Dynamicky typované jazyky umožňují většinou měnit program za běhu, stírá se u nich rozdíl mezi programem a daty, mohou vytvářet třídy a metody za běhu (pokud je mají), lze na nich budovat inkrementální systémy, můžete pracovat s nehotovým programem, ladit a testovat přímo během kódování, máte jednodušší prostředky pro automatizované testy a můžete využívat spoustu dalších užitečných drobností, se kterými se v emacsu nesetkáte.
