Je to téměř pět let od chvíle, kdy po dlouhém vývoji vyšel Slax 6. To byla na dlouhá léta poslední vydaná major verze. Od té doby se k uživatelům dostávaly jen drobné opravy a vylepšení. Nejnovější verze 6.1.2 pak vyšla před téměř třemi a půl lety. Od té doby Tomáš Matějíček nové verze nevydával.
V červnu letošního roku jsme vydali rozhovor s Tomášem Matějíčkem, autorem Slaxu, kde přiznal, že na další vývoj není čas a peníze. Naštěstí se ale po rozhovoru ozvaly dvě švýcarské firmy, které se rozhodly do vývoje Slaxu investovat a vše se opět rozběhlo na plné obrátky. Tomáš splnil svůj slib daný na konferenci LinuxDays a včera po třech letech zveřejnil další verzi – Slax 7.
Poctivý Slax se vším všudy
Stáhnout a spustit nový Slax 7 je jako přijet na chalupu a obout si staré pantofle. Prostě se cítíte jako doma. Spousta důležitých věcí se totiž nezměnila, a musím dodat, naštěstí. Slax je oblíbený právě pro své prověřené vlastnosti a je příjemné, že se s nimi příliš neexperimentovalo. Vezmeme to po pořádku.
Pořád se jedná o živý (live) operační systém postavený na Linuxu, který má přibližně 200 MB. Toto omezení bylo původně stanoveno kvůli 8cm CD, která se přece jen v peněžence nosila lépe než ta 12cm. V době vymírání optických mechanik už to pravda nemá moc cenu, ale jak Tomáš Matějíček před lety řekl, na velikosti záleží a Slax je svou velikostí unikátní. Slax je 200MB distribuce a taková i zůstane,
řekl nám autor před šesti a půl lety v rozhovoru a slib zatím dodržel. Současná 32bitová verze má 212 MB.
Slax na 8cm CD, vydal CPress 2006
Zůstala možnost Slax startovat ze zmíněného CD či nahrát jej na USB flash disk. Na fórech se často opakuje dotaz, zda distribuce obsadí celou flashku nebo je možné zbylou kapacitu běžně používat. Proto odpovíme i zde: Slax se vejde do jednoho adresáře a zbytek disku můžete nadále využívat pro své potřeby. O desítky gigabajtů tak samozřejmě nepřijdete, o to více oceníte malou velikost komprimovaného systému. Mimochodem: Na titulní straně domovského webu Slaxu máte možnost vývoj podpořit a za 25 dolarů (asi 500 Kč) si pořídit kovový flash disk Kingston i se Slaxem 7.
Moderní distribuce Slaxu, 2012
Z důležitých vlastností zmiňme ještě možnost celý systém zkopírovat do RAM a odpojit tak CD/flash od počítače. Samozřejmě k tomu budete potřebovat adekvátní množství operační paměti, což ovšem na dnešním počítači už obvykle nebude problém. Tato funkce se hodí zejména ve chvíli, kdy potřebujete nabootovat z jednoho média celou počítačovou učebnu nebo budete třeba CD mechaniku používat k vypalování záloh z havarovaného systému na disku.
Přesto je to nový Slax
Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že je to zase ten starý Slax a nic se nezměnilo. Opak je ale pravdou a celý systém prošel velkou aktualizací nejen po stránce aplikační (nové verze balíčků), ale i z hlediska systémového. Změnil se například způsob přípravy a správy balíčků s aplikacemi.
Slax už od šesté verze staví na systému AuFS, který mu umožní přímo do kořenového souborového systému připojit další obrazy s novými soubory. Pokud tedy chcete do systému přidat další software, stačí si stáhnout balíček, ten nechat připojit a hned můžete začít nový software používat. Tento způsob práce s balíčky používá Slax i v základní podobě. Na bootovacím médiu najdete kromě jiného i několik souborů s příponou .sb (Slax Bundle), například kde, kdeapps, ffox a podobně. Je proto triviální si v systému vyměnit GNOME za KDE nebo třeba Chrome za Firefox.
Bootujeme, dole je seznam použitých balíčků
S předchozí verzi Slaxu si uživatelé mohli libovolně vytvářet nové balíčky a ty si pomocí webového rozhraní na domovské stránce vyměňovat. Podle autora tím ale vznikal velký chaos a příprava neoficiálních balíčků byla velmi netransparentní. Nyní se ale situace mění a uživatelé budou vytvářet takzvané buildskripty, které se o přípravu balíčku postarají. Pro jejich správu je v systému příkaz slax a vše je zdokumentováno na webu. Příjemné je, že se Slax snaží o co největší automatiku, takže není třeba řešit příliš mnoho detailů a tvůrce balíčku se může soustředit na popis kompilace svého software.
Jak vysvětluje Tomáš Matějíček, myšlenka za tím vším je taková, že uživatelé budou vytvářet tyto skripty, podle nichž se pak na serveru vytvoří konkrétní balíčky. To umožňuje balíčky aktualizovat a připravovat i pro budoucí verze Slaxu. Zatímco balíky pro Slax 6 nejsou se sedmičkou kompatibilní, v budoucnu už by snad nemělo k podobnému razantnímu předělu dojít. Zatím je vše připraveno jen na straně Slaxu, ale ještě je třeba dokončit podporu na webu.
Nové balíčky zatím nejsou k dispozici
Slax 7 přináší upravenou možnost, jak si na zapisovatelné médium ukládat změny, které provedeme v systému. Nově se vše transparentně ukládá do malého souboru changes.dat, který může ležet i na souborovém systému FAT. Ten postupně bobtná s tím, jak do systému přidáváme další soubory. Navíc se do něj ukládají všechny informace, včetně práv k souborům a adresářům a podobně, takže je možné takto efektivně obejít omezení FAT. Podrobně o tom Tomáš Matějíček hovořil na LinuxDays.
Jak to vidí uživatel
Samozřejmě jsme si nový Slax 7 stáhli a vyzkoušeli. K dispozici je 55 (!) jazykových verzí, samozřejmě včetně češtiny či angličtiny. Pokud si budete sestavovat vlastní variantu Slaxu, můžete použít víc jazykových balíčků, které se vám do systému načtou a vy pak budete v prostředí přepínat jazyk.
Při startu na vás vyskočí malé menu, kde si můžete vybrat, zda chcete aktivovat ukládání perzistentních změn či zda máte zájem zkopírovat celý systém do RAM. Také je možné jednoduše měnit bootovací parametry systému, pokud máte například nějaké zvláštní požadavky či nestandardní hardware.
Tak takhle vypadá nový Slax 7
Poté už následuje klasický textový boot systému následovaný automatickým startem desktopu s KDE 4. Volba tohoto prostředí je uživateli velmi často kritizována, ale autor jej podle svých slov zvolil proto, že dobře vypadá a pro většinu uživatelů je svým stylem ovládání velmi blízké. Musím přiznat, že ačkoliv nejsem běžně uživatelem KDE, prostředí na mě působí velmi dobře a ve Slaxu je velmi svižné a bezproblémové. Slax navíc vypadá velmi moderně a nebál bych se ho ukázat jako demonstraci linuxového desktopu.
V základní instalaci je k dispozici řada desktopových aplikací jako webový prohlížeč Firefox v nejnovější verzi 17, IM klient Pidgin, správce souborů Dolphin, přehrávač videa SMPlayer, PDF prohlížeč Okular a další drobné aplikace, které přišly společně s KDE. Nechybí tedy nějaká ta kalkulačka, aplikace na snímání obrazovky a podobně. Pro plné použití na desktopu chybí snad jen kancelářský balík, ale to je vzhledem k velikosti celého systému pochopitelné. Můžete si ho doinstalovat.
Firefox v nejnovější verzi
Rovněž v řádce je k dispozici řada utilit včetně kompilátoru (!) GCC verze 4.7.1 a dalších nezbytných vývojářských utilit včetně Make. Můžete se tak ve Slaxu vrhnout do vývoje či překladu utility, která vám právě chybí. Osobně oceňuji přítomnost utility ip z balíku iproute2 pro konfiguraci sítě. O hladký chod síťového rozhraní se stará Network-Manager, ale pokud budete potřebovat něco ručně nakonfigurovat, máte potřebný nástroj k dispozici. Mimochodem: Slax plně podporuje IPv6, v mé síti dostal adresu a vše fungovalo správně. K dispozici jsou i šestkové varianty příkazů traceroute6 a tracepath6.
Běží i Neběží.cz – tedy funguje IPv6
Ještě je co dělat
Slax 7 sice oficiálně vyšel, ale zatím ještě není zdaleka vše hotovo. Chybí například podpora pro balíčky na webu a funkční zatím není ani „Centrum softwaru“, jehož ikonku naleznete na ploše. To bude podle autora v budoucnu fungovat jako jakýsi app store, kde si jednoduše vyberete, který software chcete do Slaxu přidat. Balíček se stáhne a automaticky použije a stejně tak bude možné i nepoužívané balíčky odebírat.
Osobně se moc těším na nový systém balíčků a doufám, že vznikne slušná sbírka se vším, co by mohl uživatel potřebovat. Slax by se tak mohl opět posunout o kus dál od „záchranného systému“ až po pěkně použitelnou distribuci pro desktop. V tomhle stavu si ho umím představit na nejednom domácím počítači.
ČLÁNKY DO MAILU