Názory k článku Sběrnice SIO pro počítače Atari a problematika externích paměťových médií

Tak dneska je to informační nálož. A skvělé počtení.

Ohledně SP210(T) a KZD 1 doporučuji již několikrát zmíněný YT kanál Andrew Tesla, kde tyto zařízení předvádí v provozu (třeba v kombinaci se SAPI-1) a je to dost zajímavé.

Microdrive byl takový zajímavý mezikrok, ale zabíjela to spolehlivost a omezení jen na počítače Sinclair. Zatímco audiokazety a diskety šly používat napříč různými výrobci (nešlo je vzájemně přečíst, ale médium jako takové šlo použít obecně). Ale zajímavý způsob jak za levnější náklady pracovat podobně jako s disketovkou.

XC12 samotný je řádný kus mého dětství, na tom stroji se natočila nejedna kazeta. Překvapivě jsem se časem dozvěděl, že mnoho lidí vrtalo do krytu otvor, aby mohli za chodu ladit hlavy. Náš to v životě nepotřeboval, nikdy se na hlavy nesáhlo a fungoval spolehlivě, k chybě čtení docházelo běžně jen, když člověk strčil prudčeji při nahrávání do stolu s magnetofonem. Neměl ani problém s kazetami kopírovanými na dvojčeti.

Jinak ta mechanika je vážně odolná, nelze skoro ani spočítat, kolikrát člověk při hledání začátku programu překlapával mezi jednotlivými režimy. Dnes opravdu většinou stačí jen vyčistit a vyměnit gumové řemínky. Gumové kolečko posunu pásky často stačí jen vyčistit lihem, nebo velmi jemně obrousit jemným brusným papírem či magic-eraserem. Pokud je ale úplně ztvrdlé, zdeformované či popraskané, nedá se svítit a musí nové. Naštěstí tyto díly na magnetofony se shání stále snadno.

Turbo bylo u nás samozřejmostí, nahrávání ve standardním režimu bylo na hlavu, díky Turbu se to zkrátilo na rozumné časy. Naštěstí jsme měli cartridge a Turbo se nahrávalo rovnou při startu počítače, takže nebylo třeba před každým nahráním nejdřív nahrávat kazetu s Turbem ve standardním režimu.

Ve své době samozřejmě člověk slintal nad disketovkou, která by to dovedla do úplně jiné sféry, ale jak bylo zmíněno ve článku, ta byla velmi drahé a vzácné příslušenství.

A jak jsem se zmínil v předchozí diskuzi, nakonec jsem neodolal, a na cestě by měla být jedna mechanika 1050, takže jestli se mi ji podaří zfunkčnit, tak si budu moct užít to vysněné kombo.

Jen krátká technická k "nešlo je vzájemně přečíst": díky Turbu 2000 bylo možné číst kazety ze ZX Spectra (s využitím brněnského Turba, už ale nevím, kdo to naprogramoval). Dokonce na atárku existoval program, který vytiskl úvodní obrázky k ZX hrám na BT-100 (zobrazovat jsme to ještě neuměli, dneska už asi ty triky známe).

A na 100% jsem takto kdysi zpracoval jednu zprávu do školy, kterou kamarád napsal v nějakém editoru pro ZX Spectrum a atarácký SpeedScript (Čapek je jeho česká varianta) to naprosto bez problémů "sežral", akorát na začátku zobrazil nějaké paznaky, který jsem smazal a zpráva šla na tisk (BT-100, takže půlka odpoledne pryč...).

No to byly časy: text vytvořený na naprosto odlišném počítači v naprosto odlišném editoru a zaznamenaný zcela jiným způsobem, byl tehdy přenositelný.

Sakra, to mi trochu zazvonilo vzpomínky, protože obrázky ze ZX Spectra jsem na BT100 tisknul. Ale tenkrát jsem ani nevěděl, že jsou ze ZX. Vím, že jsme měli kazetu, kde se nahrál nějaký zavaděč, a pak tam byly ty obrázky. Ale jen ty samotné, protože vím, že na té kazetě byl jeden obrázek za druhým. A daly se rovnou poslat na BT100 pomocí klávesy. Byly určitě předem vidět na obrazovce.

Víc detailů si bohužel nepamatuji, je to hrozně dlouho. Jestli tam na té kazetě byl jen zaváděcí úsek s obrázkem, nebo to bylo celé nějak konvertované, to netuším.

Tisk pak byl další zážitek, cca 45-60 minut jeden obrázek. A člověk se modlil, aby nepadla proudová pojistka na zdroji tiskárny, protože to se mohlo začít znova, navázat nebylo možné.

Taky jsem tisknul obrázky na BT100. Jestli byly ze Spectra netuším. Ale celostránkový A4 trval snad 3/4 h :)

BT-100, neoficiální název "Splašený hřebík" tiskla úžasnou rychlostí nekolik stránek za týden. Ale byli jsme rádi, že ji máme.

Myslím, že reálná rychlost byla cca 4 znaky/s. Tedy stránka textu 80x60/4 = 20 minut.

Za 1500 Kčs nešlo čekat mnoho. Pořádná tiskárna jako STAR LC10 stála v roce 1990 přibližně 8x tolik.

Jeden z programů pro přenos dat mezi ZX Spectrem a 8bitovým Atari je k dispozici v archivu Česko slovenský archív programov pre ATARI XE/XL. Položka č. 146 - CTENI ZE ZX SPECTRUM.

Program umí konvertovat několik typů souborů. Od BASICu až po obrázky. Pokud si seženete data pro ZX Spectrum ve formě .WAV souboru, můžete si konverzi vyzkoušet v patřičně nastaveném emulátoru Altirra.

Základní formát souboru Turbo 2000 je totiž úmyslně shodný se základním formátem souborů pro ZX Spectrum. Liší se jen přenosovou rychlostí. Konverzní program tedy používá mírně upravenou zaváděcí rutinu pro Turbo 2000 a pak provádí vlastní konverzi dat.

Vida, to jsem netušil, že u Turbo 2000 použili stejné kódování dat na pásce. Ale dává to smysl, protože to bylo známé a dlouhodobě ověřené s mnoha magnetofony a ZX Spectrum turbo, taktéž dobře ověřené, byť používané sporadicky bylo obvykle dvojnásobkem základní rychlosti - tj. velmi zhruba 2400 baudů.

Zhruba protože bit 0 trvá polovinu času než bit 1, průměrná rychlost tak záleží na tom, jaká data jsou na pásku uložena.

Dneska je to další ze "superdílů": množství informací a hlavně jejich přehledné uspořádání je prostě skvělé, moc díky. Speciálně za mě za to skvělé vysvětlení fungování XC-12 včetně toho odkazu na tu animaci. Prostě pecka! A ta počáteční odbočka k řešením u jiných značek včetně československých mě nadchla, tomu říkám nečekaný bonus a hlavně skvělý úvod do problematiky. Navíc jsem spoustu toho vůbec neznal, třeba ten ČS walkman mě naprosto dostal. Mimochodem, v jeho původní specifikaci jsem našel jako "parametr výrobku" kolik obsahoval "polovodičů" :)

@Michal Tauchman: Přesně takhle bych popsal svoje dětství s XC-12, podepsal bych úplně každý detail z vašeho popisu, včetně naprosto neuvěřitelné odolnosti toho stroje. Jak my mu jako děcka dali zabrat! A kazetám! Všechno vydrželo. Žádné ladění hlav, záznamy běžně na 3600 Bd a bez chyb. Do toho hodiny v kuse se zmáčknutým Play, aby mohl počítač řídit motor, přetáčení Play+Fwd... No fakt jsme to nešetřili, jako děcka jsme prostě věřili, že to MUSÍ fungovat - přeci když to píšou v té knize, ne? :-)

@Pavel Tišnovský: Tichá závist, že jste ten přenos ze Spectra viděl a zažil na vlastní kůži, já o něm vždy jen slyšel, ale nikdy to neviděl.

K článku: Doplnit není moc co, je to fakt super. Jen do seznamu nevýhod standardního záznamu bych explicitně jeden důsledek, který možná plyne z kombinace jiných, ale je podle mě důležité ho pro praxi vypíchnout zvlášť: není poznat první blok záznamu! Počítač začal nahrávat od prvního začátku bloku, který našel, a zkrátka jel... A stačilo se splést o čtvrt otáčky na číselníku, počítač nezachytil začátek prvního bloku, ale neohlásil chybu. Místo toho jste 20 minut nahrávali (od 2. bloku), abyste pak v lepším případě zjistili, že program havaroval. V horším případě se dokonce spustil a pak ještě později havaroval nebo v něm něco chybělo - data z prvního bloku.

Výsledek: kazeta nadepsaná "TURBO", kde na celých 90 minutách (tj. obou stranách) byly zavaděče (Super)Turbo jeden za druhým, aby se nemusela kazeta nikdy přetáčet a tudíž nemohla tato chyba nikdy nastat. A zbytek kazet pak už v systému Turbo. A mezitím shánění, kdo by prodal cartridge :)

My jsme měli cartridge s Turbem nejdřív nějakou noname, ale s celkem profi vyrobenou krabičkou v takové žlutohnědé barvě, a byla průhledná. Ta se ale jednou odporoučela, důvod nevím. Vizuálně v pořádku, kontakty OK, buď odešel některý z čipů, nebo ROMka zapomněla část či celý program. Brácha pak koupil v obchodě (na to si vzpomínám, že jsme jeli spolu) cartridge černou se zeleným štítkem, takže nejspíš od JRC, a ta měla tu boží funkci, kterou jsem několikrát již porůznu zmínil, že ukazovala pomocí čar průběh nahrávání. Díky rozmezí mezi startovní a finální čarou se dala "by oko" odhadnout velikost programu. Skvělá věc.

Magnetofon KM340 byl pro použití jako vysoce přenosný přehrávač poněkud velký.
O 40 % objemnější a o 23 % těžší než úplně první Walkman od SONY z roku 1979.

Na začátku 90. let jsem ho měl na chvíli půjčený. Určitě odvedl lepší práci než tehdy chvíli populární levné "walkmany od Vietnamců". Později koupený Philips (nijak honosný model) ho vyklepnul na celé čáře.

K té kazetě plné zavaděčů. Existoval ještě jeden podobný trik. Umístit na dvě strany jedné kazety stejnou sestavu programů, ale v opačném pořadí. Pro opětovné načtení programu pak stačilo jen obrátit kazetu.

Popravdě, práce s počítadlem datového magnetofonu při vyhledávání souborů mne naučila rychle odčítat z hlavy. Jsem na pozici 210 RIVER RAID, chci načíst SPACE INVADERS na pozici 80. Vynulovat počítadlo, spočítat 1000-(210-80), převíjet zpět na pozici 870. Pro jistotu 868.

ad KM-340. Sonet Duo byl poněkud větší, a taky to fungovalo...

Já jsem si udělal zkrácenou kazetu, kde na obou stranách byl pouze zavaděč T2000. Příště stačilo kazetu jen otočit. Ale zase se musely kazety častěji přehazovat a rozhodilo to počítadlo magnetofonu.

Na XC12 som pouzival spolahlivo rychlost okolo tusim 4800Bd, na bezne kazety, v tom case vecsinou modre Sony Super EF90.

U nás byla většina kazet TDK D90. Levné a slušné kazety. Ty starší povětšinou BASF, a asi dvě Emgetonky, které jsem měl nakázáno používat co nejméně.

Jo, souhlas, někdy se dařilo až k 5000. Na Sony. Ale to už člověk pak na dvojčeti neokopíroval :)

No to je jasné, kopie z dvojčete byly obecně málo kvalitní. Kopie přes počítač zase dvojnásobně dlouho trvaly (načíst, zapsat). Proto byly "burzy", kdy třeba celé dvě místnosti byly našlapané počítači s kazeťáky a jelo se ve velkém: člověk si tam mohl domluvit, že si od někoho tam nakopíruje program. Obzvlášť mě fascinovalo, že někteří staří machři k tomu měli něco jako miniaturní displeje místo TV, normálně něco jako mobilní kopírovací stanoviště. Vůbec už si nepamatuju, jak to vypadalo, ale nezdá se mi, že by to bylo hlubokánské CRT, ale zase co jiného v té době? Netuším, už si z toho pamatuju jen ten dojem.

Podobný boom pak byl, když se do ČR dostaly (termo)tiskárny Robotron a na podobných burzách se pak mohlo i tisknout na vyžádání. (A ono nám to zase po pár týdnech vybledlo, resp. zčernalo :) )

v Atari klubech měly i "multinahrávače". Vypadalo to trošku jako běžná 220V prodlužka typu "jezevčík", akorát tam bylo třeba 10x SIO. Majitel měl v atárku kopírovací program a zahlásil "teď budeme nahrávat Zybex" a kdo chtěl, připojil si svoje XC12 a už to valilo.

Co bylo uvnitř přesně nevím, ale možná jen zesilovač DataOut.

Byl to opravdu "opakovač" DATA OUT, MOTOR CTRL, napájení a země.

Tohle slyším prvně, super! Šíření signálu "broadcast" mě trochu připomíná naše ofuky se hrou NetherEarth (nebo tak nějak), která měla SAVE position, ale my místo na kazetu to nahrávali do dalších specter, kdo chtěl paralelně pokračovat ve hře (a zároveň sloužil jako backup při neštěstí) :-p

V hodonínském Atariklubu jsme tomu říkali kombajn a kopírovalo to nahrubo celou stranu kazety najednou.

25. 7. 2026, 13:42 editováno autorem komentáře

Možná to byly malé černobílé kapesní televize (ty měly speciálně tvarovanou CRT obrazovku, takže se vešly do kapsy). Takové se vyráběly přibližně od roku 1980. Třeba SONY Watchman.

Díky za tip, donutil mě potrápit své neurony, aby upřesnily vzpomínky.

Nejdřív k přenosným televizím: dobrý přehled, co bylo tehdy k dispozici, je v tomto videu úžasného nadšence: https://www.youtube.com/watch?v=jOSGLDe4WeI

Překvapilo mě, že žádná nesedí na mé vzpomínky, tak jsem si namáhal hlavu dál, až mi došlo, kde je zakopaný pes: neměli televizi žádnou! Měli udělanou takovou krabičku, která z výstupu pro TV brala jen zvuk, tj. jen s reprákem a pomocí pečlivě vedených seznamů kazet se zaznamenanými otáčkami (a díky systému Turbo, kde nehrozil "problém prvního bloku") se orientovali na kazetách a dál už to bylo, jak popisoval Pavel: z jednoho kazeťáku nahráli do kopíráku a pak na několik kazeťáků najednou udělali kopie.

Kouzlo tohoto systému spočívalo v tom, že se to vešlo i s počítačem do úřednického kufříku :)

5. 8. 2026, 10:01 editováno autorem komentáře

K již uvedeným nevýhodám standardního záznamu přidám ještě dvě. Kromě již uvedeného trefování se do prvního bloku existoval i související problém se zaváděcím tónem.

Pokud jste třeba přetočili kazetu na úplný začátek, tak pokud byla ochranná část pásku příliš dlouhá, zaváděcí tón přišel pozdě a došlo k tzv. timeoutu. Dalo se to vyřešit převinutím vpřed o několik jednotek počítadla.

Další problém byla chyba v rutině, která detekovala přenosovou rychlost (pomocí časovačů a pollingu pinu DATA IN). Ve výjimečných případech určila přenosovou rychlost nesmyslně a blok se pak nenačetl. Emulátor Altirra má dokonce nastavení, kterým se problém dá obejít.

Turbo 2000 a podobné systémy těmito problémy naštěstí netrpí.

Jak to vypadá, standardní záznam byl prokletý od samého počátku. Škoda, že s tím firma Atari něco neudělala při uvedení řady XL.

Tam byl asi porblém v tom, že kazeťák byl určený pro sekundární trhy, kde nečekali asi závratný odbyt a tak nevyvinuli snahu něco pořešit. Na hlavních trzích očekávali použití s FDD, případně cartridge.

Připojení obecného magnetofonu k Atari popsal pan Bajer ve Zpravodaji (pražského) Atari klubu v roce 1987, konkrétně číslo 3, od strany 25: https://atari8.cz/calp/pha-87-3?strana=26

Samozřejmě v té době ještě nebylo Turbo, takže ani tady turbo neřešil, jen std. záznam, ale zato na libovolný magnetofon. Možná by ten interface šel použít na magnetofon kotoučový :) (Což jsem jinak viděl použít jen u známého se ZX Spectrem a přišlo mi to jako neskutečná magie: obří cívky a ještě s několika stopami! Celkovou kapacitu média jsem si ani netroufal odhadoval, jak mi ty megabajty přišly magické a neskutečné! :D )

Kotoučáky byly ale obecně kvalitní, takže tam asi to čtení bylo fakt na pohodu, navíc to muselo vypadat epicky. Jako staré sálové IBM s magnetopáskovými jednotkami. A vedle toho malinký spektráč :-D

Přesně tak, gumák byl o velikosti větších kotoučů (cívek) - zkrátka jste založili jednu cívku, druhou cívku a gumáka - bylo to NAPROSTO epické! :) Mám ten obrázek dodnes před očima...

23. 7. 2026, 10:49 editováno autorem komentáře

Na internetech se dá najít video, kde Josef Bogin předvádí prográmek 5150CAXX. Z kotoučáku nahrává data do DOSu na IBM5150. Úplný vrchol je, když 5150 bootuje z gramofonové desky

Taky bylo možné použít gramofonové desky. IIRC Maťo to tak měl

Tam to bylo horší se zápisem, člověk musel být s tím kružítkem sakra opatrnej :-D

Jinak tady zrovna výše zmíněný kanál má video s deskou pro IQ-151:

https://www.youtube.com/watch?v=gccZcTYVXbk

dik za odkaz

ja videl pouziti ne vinylovych desek, ale takovejch tech modrejch folii (to me prakvapovalo - u desky potrebujes tvrdost, resp. odolnost proti "odreni" a oni to tisknou na ohebnou folii)

Tam je pak otázka, kolik ta fólie vydržela přečtení, než začaly skákat chyby. Muselo i hodně záležet na gramofonu, obecně ty kvalitnější mají nižší přítlak na desku a opotřebovávají ji méně.

Pořád ale to musel být docela choulostivý způsob, když si vezmu běžnou zvukovou desku, kolik tam je při přehrávání praskotu, u opotřebovanějších i občasné přeskočení, tohle musel být pro čtení dat hrozný zabiják.

ja videl pouziti ne vinylovych desek, ale takovejch tech modrejch folii (to me prakvapovalo - u desky potrebujes tvrdost, resp. odolnost proti "odreni" a oni to tisknou na ohebnou folii)

Modré tenké gramofonové desky bývaly vložené do časopisu Колобок, který se dal předplatit v rámci výuky ruštiny. Už ani nevím, co tam bylo, nějaké písničky? Mediální rozšíření k článkům atd... vlastně to byl docela vtipný nápad, jak do časopisu přidat zvuk. Desky byly dvě, na každé půlce všitého plastového listu jedna. Bylo potřeba je ostříhat do přibližného kruhu. Měl jsem na to tehdy lampový gramofon, se kterým už se dalo dělat cokoli, nikomu nevadilo, když ho rozbiju a tedy ani to, když přehrávám takový odpad, co by audiofil nedovolil ke "kvalitnímu gramofonu s drahou přenoskou" ani přiblížit :)

Tenkrát jsem to četl kvůli komiksům :) Kvůli komiksům bylo důležité mít všechna čísla, stejně jako ABC :)

(znepokojivé, jak od té doby klesla úroveň článků v podobných časopisech, ne, že by vše bylo super, ale když dnes otevřu tehdejší časopis je obecně mnohem serióznější a méně infantilní)

V roce 1988 jsem kupoval v Tuzexu Atari 800xe, a bez toho jejích kazetaku, koupil jsem k tomu nějaké dvojče Toshiba, amatérském rádiu bylo schéma interface včetně turba... Fungovalo s každým kazetakem

Jinak ještě k těm kazetám. Důvod, proč se vlastně klasické pásky ještě dlouho vyráběly, i když kazetové přehrávače zmizely z běžného trhu, byla zastaralost a velmi pomalé přizpůsobení se trendům ve věznicích. Tamější vězni měli povolená jen určitá zařízení, a i kazety musely splňovat předpisy (průhledné, žádné šroubky), takže ještě dlouho se vyráběly kazety s aktuálními alby právě pro tento "trh". Hodně zajímavé informace k tomu najdete na kanálu Techmoan:

https://www.youtube.com/watch?v=O3PfsndsihY

Jinak dnešní návrat ke kazetám je takový trochu smutný příběh. Nikdo dnes již nevyrábí špičkové kazetové mechaniky, takže jediné co je na trhu je výrobce, který vyrábí kopie původního mechanismu firmy Tanashin. Ten už ve své době platil za low/nižší mid end třídu. Ten mechanismus je poměrně dost variabilní, a bohužel většina dnešních kazetových magnetofonů jej má osazeno tím nejhorším. Setrvačníky jsou plastové (takže špatné výsledky kolísání). Motory noname nevalné kvality (opět kolísání). Hlavy jsou v mnoha případech pouze mono. Pokud už má i nahrávání, tak mazací hlava je často jen permanentní magnet a řízení úrovně záznamu je na šuntové automatice.

Mechanik se stále vyrábí více typů a je i více výrobců. Nejde tedy jen o klony mechanik Tanashin. Většinou jsou to levné mechaniky, vyvinuté někdy počátkem 21. století pro levné přístroje. Hlavy, setrvačníky, a špatné motorky dílo zkázy dovrší. Co se dá dělat, je to téměř mrtvý trh.

Pěkné video o tématu:
https://www.youtube.com/watch?v=dYeY4DvlFDs

Já vycházím z kanálu Techmoan, který se tomu věnuje. Ale mohl se mýlit. V realitě je to jedno, je prostě taková, že kvalitní mechaniky se nevyrábějí. Bohužel to nedosahuje kvalit ani budget modelů od Sony, Panasonic a dalších solidních výrobců.

Jako když se to osadí solidním setrvačníkem a motorem, dokáže to hrát dostatečně dobře, ale většina výrobců dnes nevyvine ani tu minimální snahu. To, že dnes je pomalu na otevření šampusu když to má aspoň stereo hlavu, je docela smutné.

Nemluvě když si člověk vzpomene na svatý grál - Nakamichi Dragon. Stroj, ze kterého technik dostane podlomená kolena blahem a zároveň infarkt.

Techmoan se nemýlil. Vycházel z informací, které měl tehdy k dispozici. Hlavní poselství - pořádný nový kazeťák prostě není - je pořád stejné a pravdivé. Nic na nad čím bych uronil slzu, kazety jsou zastaralý přežitek.

Ten KP 311, nevycházelo to z walkmanu KM 340? Je mu podobný. Nebo to vyvíjeli možná současně

Spolahlivost zaznamu na kazetu bol vzdy problem a to aj ked clovek kupoval kazety v Tuzexe a nie Emgeton co bola cista katastrofa. Nakoniec som skoncil u magnetofonu Tesla 710, toto bola velmi spolahlivy magnetofon.

Mám jednu poznámku k XC12. Není to původně výrobek Atari. Je to 3rd party produkce Phonemark PM-4401A. Atari ten výrobek převzal a přejmenoval. Hádám, že asi potřebovali něco modernějšího pro východní Evropu a už se nechtěli plácat s vlastním vývojem, když západ byl už jinde.

A druhá poznámka je k systému Turbo. Před lety jsem si koupil (znovu) na Aukru Atari 800 XE s XC12, abych zavzpomínal. Pár let mi ležel ve skříni, protože jsem neměl vhodnou video redukci. Letos jsem sehnal malou CRT TV a video redukci z monitorového konektoru. Strčil jsem kazetu do kazeťáku, spustil s cartridge Turbo, ale nic se nenahrávalo, žádné pruhy, žádný zvuk, vůbec nic. Jak kdyby byly ty kazety prázdné. Fakt jsem netušil, která bije. Tak jsem situaci konzultoval s AI a došli jsme k tomu, že ty kazety jsou nahrané v polském Turbu. Na cartridge byl naštěstí kromě našeho Turbo zavaděče i ten divně nazvaný polský. Ano, existovalo plno jiných turbo systémů v jiných zemích.

je to tak. A aby to nebylo málo, tak bylo několik nekompatibilních systémů Turbo vyvinuto i v ČSSR. Vím minimálně o třech, ale kdysi (asi) v Elektronice vyšlo jejich srovnání s tím, že by se to mělo sjednotit na Turbo 2000. K tomu nakonec došlo.

(IIRC i Turbo 2000 má několik variant, ale o tom budou vědět víc kolegové, co se tady na diskusi sešli. K nám do Brna, tedy na šialený východ, dorazila asi až ta poslední varianta)

23. 7. 2026, 19:24 editováno autorem komentáře

Ohledně pražského Turbo od pana Richtra si pamatuju, že v principu byl ten systém jen jeden, ale ďábel je ukrytý v detailu:

1. velmi rychle po Turbo2000 následoval systém SuperTurbo, který umožňoval rychlosti až do 6000 Bd nebo možná ještě o trochu víc. Ten byl zpětně kompatibilní, ale kdo naopak měl z dřívějška třeba cartridge Turbo2000, mohl si jít kupovat novou, protože SuperTurbo nepřečetl - a během pár měsíců na něm tady jeli všichni. Vývoj byl tehdy OBROVSKY RYCHLÝ! Uvědomme si, že od prvních pokusů o Turbo2000 po Sametovou revoluci uplynulo pouhých 2,5 roku!! A to se SuperTurbo používalo na úplně všechny programy už "dávno před Revolucí".
2. TTDOS měl svoje zařízení B:, které sice používalo princip SuperTurbo, ale zapisovalo v blocích a tento zvláštní formát nevím, že by byl kompatibilní s čímkoliv jiným. Dokonce si ani nepamatuju, jak v TTDOS uložit něco ve formátu klasického jednoblokového Turba. Většinou to nevadilo, protože pro B: platilo totéž co pro T: níže. Ale kdybyste chtěli psát vlastní samosputitelný program, bylo lepší bez TTDOS, místo něj použít rovnou TurboMonitor TM2204.
3. zvlášť byl dodávaný tzv. "ovladač zařízení T:", který používal opět stejný princip, ale zase trochu jinak uložený záznam, myslím že zase bloky. Tady to ale tak často nevadilo, protože hlavní určení tohoto zařízení bylo aplikační: pro BASIC, TurboBasic, textový editor Čapek, obrázky v HumbleDesign apod. - na uložení programů nebo dokumentů. Proto člověk nepotřeboval, aby to bylo ve stejném formátu jako spustitelné programy typu hra.

To je za "pražský pohled" - tady byl silný tlak na to bojkotovat jakékoli jiné československé pokusy o jiné Turbo. Ne kvůli nějakému pragocentrismu, ale protože místní klubová sbírka SW byla fakt obrovská (HODNĚ obrovská) - a byla (oprávněná) obava, že pak by ty sbírky programů už nedal dohromady vůbec nikdo, kdyby každý program byl ještě v jiném systému "nějakého Turbo". Dokonce i programy z Polska se nikdy nekopírovaly v původním (jejich) formátu - vždy je někdo nejdříve převedl na SuperTurbo a ostatním se kopírovala vždy až tato verze.

Mimochodem, o pragocentrismus nemohlo jít už jenom z důvodu, že v Praze nebyl jen jeden Atari klub, a co a jak dělali v jiných vůbec netuším. Šlo opravdu o čistě pragmatické důvody.

Aspoň takto si to pamatuju já, budu rád za všechny doplnění a opravy či pohledy odjinud.

Mimochodem, z dnešního čistě IT pohledu mohla být i lepší architektura toho řešení Turbo než byla ta od pana Richtra. Např. lepší kompatibilita s programy na disketách, podpora v DOS, jednotný formát pro programy i data... Ale tehdy jsem to (aspoň já) chápal tak, že v rámci boje (s časem) není čas ztrácet čas planými debatami, byl potřeba systém, který je tady rychle - teď hned, je levný a dostupný (úprava kazeťáku z dostupných součástek), je za ním někdo ochotný ho podporovat pro velké množství lidí (pomalu pásová výroba úprav kazeťáků, taky hromadná výroba cartridgí a nezapomeňme na šílené množství SW, co se muselo zkonvertovat). Tohle Turbo to splnilo prostě tak, že pan Richtr se společníkem do toho prostě "šlápli" a přesvědčili i další. A najednou byl ten jejich systém všude a byl "good enough". Vůbec si nedovedu představit to množství práce a co to všechno znamenalo ve státě, kde se nesmělo podnikat... Někdy bych moc rád měl pana Richtera na debatu :)

Někdy bych moc rád měl pana Richtera na debatu :)

Na Youtube je zveřejněná přednáška p. Richtera na Bytefestu 2022... krátká, ale aspoň něco.

https://www.youtube.com/watch?v=mB_3nzQxDjs

27. 7. 2026, 10:47 editováno autorem komentáře

Taky si říkám, proč se všude píše o Turbo 2000, když měl skoro každý vyšší rychlost.

To je jednoduché: ustálilo se to zaprvé z počátečních dob a zadruhé protože to konečně bylo nějaké jméno - jinak slovo "Turbo" bylo v názvu mnoha úprav, jak píšou jiní, to by byl jenom zmatek. Jinak zavaděč, co uměl kromě Turbo2000 i ty vyšší rychlosti, se sám nazýval SuperTurbo, ale vůbec netuším, jestli tento název byl nějak jedinečný nebo jestli podobný název nemělo jiné Turbo v jiné zemi...

Já osobně jsem z Karviné tj. na hranici s Polskem. Komunita kolem Atari byla formována několika směry :
- Polsko nás zásobovalo hrami a softwarem, pak měli to "polské" turbo (jestli si pamatuju K.S.O. Turbo 2000 a Turbo Blizzard)
- měl jsem osobní vazby na pana Jiřího Richtera z pražského Atari klubu (a nemýlím-li se, zakladatele JRC)
- pak jsem také znal práci Ivana Drasticha z Ostravského klubu
- silnou pozici měl i klub v Olomouci
- největší vazby jsem měl na Atari klub v Rožnově pod Radhoštěm a jestli se nepletu osoba za ním byl Petr Vičar. Tam jsem jezdil s rodiči na burzy a tam mi udělali i Turbo úpravu do XC12 abych byl schopný číst Turbo 2000 kazety. Pokud si vzpomínám, přidával se tam nějaký obvod navíc a to proto, aby byl čistší a zesílený signal.

Krásně se to vše mixovalo. Zatímco spousta lidí bylo spojeno jen s Prahou nebo jen Rožnovem (mimochodem Rožnov hlavně proto, protože tam byla továrna Tesla a mnoho jejich zaměstnanců bylo fanoušky elektroniky a 8bitové počítače je bytostně zajímaly), u nás doma se to mixovalo z třech 3 směrů Čechy/Morava/Pol­sko). A hlavně pak jsme ten SW sdíleli (oficiální prodejní kanály software a her neexistovaly). Jezdilo se po burzách a to byl hlavní zdroj. A pak po klubových burzách.

V Československu to naštěstí nebyla taková džungle jako v Polsku. V podstatě se tu vyskytovaly tři hlavní systémy.

Systémy založené na původnim Turbu 2000. Hardware byla kombinace elektronického přepínače a tvarovače. Vzniklo tak mnoho podobných zapojení, ve výsledku ale pracovala všechna zapojení stejně. Lišil se počet součástek i max. přenosová rychlost. Existovaly 4 hlavní široce rozšířené formáty souborů: Turbo 2000, Super Turbo, Turbo Tape (všechno JRC) a Turbo 2000 kilobitové bloky (AK Brno).

Slovenské Turbo D (AK Nové Zámky). Principy podobné jako u Turba 2000, turbo signál byl ale přiváděn přes port joystiku. Později se objevila varianta co dokázala pracovat i s úpravou Turbo 2000. Podobalo se polskému systému KSO Turbo 2000.

Slovenské Turbo EMO. Zcela jiný přístup. Dodatečný obvod byl hodně složitý, používalo se kódování Manchester. Rychlost až 9600 b/s. Podobalo se Chilskemu turbu zvanému Systema Injektor.

Určitě existovaly i další systémy nebo modifikace existujících, ale neuchytily se "na trhu".

Jak to bylo s hw kompatibilitou? Já si to pamatuju tak, že jsem měl turbo úpravu z roku 1988, ta se neměnila, jen jsem pak střídal různé loadery na kazetách a měl postupně víc kartridzi s turbem, superturbem a turbobasicem s českou úpravou turba2000 (fungovalo zařízení T:)

Programové vybavení se samozřejmě postupně vyvíjelo a zdokonalovalo, ale pořád k jeho provozu postačila i ta nejstarší verze turbo úpravy (nebo její kompatibilní klon). Včetně nejpokočilejšího zavaděče B-TAPE.

Pokud bych tu odpověď o kompatibilitě měl rozvinout, tak existovalo několik hlavních kompatibilních "rodin".

Rodina č. 1. Největší rodina. Signál jde do počítače přes pin DATA IN a turbo se zapíná aktivním signálem COMMAND. S takovou úpravou pracovalo všechno programové vybavení od JRC a také systém Turbo 2000 - kilové bloky z Brna. Dále polská turba AST, ATT, Unerring Master, dolnoslezské Turbo 2000 a Turbo 2000F, Turbo ROM, Hard Turbo.

Rodina č.2. Polské KSO Turbo 2000, Turbo 2T06 a jejich klony. Turbo signál šel do počítače přes JS port. Některé zavaděče z této rodiny uměly automaticky detekovat zdroj signálu, takže byly kompatibilní i s 1. rodinou.

Rodina č. 3. Polské Turbo Blizzard a jeho klony. Signál jde do počítače přes pin DATA IN, turbo se zapíná aktivním signálem DATA OUT. Praktické řešení, které u neprůchozích magnetofonů nevyžadovalo dodatečný vodič.

Systémy mimo hlavní rodiny:
1. Slovenské Turbo D. Vstup signálu přes port joysticku (ale jinak než u KSO Turbo 2000), k PWM modulaci se přidávaly ještě start bity.

2. Slovenské Turbo EMO a Chilské Systema Injektor. Složitý dodatečný obvod, kódování Manchester, do počítače proudil čistý sériový signál. Vysoké přenosové rychlosti, citlivost na nastavení magnetofonu a kvalitu kazet.

3. Britské RAMBIT TURBO TAPE. Využívalo pin Interrupt, hrany v signálu tedy detekoval obvod PIA a vyvolával přerušení, které zavaděč obsluhoval. Citlivost na polaritu signálu.

4. Německé (NDR) Turbo 6000. Využívalo pin Proceed, hrany v signálu detekoval obvod PIA a vyvolával přerušení, které zavaděč obsluhoval. Struktura záznamu naprosto shodná se systémem TurboTape pro Commodore 64. Citlivost na polaritu signálu.

5. Polské Turbo 2600. Turbo obvod byl vylepšený FSK demodulátor podporující velké přenosové rychlosti.

Mam zmineny bezovy phonemark. U nikoho jineho sem ho nikdy nevidel.

Atarko mam z roku 89 ze zapadniho nemecka.

Béžová řada Phonemarků s hnědými klávesami měla barevně ladit s řadou XL. U nás asi byla nejrozšířenější šedá řada XE, proto převažovaly šedé magnetofony.

Spíš celkově pro Evropu. I v západní Evropě byly disketové jednotky v druhé polovině 80.let pořád ještě docela drahé (vzhledem ke kupní síle). Samozřejmě pořád dostupnější než třeba v tehdejší ČSSR.

V Polsku vyvinuli i cross-zavaděče, zavádějící napříč systémy. On to nebyl až takový problém, skoro všechna turba jsou si velice podobná. Některé zavaděče pak měly i automatickou detekci zdroje signálu (SIO vs JS port).

Mám dotaz na pamětníky, nejlépe znalé HW, najde se někdo?

Matně si pamatuju, že na těch "kopírovacích schůzkách" byli lidé, co měli počítač se dvěma kazeťáky najednou. Ale podle těchto článků o SIO to nemělo být možné ovládat. Takže buď si to blbě pamatuju nebo jaký v tom byl fígl?

(Navíc nevím o žádném kopírovacím programu typu stream to stream - že by to ve stejném čase četl i zapisoval. Že bych si to přeci jen pamatoval špatně?)

Nešlo je odděleně ovládat. Ale šlo je třeba nechat oba dva najednou zapisovat. Existoval také jednoduchý opakovač popsaný výše.

SHARP neměl obvodový FM syntezátor ani demodulátor, zápis i čtení byl čistě softwarový.
Nula měla krátký puls, jednička dlouhý, nul se na pásek vešlo víc.
Udávaná rychlost byla 1200Bd.
Synchronizace při četní byla na hraně každého bitu.

Na začátku fajlu byl header ve dvou kopiích se jménem, typem, délkou, bázovou a exec adresou. Pak byl souvislý blok dat a na konci 16bit checksum.

Na SP210T mam taky vzpominku. Na stredni skole jsem delal na PMD-85A software ktery mel vycitavat merici pristroj. Pak ty data zobrazit jako tabulku nebo jako graf a nakonec vytisknout. Vytisknout na ty BT100. No vyhral jsem se s tim poradne. Udelal jsem SW (v basicu) ktery dokazal precist rovnici ze vstupu a tu pak vizualizovat nebo tisknout.
Pak jsem s tim sel na SOČ. Bohuzel ten merici pristroj jsem nikdy nemel takze jsem predvadel jen ty grafy a tisk. No nedopadlo to moc slavne.
Ale tu pekelni rychlost jakou ta BT100 tiskla tu si pamatuji dodnes. To byla proste doba kdy jsi clovek ne 10x ale 100x rozmyslel jestli da neco tisknout.

Navíc ty problémy s kopírákem, kdy nejednou se mi shrnul a hřebít tloukl mimo :-(

Používal jsem BT100 se samopropisovacím papírem. Byl žlutý nebo růžový. Kontrast tisku nízký proti klasickýmu kopíráku, ale míň problémů s posuvem.

Ja mel Commodore +4 s tim original kazetakem a tam ta moznost programoveho zastaveni a spusteni motorku mela svuj vyznam pri SW turbech.
V podstate to fungovalo tak, ze cele SW turbo bylo ulozeno jako 'dlouha hlavicka standardniho programu' (jmeno + data turba) a cely 'program' byl 2 bajty na adrese vektoru preruseni.
Tedy system nacetl z kazety 'hlavicku' a pak dva bajty 'programu', zastavil kazetak a skocil na vektor.
A tam uz si to turbo znovu spustilo kazetak a pres sve vlastni SW kodovani rychle nacetlo zbytek programu.

Jinak kazetak mel v sobe primo nejaky AD prevodnik/kom­parator a vracel pouze 'digitalni zaznam' - jenom 1 nebo 0. Takze obcas bylo nutno postelovat sroubovakem pozici hlavicky nad paskem.

A pak jsem stravil jedny prazdniny na gymplu tim, ze jsem vyrabel program, co nejdrive dokazal precist kazetu v ZX formatu, abych si mohl vykreslit ty jejich obrazky (coz byl nakonec celkem masakr vzhledem k rozdilnym formatum videopameti) a ve vysledku to dotahl i do podoby, kdy jsem dokazal detekovat i typ ZX bloku a nahrat BASIC program ze ZX, predelat tokenizaci na C+4 a nahradit neexistujici instrukce (pres custom tokenizaci a USR-call) a vyhazet 'nesmyslne' POKE/PEEK instrukce.

A nakonec svaty gral - vlozil jsem do C+4 kazetu ze ZX, nahralo to basic program a spustil se Fukuv ZX Indian Jones :-)