Odpověď na názor

Na distribuci softwaru v Linuxu jsem vždycky považoval za jednoznačně lepší to, že uživatelé instalují software z jednoho, maximálně několika prověřených zdrojů. Opravdu bych se nechtěl dožít toho, aby se normou stalo to, že máti řeknu: "Vyhledej si ve vyhledávači GIMP, klikni na jeho stránky a stáhni si instalačku".

Přesně tak. Jinak problém s používáním dalšími zdrojů softwaru může klidně nastat i při použití nativního balíčkovacího systému a slepému přidávání repozitářů.

Typický scénář, kdy mě kontaktuje uživatel, že mu špatně fungují aktualizace v "tom" Linuxu a vypisuje to "nějaký" errory.
Po vzdáleném připojení do systému pak vidím jen nějaké neřešitelné závislosti nebo mrtvé vzdálené repozitáře.
- A jak se ti to tam dostalo?
- Ale potřeboval jsem XYZ, a tohle byl druhý blogpost, co mi našel Google. Tak jsem jen kopíroval řádky a spouštěl :)

Nebo je to může být i takové to klasické.
curl -sL https://blablbabla.github.io/thegreatapp/install.sh | sudo sh

Takže v porovnání s tím mi přijdou důveryhodné zdroje a Flatpak s těmi izolačními mechanismy jako velký posun.