Myslím, že základem takto extrémních názorů je elementární nepochopení funkce počítačů:
1. Počítač (digitální) se z principu věci může nalézat pouze v sice velkém, ale přesto konečném, počtu stavů, které se neustále mění. Program není nic jiného, než omezení možných stavů jen na ty, které jsou uživalem požadované, vše ostatní je chyba nebo díra (což je jen zvláštní případ chyby). Toto zadání, jakkoli jeho realizace může být složitá, bývá poměrně jednoduché a jasné (např. chci, aby to a to mohl udělalat jen ten, kdo zná heslo). Neexistuje něco jako "nekonečný počet chyb".
2. "Chyby vznikají tam, kde se hledají." To už je spíš filozofie. Chybu definuje uživatel (zákazník), to jestli na ni někdo přijde či ne je jiná otázka.
3. "Tím, co podráží zabezpečení počítačů nohy, je jejich univerzalita." To je nesmysl, neznám jiné zařízení, které by bylo specializovanější než počítač. Neumí nic jiného, než manipulovat s nulami a jedničkami, při pohledu z výšky s informacemi. Ta univerzalita není v počítači, ale v perifériích.
1) To neni tak uplne pravda. Fyzicky pocitac se muze nachazet pouze v konecnem poctu stavu, ale programy byvaji psane univerzalne - jako kdyby meli bezet na virtualnim pocitaci, ktery jiz ma neomezeny pocet stavu. A pri pohledu na to, kolik chyb se objevi pri portovani programu z 32bitove na 64bitovou architekturu je to i v praxi videt - na druhou stranu, zrovna tato trida chyb neni nebezpecna (pred portovanim), je to vlastne o tom ze program je psany na jiny (mene obecny) virtualni pocitac nez je virtualni pocitac daneho jazyka.
3) Neni pravda. Pocitac je skutecne univerzalni zarizeni - na rozdil od rady jinych totiz dokaze premenit data v instrukce. Na druhou stranu, to ze ma zarizeni pevny seznam instrukci neznamena, ze v tom seznamu neni chyba - jen ze je tam pevny seznam chyb, zatimco na jednom pocitaci se postupne muze vyskytnout libovolny seznam chyb.
Presto vsak jsou kody programu konecne, pamet konecna a pocitac pracuje trebas ve velmi zbesilem, ale presto stale diskretnim tempu. Od prvniho pocitace se na veskere kompjuterove vybave sveta spocitalo jenom konecne mnoho instrukci a to tak bude az do zaniku lidstva a jeho techniky (nepredpokladame-li, ze clovek tu bude vecne). V konecnem mnozstvi instrukci je a bude pochopitelne konecny pocet chyb :-)
Problem je, ze v jedne instrukci muze byt i vic nez jedna chyba ... typicky v instrukci a=b muze byt cela zaplava chyb spocivajicich v neosetreni specialniho pripadu ...
Casove hledisko je o neco lepsi: napriklad na windows 95 muzete bezpecne predpokladat, ze horni limit delky behu programu je 49 dni, a je snadne dokazat, ze behem te doby v nem muze dojit jen ke konecnemu mnozstvi chyb. Nojo, ale pokazde se muze jednat o jine chyby ...
A jinak, predpokladam (optimisticky) ze lidstvo (ve smyslu civilizace, nikoliv biologickem) bude existovat vecne - pristich 10000 let je kritickych, pak uz to bude pohoda.
ad 1) Počítač se může vyskytovat v konečném počtu stavů a že se programy píšou tak, jako by se mohl nacházet v nekonečném není důkaz nemožnosti napsat bezchybný program. Je to důkaz, že o každém programu nelze prohlásit, že je bezchybný. Jenže to ani nikdo nechce! Je třída programů (podprostor všech možných programů), u kterých lze dokázat, že jsou bezchybné! Jestliže budu mít tedy počítač, na kterém budou takové algoritmy, které poskládány v celek budou bezchybným programem, tak jeho spolehlivost bude dána pouze spolehlivostí HW a lze to matematicky dokázat! Jenže tohle nejsou bláboly páně Bednářovic, tady se nepohybujeme na poli vágních filozovických keců.
1) Ano, mate pravdu. Ale jak dokazete, ze konkretni program patri do dane tridy ? Jedina prakticka sance spociva na nadeji, ze existuje operace skladani programu ktera zachovava prislusnost do dane tridy, a pote pouzivate pouze tuto operaci na skladani pouze dokazane bezchybnych programu.
BTW, spolehlivost bezneho HW neni zrovna moc velka ...
Mno, ja teda nevim, zalezi co si pod pocitacem predstavite, podle me, ale v soucasnem stavu poznani pocitac je vec co se muze nachazet v NEKONECNEM mnozstvi stavu. Pokud to vezmeme teoreticky, tak modelem pocitace neni tak uplne von Neumannova koncepce, to se tyka spis HW, ale UTM (Universal Turing Machine) a ta tak nejak predpoklada, ze mame nekonecnou pamet... Jasne, ze to tak ve skutecnosti, neni :-), ale melo by :-)...
Pokud se teda budeme bavit o realnych pocitacich tak se samozrejme je schopen nachazet v nekonecnem mnozstvi stavu, jen tak 'projekce' do 1 a 0 je konecna.
Ale oboje je stejne uplne jedno, protoze pokud si predstavime program jako funkci ktera na zadane vstupy dava pozadovane vystupy a oprostime se od toho, ze diky nejakym kvantovym casticim co bloudi vesmirem nam preskoci 0 na 1 a samoopravne kody to nezachyti, tak pokdu se na program podivame takhle, tak jej samozrejme LZE napsat bez chyb. Problem je, ze je to malicko tezsi nez se muze zdat. Autoruv 'blabol' o tom, ze kazda chyba vyvolava, nebo muze vyvolat, dalsi je svym zpusobem pravda, bohuzel ale nejak bez hlubsiho poznani veci a bez spravne interpretace se dostava nekam jinam nez by mela... Mozna na www.microsoft.com by to mohlo odpovidat urovni poskytovanych informaci, mozna ji i lehce prekrocit, tady je to ale uplne mimo... bohuzel :-(
Vy ho mate taky. Problem je v tom, ze vetsinu tech stavu tvori kvantove stavy castic tvoricich case a do tohoto media nejsme schopni zapsat a ani to pote precist. Pro predstavu, na 1.44MB disketu se vejde klidne 1TB dat i kdyz se omezime na magneticky zapis - jenze neexistuje technologie, ktera by to potom precetla (i kdyz ... mozna ze v laboratori pro zachranu dat z HDD by to zvladli, nevim - jde o to, jestli si poradi s nerovnostmi na diskete), a pak je tu ten drobny problem s tim ze behem pomerne kratkeho casu dojde k poskozeni zaznamu (protoze magneticka vrstva diskety neni tak kvalitni jako u HDD).
Prakticky ouzitelne stavy jsou ta zminena 'projekce do 1 a 0' a ta uz je nejen konecna, ale take obvykle mensi nez 10PB.
Buť vím anebo nevím. Když nevím, mlčím. Kvantová fyzika je právě o tom, že se částice nacházejí v konečném počtu stavů. Právě v tomto punktu se liší od klasické fyziky.
Totez plati o tobe. Kvantova fyzika neni tak jednoducha, jak se zda na tvuj prvni pohled. Prostuduj si neco o kvantovych pocitacich a superpozici (superpozici lze popsat tak, ze se castice nachazi ve vice klasickych stavech soucasne) a pokracuj rovnici vlnove funkce. Ano, bezprostredne po kolapsu vlnove funkce se castice muze nachazet pouze v konecnem poctu stavu, ale co predtim ?
Před kolapsem vlnové funkce se částice nachází v konečném počtu stavů a po kolapsu se nachází také v konečném počtu stavů a to menším, než předním. Zpátky do školní lavice a studovat!
No priznavam, ze to nemam moc kvalitne podlozene (proto jsem se snazil mirnit co se tyce kategoricnosti tvrzeni). Co vy ? Netrvam na formalnim dukazu, ale zajimalo by me vysvetleni proc muze byt castice pouze v omezenem poctu superpozic, respektive proc muze byt jen konecne mnoho ruznych vlnovych funkci.