Nedostatkem velke casti silne typovanych jazyku je to, ze zakazuje pouzivani programovacich konstrukci, ktere jsou naprosto korektni, jenom pro ne ve zvolenem typovem systemu neexistuje typ. Trivialni priklad v Haskellu:
\a -> (a a)
Semantika jasna, typovy system tomu nerozumi.
Domnivam se, ze podstatnou cast z vyhod, ktere prinasi staticke typovani jazyku, je mozne dosahnout v dynamickych jazycich pomoci programu typu 'lint', ktere checknou kod a nahlasi typove podezrele kontrukce.
tak tohle bych rekl ze je naprosto blby priklad pac tohle je lambda vyraz a tam se rekurze takhle resit neda... ;) (aspon teda pokud mne zrak nesali)
pokud to melo byt \a -> (a,a) tak to de ne?
no ale v haskelu je vyraz (a a) volanim funkce a s parametrem a... nebo se mylim? s tim lamba vyrazem souhlasim nicmene ja jsem to myslel (uznavam ze to asi nebylo jasne) jako lambda vyraz v haskellovske semantice
No ano - ten lambda vyraz dostane nejakou funkci jako argument a tu zavola a preda ji jako argument tu samou funkci. Tedy zadna rekurze tam nutne neni.
Nemylim-li se, tak Haskellovska semantika lambda vyrazu je snad v podstate stejna jako semantika v lambda kalkulu.
praveze ja bych rekl ze je... uz z logiky veci
pokud y f = f (y f) (operator pevneho bodu) je rekurze pak i to vase je rekurze pac je to vlastne uplne to same akoratze bez toho f (protoze lamba nema nazev pro funkci zeo) muzu se mylit ale ja to vidim takhle ;)
jinak - tohle nema s clankem nic moc spolecneho takze bych toho zanechal ;) kdyztak mail
