Na prvni pohled totiz vypada Japonsko jako bezva pripad, ve kterem by se dalo pouziti unicode ocekavat (=nepisou latinkou ani nahodou).
Az pri tom druhem se zjisti, ze zrovna japonstina je ukazkovy priklad toho, jak si unicode nabehl :)
To mi rozhodně nepřijde jako důvod, proč se vyhýbat Unicode. Unicode popisuje běžné japonské ideogramy (plus všechny "alfabetické" znaky), a má slušný round trip s existujícími znakovými sadami. Fakt, že tentýž ideogram se píše jinak v čínštině a japonštině, se řeší alternativní reprezentací (jiný font).
Až bude v jedné firmě pracovat Japonec i Číňan, jak chcete jejich jména uvést do databáze? Napsat jména v Unicode a přidávat ke jménu ještě další sloupec, který bude říkat, jakým fontem se má to jméno vypisovat?
Představte si třeba situaci, kdyby české "Ž" a ruské "Ž" měly shodné unicode číslo, i když se úplně jinak píší. Takhle jsou na tom s unicodem Číňani, Japonci a Korejci :-(
To víte, že rozumím. Pochopitelně neznám japonská specifika - pracoval jsem jen pro nadnárodní společnosti, které jsou šťastné s Unicode.
Ale nechme keců, a pojďme k věci. Jak byste řešil nutnost ukládat japonská a čínská jména do DB vy, který tomu jistě rozumíte? Použil byste místní kódování, ve kterém byste neuložil evropská jména Grün, Jöger a Řepík (nehledě na problémy s kódováním kdekoliv od DB po front-end)?
Ano. Přesně takovýto postup bych zcela určitě nepoužil. Probůh, snad ne Vy?!
Nemohu říci, že bych Unicode rozuměl zcela perfektně, navzdory tomu, že obecné povědomí mám a chápu základní principy. Tudíž pokud bych se dostal do situace, že bych musel počítat s takovými exotickými jmény jako je čínština, či japonština, a kde vím že jsou nějaké zádrhele, a navíc si ani nedokážu vyzkoušet protože je to pro mě prostě a dobře cizí kultura, tak bych se obrátil na zkušenější. Také bych se obrátil na nějakého kamaráda, který se sinologií zabejvá aby mi udělal osvětu. A do třetice bych se mrknul, jaké jsou s ohledem k tomu mezinárodní standardy. Co řeší a v čem naopak chybují. (S ohledem k předchozím konzultacím bych mohl být úspěšný.) Pokud možno bych se jimi řídil.
Pevně doufám, že by jste postupoval podobně. Hlavně s ohledem k třetímu bodu.
Ale aby jste mi nevynadal, že úmyslně odpovídám nepřímo, tak přímo odpovídám: nevím.
Váše argumentace "Použil byste místní kódování, ve kterém byste neuložil evropská jména Grün, Jöger a Řepík..." je směšná. Když už bych neměl používat Unicode, tak by spíše používal lokální implementaci kódování. A vzdal bych se možnosti používat více sad v jednom dokumentu. Ale to je jen jeden možný nástřel z mnoha. A hodně bych ho zvažoval. Viz výše.
LO docela dobře demonstruje evropskou ignoranci vůči potřebám asijských národů: Hovoří o jménech, jenže přinejmenším u Japonců jsou zrovna jména tou nejcitlivější oblastí psaní. Kanji použité jako součást jména se velmi často čte jinak, může mít také pozměněný význam a občas i tvary znaků. Myslím, že několik firem se v Japonsku živí tím, že vyvíjí software, kterým se ve Windows Japonec může podepsat tak, aby se při tom necítil trapně. ;-) Nejsem si jistý, zda na tyhle věci vůbec stačí Unicode, když to leckdy nezvládá ani kontextové varianty glyfů v běžném textu (resp. zahodilo je).
Oni mají japonci vládou seznam schválených jmen, takže to není tak horké. Obecně těžko popsat ideogramy, když si každý může nakreslit ten svůj podle vlastních preferencí, a neexistuje jejich jednoznačný výčet. Japonci se buď přizpůsobí, nebo budou svá jména psát pomocí obrázků, s tím se nedá nic dělat.
Ano, a soud přinejmenším jednou rozhodl, že ten seznam není směrodatný. :-D Tedy v tom, že se znak jména nedá zakázat jen proto, že v tomhle seznamu není (pokud není naprosto neobvyklý).
Jejich výčet je zcela a naprosto jednoznačný. Pro čínské znaky Kangxi Dictionary uvádí přes 40 000. I když vemem v potaz kulturní rozdílnosti a sadu zjednodušených znaků z kulturní revoluce, stále není pravdou, že by se nejednalo o konečný výčet. Možná si nedovedete představit, jak to vlastně funguje. Ale oni si opravdu nemohou nakreslit svůj znak.
Japonština je na tom podobně. Ten problém se týkal hlavně čínských znaků v japonštině používaných.
Japonci nejsou na Vaši povýšenost zvědaví. Oni jsou na svou kulturu hrdí, a dosti si na ní zakládají. Takže tudy ne pánové. Tudy cesta opravdu nevede.
Možná škoda, že je Amíci víc neproškolili v době, kdy k hrdosti měli nejméně důvodů. ;)
Ale vážně, když už si teda zakládají na svých obrázcích tolik a musí kvůli tomu dělat podobné obstrukce, to nebyli u vývoje a schvalování Unicode v době, nenapadlo je, k jakým důsledkům to povede, nebo jejich námitky ostatní ignorovali?
Mně spíš přijde, že si to nedokázali rozumně obhájit. Je samozřejmě otázka, jestli kvůli pár neschopným vyjednavačům má celý dálný východ "trpět", ale udivuje mě, proč tedy Japonci a spol. nenavrhnou revizi standardu namísto pseudořešení ala podpora kódování v Ruby.
Vahal jsem, zda tam dat "ackoliv" nebo "protoze", nicmene kdybych napsal "protoze", musel bych to vysvetlit (ne kazdy vi, jak se to v Japonsku ma) a zabil bych pulku odstavce resenim z pohledu clanku irelevantnich problemu. Ale jsem rad, ze nekdo vi, cte a vnima :)