To prirovnanie sa mi obzvlášť páčilo. Keď autor už dielo nepredáva a nedá sa bežným spôsobom kúpiť, mal by jednoducho platiť princíp, že dielo sa stáva public domain, čo je jednoznačne v súlade so záujmom verejnosti, a nijako nepoškodzuje autora.
Autorský zákon priznáva právo na odmenu, ale z opätovného predaja má mať zisk len vtedy, ak hodnota diela významne stúpla.
Takže z predaja v antikvariáte naozaj autor už ďalšie zisky nemá. Opustený softvér a iné diela (abandonware) sú v podstate takisto antikvariátom, ktorých hodnota pre autora už klesla pod ním akceptovanú úroveň (ináč by ich ešte predával).
To je opravdu nesmysl. Pokud autor prodávat nechce, pak mu společnost nesmí brát práva na zacházení s JEHO dílem. Autora může poškozovat právě to, že se dílo vydává. Pokud autor chce, aby se dílo stalo public domain, tak přece má tuto možnost i dnes. Je to součástí jeho práv na dílo. Pokud tak neučiní, tak k tomu má zřejmně nějaké důvody. Do těch Vám však nic není.
Ohánění se veřejným, společenským zájmem patří spíš do domény komunismu. To o čem hovoříte je v podstatě pouze jakousi formou znárodnění (zespolečenštění). Rozumím, že byste se rád "legálně" dostal k určitým věcem zadarmo - ale nebylo by lepší vydělat nějaké peníze a prostě si onu věc koupit?!
Ohánění se veřejným či společenským zájmem se vám líbít nemusí ale faktem je, že zákony vytváří společnost - a to nejen v komunismu. Stejně tak je fakt, že jednou publikované dílo se stává veřejným majetkem - i když má autor právo na úhradu. Kdyby slavný malíř navštívíl galerii a začal své obrazy ničit, nepochybujte, že by mu v tom velmi rychle zabránili. Jedním z motorů pokroku - ať už v technické či umělecké sféře - je vzájemná inspirace. A pokud někdo trvá na tom, že vše co ho napadne, je jeho duševním vlastnictvím a musí být pod jeho naprostou kontrolou, pak se ptám, proč si své myšlenky nenechal raději pro sebe. Měl by klid.
Ve skutečnosti je otázkou, jak velkou škodu působí autorům distributoři, kteří několikanásobně navyšují ceny, nebo odmítají reedici pro malý počet zájemců. Ačkoliv se kdekdo ohání právem autorů, ve skutečnosti jde o zájmy těchto distributorů a také o jejich zisky. Jenomže v době internetu, vypalovaček a digitálních přenosů už jaksi přestávají být potřební. A místo aby se snažili využít nový distribuční kanál s minimálními náklady - raději to ponechají jiným, zatímco své peníze utratí za právníky a pak tiše zdechnou. Protože bojovat proti logice věcí je prostě marný.
>> Kdyby slavný malíř navštívíl galerii a začal své obrazy ničit, nepochybujte, že by mu v tom velmi rychle zabránili.
nesmysl
>> A pokud někdo trvá na tom, že vše co ho napadne, je jeho duševním vlastnictvím a musí být pod jeho naprostou kontrolou, pak se ptám, proč si své myšlenky nenechal raději pro sebe.
aby na SVE myslence vydelal. vy se zivite vybiranim popelnic?
>> Ve skutečnosti je otázkou, jak velkou škodu působí autorům distributoři, kteří několikanásobně navyšují ceny, nebo odmítají reedici pro malý počet zájemců. Ačkoliv se kdekdo ohání právem autorů, ve skutečnosti jde o zájmy těchto distributorů a také o jejich zisky.
distributori muzou delat skodu tak maximalne sobe. pokud je autor nespokojen, muze se obratit jinam
Mezi základní znaky demokracie patří ochrana jednotlivce tzn. ochrana jeho práv a svobod. Mezi jeho práva bezpochyby patří i SVOBODNÉ nakládání se svým majetkem. Může se Vám to líbit nebo ne ale je to tak. Pokud tyto principy neakceptujete, pak neakceptujete základní principy demokracie.
> Mezi jeho práva bezpochyby patří i SVOBODNÉ nakládání se svým majetkem
Jiste, svobodu nakladat se svym majetkem ma zarucenou. Otazka je, do jake miry mu dava zakon pravo omezovat svobodu ostatnich v nakladani s timto majetkem.
Ti, co si dílo nezakoupili, nemají žádné právo nakládat s cizím majektem. Žádné takové právo jim, prosím, nepřisuzujte. Prostě ho nemají. Pokud by jej měli, nebyla by to již demokracie. To by spíš patřilo někam na planetu komunismu.
Nerikam, ze na takove jednani maji pravo. Ale rikam, ze zakon omezuje v tomto jejich svobodu jednani, coz je ospravedlnitelne pouze pokud by takove jednani zasahovalo do svobody nekoho jineho. A k tomu v nekterych pripadech nedochazi.
"Ohánění se veřejným, společenským zájmem patří spíš do domény komunismu. To o čem hovoříte je v podstatě pouze jakousi formou znárodnění (zespolečenštění)."
Nechci toto téma moc otvírat, jelikož to bylo propráno všude možně horem dolem už při zavádění, ale co pak jsou podle vás "autorské poplatky" při nákupu médií a rozmnožovacích přístrojů? Nemáme tu náhodou takový pseudokomunismus už dávno?
Btw jinak Váš příspěvek je prvotřídní ukázkou fundamentalismu. V posledním odstavci jste si to pěkně pomocí peněz (ináč by ich ešte predával) obhájil. Problém je ovšem v tom, že autorovi v žádném případě nemusí jít o peníze. Ale to, o co mu jde, je pouze JEHO věc. Do toho mu nemáte právo mluvit ani do toho jinak zasahovat.
> Problém je ovšem v tom, že autorovi v žádném případě nemusí jít o peníze. Ale to, o co mu jde, je pouze JEHO věc. Do toho mu nemáte právo mluvit ani do toho jinak zasahovat.
Spolecnost zavedla (ci obhajuje) autorske zakony a ochranu autoru za urcitym cilem - podporovat vznik autorskych del. Pokud tyto zakony autor vyuziva v rozporu s timto cilem (napr. nepovoluje jejich distribuci, i kdyz je uz nikdo neprodava), nelze se divit, ze spolecnost v takovych pripadech nebude chtit onu ochranu implementovat.
Ono je to asi trochu jinak. Stát by měl bránit práva všech entit společnosti a tedy i autorů. Věřte, že v ideální společnosti by neexistovali žádní zloději a vybírání autorských poplatků by nebylo potřeba - každý by si legálně zakoupil určitý produkt za který by autor obdržel honorář. Společnost však není ideální a existují v ní zloději. Poplatky nejsou nic jiného než kompenzace státu za to, že nedokázal zajistit práva autorů. Nejedná se o žádnou podporu - to je je čirá demagogie. Jedná se KOMPENZACI za ušlý zisk. Věřím tomu, že kdyby stát tvrdě trestal zloděje (použitím všech prostředků včetně vazby), tak by zlodějů bylo několikanásobně méně a poplatky by nebyly potřeba. Samozřejmně popolatky nejsou spravedlivé pro všechny, ale jsou MNOHEM spravedlivější než totální ignorace práv autorů.
V tom je smysl autorských poplatků. Nejedná se o žádnou dotaci, jde o kompenzaci.
V 99% se internetový zloděj bez "lupu" obejde. Nevím proč legalizovat kupu zlodějských grázlů. Má to mj. neblahý vliv na morálku společnosti.
Ja jsem v predchozim prispevku o zadnych poplatcich nemluvil.
> Ono je to asi trochu jinak. Stát by měl bránit práva všech entit společnosti a tedy i autorů.
Je ale otazka, kde se ta prava vzala. Zatimco vlastnicke pravo na hmotne objekty tady bylo asi odjakziva a da se tedy opravdy povazovat za prirozene, autorske pravo je relativne novy vymysl. Predtim nic takoveho neexistovalo a opisovani knih bylo zcela v souladu s tehdejsim pravem.
Tedy samotna existence nejakych autorskych prav je spolecensky konstrukt, ktery zavisi na urcitem pohledu spolecnosti. V minulosti se pohled na tuto problematiku zmenil a tak se toto pravo objevilo. V budoucnosti se pohled spolecnosti na tuto problematiku muze zase zmenit a toto pravo muze zmizet.
K tomu co je nebo neni demokracie - idealn demokracie je predevsim svobodna vymena nazoru na usporadani spolecnosti, kde zadny aspekt spolecnosti neni nedotknutelne tabu (viz treba K. Popper - Otevřená společnost a její nepřátelé). Proto je demokraticke diskutovat o smyslu a opravnenosti konkretnich autorskych prav a naopak je nedemokraticke videt autorska prava jako neco nedotknutelneho, co musi byt vzdy v soucasne podobe.
Vlastnicke pravo na hmotne objekty tady nebylo odjakziva a je to stejny spolecensky konstrukt. Napriklad realni komuniste neupirali nikomu osobni individualni vlastnictvi vsech hmotnych objektu, pouze chteli spolecne vlastnictvi vyrobnich prostredku. A uplne to same jsme mohli pozorovat napriklad u indianskych kmenu. Nasilne znarodnovani autorskych del (piratstvi, kradeze) je stejne tak spatne/dobre jako nasilne znarodnovani, ktere provadeli komuniste. Neni v tom sebemensi rozdil, dokonce i duvody - blaho spolecnosti - bylo uvadeno stejne a stejne naivne/pokrytecky.
Je zde jeden podstatny rozdil. Pokud definuji vlastnika jako toho, kdo ma realnou moc nad danou veci, pak vlastnictvi hmotnych objektu tu bylo odjakziva - realnou moc nad konkretni veci mel ten, kdo ji mel v danou chvili u sebe. Zvyklosti a pozdeji pravo pak jen urcilo pravidla, kdy je v poradku tuto realnou moc uplatnovat a kdy ne a postupem casu se oddelil soucasny koncept vlastnika od toho, kdo danou vec skutecne ma.
Oproti tomu u informace (na ktere se vztahuje 'dusevni vlastnictvi') je tomu jinak - bez existence statu ci jine moci vynucujici urcita pravidla proste nema nad vsemi instancemi konkretni informace kontrolu nikdo, tedy ji nelze nijak vlastnit a tedy neni zadny prirozeny vlastnik dane informace. Stat tedy vytvari neco, co jde vlastnit, tim, ze vytvoril umele omezeni pro zachazeni s danymi informacemi.
Takže až se na Zemi bude řítit meteor, který ji kompletně zničí, a já vymyslím způsob, jak tomu zabránit, ale nebudu to chtít nikomu sdělit, protože si myslím, že lidstvo si zaslouží zkázu, co se mnou uděláš?
Přiznáš mi právo na to, že je to čistě moje věc a že si svůj nápad mohu nechat pro sebe, anebo mě označíš za asociála a plán záchrany ze mě vymlátíš násilím v zájmu celého lidstva?
Já si myslím, že pokud jednotlivec jde proti zájmům společnosti, tak se na jeho zájmy musí přestat brát ohled! A to platí jak v komunismu, tak v kapitalismu.
Uvádíte trochu absurdní příklad, ale pokud bychom žili v demokracii, tak Vás určitě nutit nebudu. Nejsem přítelem zasahování do cizích práv. Věřím, že Vy byste se tak nezachoval.
V opravdu demokratickém režimu, se na individuální práva nesmí nikdy přestat brát ohled. Pak by to totiž nebyl opravdu demokratický režim.
Promin, ale vubec nevis o cem mluvis. Demokracie je vlada lidu, nic vic nic min. Je to jen mechanismus rozdeleni/stanoveni moci a zpusob vladnuti. S individualnimi pravy jedincu, krome prava volit a zastupovat, nema nic spolecneho.
Nema a je to zrejme i z tveho odkazu. Jestli stale nechapes, poloz si otazku, jakto ze tu je tolik demokratickych zemi a kazda ma ustanoveny jina individualni prava jednotlivce. Je to totiz dane jen ciste dohodou onoho vladnouciho lidu, jake zakony si schvali a demokraticky si lze uprit vetsinu z nich a stale bude zachovana demokracie.