Defaultní větev se dělá pomocí _. Čárka za posledním prvkem nemá žádný význam (podobně jako v jiných jazycích), je to příjemné pro přidávání dalších prvků (nebo odebírání), jelikož není nutné podle kontextu čárku přidávat nebo mazat.
Však se v článku píše: "Ve skutečnosti překladač kontroluje, zda je _ použit, protože je vyžadováno, aby větve v konstrukci match pokryly všechny možné hodnoty testovaného výrazu"
a hned pod tím je ukázka. Takže to vypadá, že Rust si to kontroluje, Erlang ne (vůbec ne?) a C na to kašle a jen někdy vypíše warning, když se dobře nastaví přepínače. Těžko říct, co je nejlepší.
Tak podle me je nejlepsi aby se to kontrolovalo, tak jak to dela Rust ci jazyk D. Teda jazyk D ma i verzi switche ktery default nepotrebuje pokud se switch provadi nad vyctovym seznamem a jsou pouzity vsechny prvky s vyctoveho seznamu - coz dava smysl.
Rust kontroluje jestli jsou pokryty všechny možnosti a že všechny větve vrací stejný datový typ. Jde to docela ruku v ruce. Je to někdy docela otrava když vím, že nějaká možnost nemůže nastat (třeba x%2 je jen 0 nebo 1, ale match vyžaduje i vše ostatní). Tam se dá použít macro třeba unreachable!() nebo panic!() které obě mají univerzální návratovou hodnotu a schodí program pokud na ně dojde.
Co se '_' týče, je třeba to brát jako pattern. '_' nevytváří žádnou dočasnou proměnnou. Stejně tak by se pro vyčerpání všech možností dala proměnná pojmenovat (nebo všechny hodnoty pokrýt ručně). Patterny se pak vyskytují i u deklarací proměnných. Docela dobré když funkce vrací enum s několika hodnotami a já chci jen jednu. Nebo pro for cylkus když nijak nepotřebuju i.
Čárky nejsou povinné pokud je ve větvi tělo {} a na poslední větvi, ale automatické formátovače (třeba rustfmt plugin pro cargo) je za těli odebírá a na poslední příkazy přidává.
ČLÁNKY DO MAILU