Názory k článku Softwarová sklizeň (4. 12. 2024): naučte se konečně japonsky

Naučit se psát japonsky je rozhodně jedním z nejobtížnějších aspektů při výuce japonštiny především proto, že japonština má tři typy znaků: Hiragana, katakana a kandži.

Když autor netuší o radikálech v kandži, japonské gramatice, různých úrovních zdvořilosti ...

Je to tak. Z kanji jsem měl nejvíc strach, nakonec se ukázalo že mozek tyhle pattern recognition úlohy zvládá s prstem v nose (i česká slova nečteme po písmenkách ale celá najednou...). Gramatika, jednoduchá. Daleko jednodušší než naše. Keigo a celkově ty kulturní aspekty jak se s kým má mluvit jsou náročnější, ale je v tom systém a hlavně se málokdy objevím v situaci, kdy na tom záleží (cizinec, kolegové inženýři mileniálové).

Co pro mě je nejtěžší je hovorová mluva a hlavně cizí pojmy, tedy ty většinou psané katakanou. Protože v nich je bordel. Ono totiž je nejprve třeba ten originální např. anglický pojem zkomolit tou správnou špatnou výslovností z dané éry, kdy ten pojem přijali. I neznámé kanji se dá podle radikálů a kontextu slušně odhadnout, ale určit, že ratteore je původně francouzsky latte au lait, že pasokon byl původně personal computer, nebo že konsento je elektrická zásuvka (původně byly koncentrické)... :)

... pocitani ruznych veci ruznymi zpusoby - to mi prislo nejbizardnejsi. V tomhle jsem vzdy opravovan. Mozek to nechce pochopit. Deti uz to nejak davaji.

Tak nevim jestli autor Kasasy screenshotem s Schroedingerovou funkci castice v potencialovem poli pripadne uzivatele spis neodradi.

To je stacionarni Schroedingerova rovnice. Proc by takova hezka vec mela nekoho odradit? :)

Rozdiel medzi avatarom a neviditelnym kamaratom moze byt v tom, ze avatar je realnejsi.