Při debatách s kolegy ohledně vhodného _domácího_ zálohování nás napadlo ukládat to na flasky a schovat do trezoru. Je to podle vás vhodné řešení?
Nejde o to to ukládat na 100let (takové řešení kromě analogových formátů - papír, fotografie - neexistuje), ale zajistit trvanlivost alespon 15let. I dnes občas hledáme dokumenty vypálené na CD v roce 1999. Je to fakt problém, páskové mechaniky jsou poměrně velká investice a DVD nevydrží (a kupovat DVD za 200kč, to už je lepší si pořídit pásku).
Jak píšete, flash paměti po čase zapomínají (ztrácí se náboj), jakou mají tedy reálnou trvanlivost?
Obvykle je gatantovana trvanlivost dat 10 nebo 20 let pro urcity pocet zapisu. V praxi to vypada tak, ze zivotnost dat se snizuje s poctem zapisu, ktere byly do dane bunky provedeny (pri zapisu dochazi k degradaci oxidu, ktery izoluje naboj v plovoucim hradlu, takze naboj unika o neco rychleji).
Tohle je jedna z chyb v clanku. Do NAND flashky se zapisuje po vetsich blocich se samoopravnym kodem. Takze kdyz se poroucha par bitu, nevadi to (a klidne se do stejneho bloku zapisuje znovu). Flashka ma jeden blok cca 2200B, pricemz data jsou 2048B a zbytek na opravu chyb.
Neodpustim si jeste poznamku k relokaci: zadna flash pamet relokaci sama od sebe nedela. To je funkce bud firmwaru te usb/pcmcia flashky, nebo operacniho systemu (v linuxu jffs nebo yaffs).
otázkou je, jestli to zrovna autor nemyslel, jako že je úplně běžné že řadič provádí relokaci, tedy né vlastní pamět, která je defacto docela hloupá. Protože jen chytáte dotýčného za slovo.
Jak úspěšně zálohovat 100 let? No napadadá mě vyčlenit se vždy jeden den v roce a přenést všechny staré zálohy na nová média, nejlépe v několika kopiích na médiích od různých výrobců a v několika systémech. Takhle to dělat až do smrti, nesmí se zapomenout na správnou výchovu potomků, aby v této činosti pokračovali do skonání světa a rodu.