne to zahlásilo nějakou blíže nevysvětlenou chybu a kontaktujte servis. Tiskárna dostávala celou dobu výhradně originální náplně a tiskla překrásně, i tu poslední stránku. Pak chyba a konec, bez smysluplného udání důvodu.
Rozdíl oproti popisovanému případu byl ten, že se to nedalo vymazat (aspoň jsem žádný způsob, jak to vyřešit, nenašel), tiskárna byla prostě mrtvá. Od té doby tvrdím, že jakkoli ta Canonka tiskla a fungovala jinak suprově (dokumenty oskenované a vytištěné byly na první i druhý pohled k nerozeznání od originálů, až tak na třetí), tak z principu mi Canon už nesmí do baráku. V zásadě jsem se akorát na internetu dozvěděl, že šlo o předprogramované kurvítko. Jestli souviselo taky s odpadní jímkou, nebo něčím jiným, jsem už nevypátral, indicie napovídaly, že by to měla být tisková hlava, které ale imho zjevně nic nebylo, tedy opět jde o kurvítko).
Zkrátka takhle příště už z principu ne.
U Canonů to minimálně u některých šlo resetovat - velmi vtipný postup typu "při zapnutí držte tlačítko A, pak 4x B, 1xA 15 sekund, 6xB, pak 15sekund obě, při tom se točte kolem své osy...". Ale fungovalo to :-)
Nicméně jak už to tu padlo - ta odpadní "nádoba-molitan-filc" není u inkoustovky tak docela legrace (u laseru je to snazší) a zanedbání údržby taky v minulosti končilo soudy, že to někomu po vytečení zničilo drahý nábytek a tak. Uživatelsky měnit to v podstatě nejde, je to na sborku-rozborku. Obávám se, že výrobci tohle prostě museli začít řešit čítačem a tohle označovat za kurvítko je zavádějící, je to nutná věc. Na kritiku je spíš jen způsob informování o problému a následné řešení servisu.
Že tiskárna přestane po zaplnění zásobníku na odpadní inkoust tisknout, není samo o sobě špatně, předchází to možným škodám při vytečení inkoustu.
Špatně ale je, že:
- neinformuje o stavu zaplnění, hlavně pak když se blíží ke 100%,
- neumožní na riziko uživatele pokračovat v tisku,
- neumožní uživateli, i za cenu možné ztráty záruky podle způsobu technického řešení zásobníku, výměnu houbičky bez nutnosti navštívit servis.
To by dopadlo asi takhle:
> - neinformuje o stavu zaplnění, hlavně pak když se blíží ke 100%,
Uživatel by stejně tiskl dokud by se tiskárna nezablokovala (minimálně drtivá většina, viz příhoda výše). Dělat to kvůli 1% uvědomělých uživatel je zbytečná komplikace.
> - neumožní na riziko uživatele pokračovat v tisku,
Uživatel to odklikne (chce tisknout, nechce chodit do servisu) a když mu nádobka přeteče a něco zničí, zažaluje výrobce že mu to dovolil (*)
> - neumožní uživateli, i za cenu možné ztráty záruky podle způsobu technického řešení zásobníku, výměnu houbičky bez nutnosti navštívit servis.
Uživatel to zkusí (chce tisknout, nechce chodit do servisu), když to podělá a něco si zničí, zažaluje výrobce že mu to dovolil (*)
Proste základní poučka UX: Lidi jsou blbci.
*) On výrobce ten soud možná časem vyhraje, ale i mezi soudci jsou blbci a už samotný soud je pro výrobce špatná publicita.
Pokud se budeme vymlouvat na hloupost uživatelů, tak to můžeme rovnou všechno zabalit a radši nic nedělat. Podle mě správná cesta je dát co největší možnost volby a zbytečně uživatele neomezovat. Pokud bude tohle uvedené v návodu k použití a nejlíp i na té varovné hlášce, tak nevidím prakticky žádný prostor pro to, aby někdo takový soudní spor vyhrál.
Zrovna u té hvězdičky nevidím zásadní rozpor, jen mám daleko menší obavy z případného soudního sporu (a uvedl jsem pro to důvody). A jestli někdo neumí číst a má to zjevně naservírované až pod nos, tak jeho problém a fakt bych to neřešil. Já vážně nechci žít ve světě, kde bude všechno neohrabaně a komplikovaně obalené do bublinkové fólie jenom proto, aby si náhodou pár méně opatrných nebo bystrých jedinců neublížilo.
Pokud budete tvořit HW nebo SW pro masy, pak to řešit musíte. Dělalo se to tak vždy. Jediné co se teď opticky mění je to, že se čím dál více lidí dostává do blízkosti složitých zařízení. Řečeno s nadsázkou má dnes každý v jedné kapse partní stroj a v druhé jaderný reaktor.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Poka-joke
https://en.wikipedia.org/wiki/Idiot-proof
https://en.wikipedia.org/wiki/Inherent_safety
https://en.wikipedia.org/wiki/Fail-safe
https://en.wikipedia.org/wiki/Defensive_design
https://en.wikipedia.org/wiki/Hanlon%27s_razor
Všechno to jsou metody a přístupy, které jsou složité a nákladné. Cíl mají jediný - udržet danou věc v provozu bez vážných škod na majetku a na zdraví. Zabránit uživateli vyměnit nádržku na odstříknutý inkoust je zcela v duchu zásad, které se už sto let uplatňují. Nemá to nic společného se soudy, řada těch metod má kořeny v místech, kde si na nějaké soudy moc nehráli.
Fakt, že se tiskárna blokne, i fakt, že to nemůže vyčistit laik, je zcela v pořádku. Místo stavu "běžím na prezentaci a ono to netiskne!" by to totiž možná skončilo stavem "tiskárna zničená, nemám to vytištěné, mám barvou nasáklou košili a zničené sako, prezentace začíná za pět minut!" Já na sebe už jednou v podobném spěchu toner z laserové tiskárny vysypat dokázal, co vy? Každý z nás se někdy chová jako méně opatrný jedinec, zejména když spěchá. A jako méně bystří jedinci se chováme po většinu našeho bdělého stavu - obzvláště muži, kteří mají problém soustředit se na více věcí najednou. Těch podnětů kolem je moc, většině našich aktivit věnujeme sotva pár procent své pozornosti. Takže bublinková folie tam není kvůli "nim", je tam kvůli "nám". Zkuste si na to vzpomenout, až se vám někde něco rozsype nebo něco zapomenete zavřít/otevřít/vypnout/zapnout. Obzvláště patrné je to u věcí, které až tak běžně neděláte. Já kupříkladu včera zapomněl otevřít přívod vody do pračky a strávil cca 2 minuty nadáváním na nesmyslný "error 10" a nic neříkající ikonku vodovodního kohoutku. A jak jsem pak byl rád, že mi tam výrobce zrovna tohle dal!
Co výše uvedená pravidla omlouvit nemohou, je absence varování na blížící se nutnost výměny polštářku. Varovat to mohlo a tudíž i mělo. Tohle je velká chyba návrhu, k tomuhle nebyl jiný důvod než lenost. Počitadlo tam je, display to má, stav tiskárny to zobrazuje. Není objektivní důvod, aby to neukazovalo i to počitadlo. Že to většina lidí číst nebude je jejich problém, ale nemůže to sloužit jako výmluva proč tam varování nedat.
Já myslím, že zrovna ta tiskárna (a mnoho dalších zařízení "denní potřeby") má co do nebezpečnosti k tomu reaktoru, ba i parnímu stroji, hodně daleko.
Nemám nic proti bezpečnému návrhu, jsem úplně pro co největší zvážení rizik při vývoji a návrhu, jsem jednoznačně pro zobrazení těch varování, jak jsem už psal v jiném příspěvku. Ale zásadně nejsem pro to, aby mi uměle někdo házel klacky pod nohy a uměle mi znemožňoval svépomocně spravit moji věc (nebo se o to aspoň pokusit, na vlastní riziko). Ve výchozím stavu má být výrobek co nejbezpečnější (ale zase nemá uživatele vyloženě buzerovat a omezovat použitelnost), na druhou stranu má umožnit ty ochrany v rozumné míře obejít, pokud je k tomu důvod (mohou být co nejvíc schované, může je chtít třikrát potvrdit nebo zvolit jiný vhodný mechanismus, ale má k tomu dát prostor). Samozřejmě pokud to není zrovna ten reaktor.
Myslím, že docela dobrým příměrem (z pohledu bezpečnosti ještě poněkud drsnějším) je prakticky libovolné elektrické zařízení. Je taky zakrytované, často s upozorněním, že nikdo bez patřicných znalostí se v tom nemá vrtat, ale zároveň v případě problému můžu vzít do ruky šroubovák a pokusit se to na vlastní triko opravit. Jestli tomu rozumím a spravím to, nebo jsem diletant a při opravování mě to zabije nebo to udělám špatně a někdo jiný přijde k úrazu, už je čistě moje odpovědnost a výrobce s tím nemá nic společného.
Tohle dělají všichni. Kdysi jsem měl inkoustovou multifunkci od Brotheru a po čase to vyhlásilo podobnou věc. Našel jsem si na netu tajnou kombinaci stisku kláves na panelu pro vstup do servisního menu a bylo resetováno. Je možné, že by se to na tom Epsonu dalo udělat podobně...
Jinak máme v práci laserovou kopírku (tuším taky Epson) a ta měla prozměnu na osvitovém válci (není součástí tonerové cartridge) čip, který počítal počty kopií. Jednoho dne prohlásila, že skončila životnost. Princip byl jednoduchý, jednalo se o nějakou formu epromky, kde se propalovaly bity tak dlouho, až byly všechny propálené a tím se poznal konec. Aspoň to tak popisovali na netu, že to nejde zpět přeprogramovat. Nicméně nový čip stál cca 2 USD, tak jsme ho koupili. Asi za půl roku jsme pak stejně kupovali nový válec, protože kvalita tisku šla rychle rapidně dolů. Nedá se nic dělat, současná elektronika je prostě spotřební zboží...
Tedy koukám, kolik je tu zase rozhořčení nad hamižnými výrobci a neschopnými techniky, co nezvládnou jednoduchou opravu na koleně.
Ona ta odpadní nádobka není totiž nějaká nádobka, která by šla jednoduše vyjmout a kam stéká všechen odpadní inkoust. Z toho inkoustu se totiž stane spíš takové černé bahno, které nikam neodtéká.
A odpadní "nádobka" je ve skutečnosti jeden nebo spíš více kusů filcu, obvykle vložené v celé ploše dna tiskárny.
A ona výměna "na koleně" znamená kompletní rozborku celé tiskárny a následnou kalibraci mechaniky.
A proč to tak je? Nejspíš proto, aby ty tiskárny byly levné.
Když koupíte stroj okolo 20 tis., tak si můžete nádobky měnit dle libosti.
Pravdou je, že implementace stylem chybové hlášky a okamžitým zablokováním není nejšťastnější a může uživatelům přinést horké chvilky a nemají to tak všichni výrobci.
Ale na druhou stranu, z mé zkušenosti s většími modely, kde se objeví hláška o plné nádobce s předstihem několika tisíc stran před definitivním zablokováním, je to ve finále stejné - uživatel volá, že jim najednou nejede stroj.
A to měli všichni kdo to obsluhují třeba měsíc na obrazovce hlášku, že je potřeba výměna.
Docela by mne zajímalo, jak byste to jako výrobci vyřešili, abyste následně zabránili žalobám nebo hanění strojů na fórech, když by se z takhle resetovaných tiskáren lil inkoust ven nebo dovnitř na elektroniku.
Stejné je to i s čipy na náplních. Proč by měl výrobce držet záruku na tiskovou hlavu, kterou uživatel prohnal něco, co mu zrovna připomínalo inkoust. Takže se nedivím, že tiskárna nedovolí opakované použití stejné náplně - podle počtu stran evidentně něčím dolité. Je tedy nutno vložit kazetu s jiným čipem. A pokud není originál, ok, dej si to tam, ale nechoď k nám pak se zárukou na tiskovou hlavu.
Jo a ještě jste zapomněli na "kurvítka".
Tak vězte, že největší kurvítko v dnešní elektronice je bezolovnatá pájka.
A úplná bomba pak je, když čtete, jak ti samí politici co ji prosadili, navrhují zákon zakazující "kurvítka".
Prostě kocourkov.
Je jedno, jak to výrobce vyřeší. Ale měl by zákazníka pravdivě informovat o vlastnostech zařízení. Zákazník se pak rozhodne sám. Samozřejmě toto výrobce přesně nechce, typicky chce výrobce rozhodnout za zákazníka. Proto ta reklama a všechno předstírání okolo. A popravdě řečeno, často se nechce ani zákazník rozhodovat a nést zodpovědnost. Je to prostě pracnější. Uživatelské recenze tento stav trochu kompenzují, ale asi ne tak výrazně, aby to zpětně ovlivnilo výrobce. Prostě nedokonalosti kapitalismu. Neříkám, že mám řešení...
Druhé počitadlo, o kterém jsem původně netušil, k čemu slouží, je pro podušku, která zachycuje inkoust při tisku mimo papír v případě, že se tiskne borderless. Program resetuje i tohle počitadlo na 90%, bylo by zajímavé vyzkoušet, který packet to dělá. Bohužel to nemůžu udělat s mojí tiskárnou, protože ta už je na 90%, nezbude, než aby si to případný zájemce vyzkoušel sám. Stačí posílat jeden packet po druhém a po každém z nich zkontrolovat, jestli se čítač změnil. Pak už stačí experimentovat s hodnotami. Packety se od sebe liší ve třech bytech někde uprostřed, hodnota zapisovaná do registru je ten třetí byte.
Zajímavý je ten ruský projekt na který upozornil id247: https://translate.google.com/translate?hl=cs&sl=ru&u=https://illumium.org/node/142&prev=search a https://github.com/katyo/printer-waste-counter . Škoda, že to napsal v nějakém obskurním windowsím scriptu, je to strašně nečitelné a nakonec to nedělá o moc víc než snmpget s trochou omáčky okolo.