Vlákno názorů k článku Ubuntu končí s 32bitovými instalačními obrazy pro desktop od nobody - ad Ubuntu 32bit: osobne nechapu rozhodnuti, vypocetni kapacita pro...

jenze 32bit os se nedava jen na 32bit hw... casto jde jen o zvyk
Což je podle mne ta pravá příčina, proč s tím Ubuntu končí – aby nepodporovalo hloupé zvyky.

Používat 32-bit distribuci i na 64-bit HW může mít cenu. Možná mohou být binární soubory trochu kratší, zabírat méně RAM (ukazatele jsou poloviční atd.). I když na x86 je v 32-bit režimu zásadní nouze o počet registrů (8) proti 16 v 64-bit režimu. To vše je v pořádku, pokud se provozují aplikace, které nenarazí na limit 32-bit virtuálního prostoru (na Linuxu i Win 3 GB pro user) a jeho fragmentaci.

Ale 32-bit jádro, alespoň v případě Linuxu, trpí na všech 32-bit architekturách nad 1 GB paměti značnými problémy. Chybí totiž virtuální prostor, kam namapovat 1:1 veškerou fyzickou paměť. Pokud dojde jen k mapování/strán­kování dat z disku do jednotlivých uživatelských protorů, tak to opět nevadí, když je DMA/bus-master na řadičích disků 64-bit, tak je to vlastně výkonnostně zcela jedno. Ale v okamžiku, kdy musí jádro k datům v pagecache nebo jinde přistupovat algoritmicky/pro­cesorem, například operace read a write, tak každý přístup na stránky nad 1GB fyzické paměti znamená dočasné remapování stránky do stránkovacích tabulek, invalidaci a synchronizaci TLB přes procesory a mnoho dalších velmi časově náročných operací. Můj názor je, že nad 1GB RAM se 64-bit jádro musí vyplatit.

Provozovat 32-bit userspace na 64-bit jádrem by mohla být dobrá volba, ale v případě Linuxu není API mezi jádrem a userspace dané přes IDL, ale přes nativní struktury v C kompilované pro danou architekturu. Z toho vyplývá, že defaultně jsu ovladače a další součásti kompilované pro 64-bit ABI v předávaných strukturách binárně nekompatibilní s 32-bit ABI a zpětně jsou do ovladačů přidávané mechanizmy, které umožňují připrogramovat podporu pro překlad mezi reprezentacemi struktur v paměti. V dnešní době asi postupně přestane být tato vrstva minimálně na x86 tak mohutně testovaná, jako byla doteď a je možné, že se někde může projevit chyba, která při nativním volání ať již 32 do 32-bit nebo 64 do 64-bit nenastane.

Takže kolem a kolem asi má smysl na 64-bit přejít.

To neznamená, že mě nebude 32-bit prostředí chybět. Teď jsem na programování 15 let starých desek přes printerport dotal odložený notebook s 32-bit only Intelem a po nainstalování Stretche s Trinity běhá tak dobře a má proti dnešním solidní mechaniku klávesnice atd, že pro svůj embedded vývoj vůbec nepoznám, že pracuji na starším HW. Takže umělé urychlení likvidace takového HW je docela škoda. Ale celkově je čas vývojářů kriticky cenný a pokud vyhození 32-bit x86 přispěje jen k nepatrně (o několik jednotek chyb za rok) lépe odladěnému desktopu pro většinu, tak má zrušení podpory 32-bit x86 v Ubuntu cenu.