V 90-tých letech zkoušeli úspěšně Rusové miniaturizovat elektonky do "elekronkového" inegrovaného obvodu. Využití bylo v vojenských kosmických družicích. Princip byl jednoduchý - v kosmu je takřka ideální vakuum, takže skleněná flaška potřeba nebyla a místo žhavených katod byly jako zdroje elektronové emise studené katody. A hlavní výhoda ? Polovodič ozářením "odejde", elektronce to nevadí, takže by klidně mohly monitorovat uzemí zasažené jadernými zbraněmi.
A proč by území zasažené jadernými zbraněmi nemohly monitorovat družice vybavené polovodiči? Pominu skutečnost, že by se asi neměly nechat zasáhnout EMP pulzem, protože to by jim dobře neudělalo, ale jelikož se pozemská atmosféra vůči radiaci chová asi jako tři metry betonu, nějak mi nepřijde, že by polovodičům v družici hrozilo ze samotného zamoření zemského povrchu podstatně větší nebezpečí, než jakému jsou setrvale vystaveny přímo z vesmíru. Nebyla by nějaká čísla?
