Hlavní navigace

Ulož.to v původní podobě končí: co to vypovídá o naší společnosti?

1. 12. 2023
Doba čtení: 16 minut

Sdílet

 Autor: David Ježek (přebaly DVD a BD vlastníci)
Ulož.to jako takové právě skončilo. S ním končí éra českého internetu, která se vyznačovala prakticky nijak neomezeným sdílením autorsky chráněných děl v rozporu se zákonem. Ale také sdílením kultury.

Nemá smysl si nic nalhávat, doba chudých 90. let či počátku století je pryč (i když kdo ví, ona se třeba zase vrátí). Dnešní lidé už jsou poměrně bohatí, protože všechny ty Netflixy, Spotify, Disney+, O2 TV a spousty dalších podobných služeb jsou poměrně levné. Platíte pár stovek měsíčně, v součtu za služby tohohle typu do tisícovky (a často jde o bezplatné bonusy k nějakým jiným beztak nutným tarifům) a nemusíte řešit, kde zrovna máte to DVD+R s M*A*S*Hem či gramodesky. Je to neskutečně pohodlné, flexibilní, dostatečně technicky kvalitní, obsahově obrovitánské a prostě… moderní a skvělé.

I já už jsem podlehl. V rámci rodinné pohody to před lety začalo „červeným tlačítkem“, v rámci něhož naše drobotina může sjíždět Bílou paní na hlídání či S Jakubem v Africe a podobné pořady nezávisle na programu stanice ČT:D. Pak to nakonec kulminovalo k pořízení pidi Androidí/Google TV krabičky, která z hloupé televize udělá chytrou čistě pro pouštění buď těchto červenotlačítkových věcí, nebo rovnou celého iVysílání v rámci androidí aplikace, kde je toho více, včetně optikou ajťáka neobvyklých dokumentárních cyklů. Do toho se na všemožných zařízeních doma, včetně jednoho prehistorického, nachází přihlášené O2 TV, neb prostě historicky jedem jakýsi mnoho-kusový tarif rodinného typu (proto to prosím neberte jako reklamu, kdyby to nebyl kyslík, byl by to T-mobile či Vodafone, ale situace by byla naprosto stejná).

Výsledek je ten, že pro děti máme rozumně vyřešeno, manželka zas díky kyslíkové TV může koukat na „ty své věci“ a já mám klid.

Tedy vlastně nemám. Ono na tom neseženete vše. I kdybych k tomu přidal celý Netflix, nebude to vše. Protože já nejsem normální, mám své staré oblíbené věci a ty prostě byly, jsou a už nebudou na „jediné slušné TV stanici“ zvané Ulož.to, která dnes kvůli EU legislativě de facto zavírá krám. Mění službu na něco, co už nebude ničím výjimečné. A my pijavice a piráti přijdeme o unikátní zdroj dat. 

V následujících odstavcích tedy jistě potěším některé diskutéry pod mým posledním komentářem, protože si cíleně zahraji na piráta, který odírá filmová a jiná studia, který blokuje, krade, podvádí a kdyby bylo zákonné zabíjet malá nevinná koťátka, jistě by tak činil s vehemencí bezmeznou 24 hodin denně, 365 dní v roce.

Jsem pirát?

Optikou řady definic a optikou moderní doby, kdy „je přece naprosto normální platit si Netflix a Spotify, proč ty to neděláš? Seš divnej!“ jsem pirát a zloděj. „Kradl jsem, kradu furt a pokud to bude technicky a legálně možné, budu krást i nadále“, pravil by klasik. 

Konec žertů, mohu kontrovat takto: osobně mám třeba chuť „krást“ filmy ve chvíli, když při koupi 960GB SSD pro vlastní data zaplatím 28,70 Kč autorský poplatek. Nebo když koupím 256GB SDXC kartu do foťáku na rodinné fotky, dva tablety Lenovo pro děti na školní věci či logické hry atd. a tchánovi nový telefon na to jeho telefonování a focení a sobě 64GB microUSB/USB flashku na přenášení fotek z telefonu a zaplatím 5×108,90Kč autorský poplatek.

Respektuji totiž zákon a nemám problém s placením autorských poplatků za médium, které lze teoreticky i prakticky použít pro pirátění filmů, když mám možnost pořídit si kopii zveřejněného díla pro osobní potřebu.

Nemyslete si však, že u mě doma najdete milióny filmů a seriálů v BDripech či DVDRipech. Tak jako jsme doma kupovali originální VHSky (stále jich desítky a desítky mám), byl jsem zvyklý kupovat filmy na DVD discích – a tím nemyslím za 49 Kč v trafice, ale obvykle mezi 199 a 599 Kč. Nejdražší DVD mě vyšlo myslím na 1200 Kč, jakási sběratelská vyšperkovaná edice. Ne kolekce Pána prstenů či podobně, byl to jediný film na jednom DVD disku plus druhý DVD disk s dokumenty o natáčení apod.

Vždy jsem dokázal ocenit to, že někdo udělal kvalitně digitální remaster něčeho, na co se čas od času dívám rád, a tak jsem nezřídka pár let po získání DVDripu zakoupil originální DVD, když konečně bylo sehnatelné. A o něco později klidně stejnou věc na Blu-rayi. A když tak nad tím přemýšlím, já toho asi mám na lisovaných DVD a Blu-rayích či origoš VHS kazetách většinu. Co nemám, jsou věci, které prostě nevyšly. Ani v ČR, ani jinde (a to mnoho mých DVD a několik Blu-rayů jsou originální zahraniční vydání).

Vedle toho ale existují specialitky, které mám stále, ač mám i originální médium. Například kdysi někdo v rodině nahrál na VHS kazetu film Predator ze satelitního vysílání stanice Pro7. Slyšet Arnolda nadabovaného do němčiny je takový legrační bizár, film s jinou atmosférou než US či CZ verze a současně zvláštní vzpomínka na mládí před 30 lety. Ač je ta věc technicky značně nekvalitní, raději vytáhnu ji, než originální vypucované optické médium.

Já rozhoduji

Ale vytáhnu to já. Kdy chci, jak chci, nezávisle na internetu a nějakém účtu ke cloudové video službě. K Netflixu mám zhruba stejné výhrady jako k Youtube, Amazonu či e-knihám obecně. Vzpomínáte na snahy cenzurovat zpětně díla Astrid Lindgrenové, Agathy Christie či Roalda Dahla? To je ten důvod, proč já, starý konzervativec, chci věci fyzicky vlastnit. Fyzicky na médiu nevyžadujícím autentizaci kdesi online. Protože až se jednoho dne Netflix rozhodne, že Ostrovní zprávy jsou příliš anti-něco a odstraní je z katalogu, byl bych namydlený (jak rychle byl Kevin Spacey učiněn neosobou a jak se z toho dodnes nevyhrabal, netřeba rozvádět). To ale já nebudu, dokud bude mé originální DVD a jeho záložní kopie držet fyzicky pohromadě a budu mít doma alespoň jeden přehrávač schopný ta data přehrát. Totéž platí i pro knižní předlohu Annie Proulx, kterou vlastním v podobě vázané, dnes obtížně sehnatelné knihy.

To vše ale ze mě v očích mnohých činí piráta. Jsem vinen? Nemyslím. Dovolím si navíc připomenout, jak končí významná část takových sporů: věc se stala, ale nenastala žádná škoda a nebyla naplněna skutková podstata nějakého trestného činu. Naopak díky právním ustanovením v ČR má z mé maličkosti OSA (či kdokoli další) oněch výše nastíněných pár stovek Kč ročně a může kompenzovat jakéhokoli umělce chce. 

Ostatně jsem ještě nevytáhl jeden trumf: kdysi jsem možná byl filmový nadšenec, ale nějak mě to v posledních asi 8 letech pustilo. Poslední filmy, které si vybavuji, že jsem viděl je Vražda v Orient expresu (2017) a (ne, nesmějte se) Jan Žižka (2022), oba v kině.

Misky vah se daly do pohybu

Jistě jsem minul nejméně 100 úchvatných hollywoodských pecek a 500 fenomenálních seriálů. Nevím. Třeba je za mnoho let uvidím náhodou na ČT. Z Ulož.to už je asi nestáhnu, ale nějak mě osobně vůbec nemrzí. Přesto se ale domnívám, že Evropa chybně rozvážila ten vybalancovaný systém, který byl nastaveným kompromisem mezi právy autorů/vydavatelů a mezi právy občanů, historicky danými.

Evropa se dneškem přiklání více k americkému systému pojetí autorského a licenčního práva. Jestli je to dobře, nechme pro dnešek koňovi – má větší hlavu. Mě na tom fascinuje jen to, jak velká část diskutujících (ani ne tak zde, myslím obecně) naopak zjevně pohrdá lidmi, kteří nesdílí představu „Chceš to? Tak plať službu a neřeš podmínky služby“ – takto mi dovolte parafrázovat skutečnost, že dnes má Netflix/Spotify prakticky každý, a tak už po republice i Evropě obecně běhá stále rostoucí procento lidí, kteří toto považují za normu. Přitom ještě před 15 lety bylo jen představovat si takto fungující společnost naprosté sci-fi.

Kdy jsme se dostali do bodu, kdy můžete pouze držet ústa a platit službu, jinak jste „sociálně vyloučeni z moderní cloudové společnosti“? Asi mi v posledních letech opravdu něco uniklo. Měl jsem vždy za to, že chod společnosti je postaven na dobře vyváženém, dobře se všemi stranami prodiskutovaném kompromisu mezi zájmy a potřebami všech.

Pirátův ráj

Toto se nám nyní v posledních letech mění a dle mého soudu k horšímu. Ulož.to je toho jen dalším příkladem. Jasně, nedělejme si iluze a nehrajme si na lakování temné reality narůžovo. Ulož.to bylo po léta semeništěm filmového, seriálového, hudebního, herního i jiného pirátství. Ani nechci domýšlet, jak velkým semeništěm bylo. Ale plnilo také jistou společensky i ekonomicky neškodnou funkci, kdy jste u filmu, který vlastníte na originálním DVD, mohli sehnat TVrip s dabingem, který vysílali pouze jednou, před 20 lety a někdo ho poté zdigitalizoval na Ulož.to umístil (čím samozřejmě porušil zákon). Anebo jste sehnali díla, ke kterým vás naprosto bez jakéhokoli logického opodstatnění prostě nepustí regionální zámek.

Nebojím se, že by se zhroutil vesmír. Filmové a hudební pirátství přežilo už pád Napsteru, konec DC++ i spektakulární zničení The Pirate Bay či konec isoHuntu, přežilo pád Rapidshare a jsem si na 110% jistý, že přežije i konec klasického Ulož.to. Zrodí nějakou alternativní náhradu, protože boj s piráty nelze vyhrát.

Přežijí i umělci, jejichž příjmy nezničil příchod MC kazet, VHS kazet, CD-R a DVD±R médií, DivXu i všech těch online úložišť a výměnných systémů již zmíněných. Ale jaké kroky Velkého bratra nás čekají příště? Jaké další svobody (často ekonomicky neškodné) nám Evropa odebere?

Je řešením skromnost?

V životě se mi už mnohokrát osvědčil jednoduchý přístup. Kdykoli se něco velkého láme, přeškálovat svoje potřeby na nižší, předchozí úroveň. Přestat být nenažraný, ubrat, počkat až si tělo přivykne a ono se to mezitím vyřeší a vy si místo rozežranosti najednou začnete užívat i toho základního. Často člověk zjistí, že tu věc nepotřeboval, užíval ji jen ze zvyku. Ať už jde o novou epizodu nekonečného seriálu, nebo pravidelnou odpolední koblihu s kapučínem. 

Čas od času takto manipuluji svoji drogovou závislost na kofeinu. Když si všimnu, že piju víc než pro mě hraniční dvě kávy denně, je to pro mě jasný signál. Na chvíli vysadím a počkám, až se tělo srovná, odvykne si pravidelné dávky drogy. Často tak vydržím velmi dlouho, než přijde nějaký náročnější moment, kdy si potřebuji „šlehnout dávku“ a ke kávě se zase vrátím.

Totéž funguje i s tímto chráněným filmovým a hudebním obsahem. Když se nám před nějakými 25 lety rozbil rodinný VHS rekordér a nebylo na opravu natož nový přístroj, prostě nastalo „období půstu“. A obrat k lepšímu se shodou okolností sešel s dobou digitální revoluce, příchodu PCI TV tunerů a kodeku DivX a já najednou začal ripovat. Tedy převážně zálohovat původní VHSky.

Nebojím se, že by jakýkoli příslušník tohoto národa nepřežil bez Netflixu, Steamu či MS Office 365 a podobných věcí. Jak se mu ale bude žít ve společnosti, kde nejen vládnoucí struktury pozvolna utahují opasky toho, co smíme/nesmíme konat, co smíme/nesmíme říkat, ale přitom to rostoucí množství lidí považuje za správnou normu fungování? Toť otázkou. 

Třeba nejsme daleko od bodu, kdy zase začne nabývat na síle tramping či kdy se začneme stěhovat na skládky za velkoměsty, neb ta budou na nás příliš drahá. To už samozřejmě dovádím ad absurdum, ale ten nepříjemný pocit, že internet byl před 10 lety svobodnější, jakkoli byl před 10 lety už viditelně omezený oproti době před 20 lety, ten pocit ve mě je.

Pirátské úložiště jako zdroj kulturního obohacení

Zcela jiný aspekt této věci, je kulturní. Ať už si o obsahu válícím se na Ulož.to myslíte cokoli, dovolím si s jistotou tvrdit, že je tam prakticky vše. Od videí pro dospělé vyžadujících potvrzení věku, přes rozhlasové pohádky z Českého rozhlasu až po prakticky všechny filmy a seriály, hudební alba a knihy, co kdy byly natočeny, vydány. Hledáte nějaký obskurní černobílý nebo němý film z USA z roku 1926? Na Ulož.to jej pravděpodobně někdo nahrál.

Nemá přitom smysl se bavit o tom, jaká škoda vzniká vlastníkovi práv k 97 let starému filmu. Ten film už nikdy nikdo nevydá na žádném nosiči, ten film má ostatně už (řekněme to trochu nepřesně) „expirovaná autorská práva“. Není jediný důvod, proč by někomu mělo vadit, že se válí v hlubinách jakéhosi Ulož.to.

Jenže když ono je možné ještě z těch zájemců prachy vyždímat. Stačí když na jeho stažení z Ulož.to, třeba touto novou EU legislativou, bude zatlačeno, film se jednoho dne objeví na Netflixu či Youtube a vaše jediná cesta bude přes předplatné Netflixu či zaplacení projekce na Youtube. Technicky už neexistuje žádný opodstatněný požadavek na zaplacení si za tento film, ale skrze vynucené předplatné na službu vás prostě někdo zkasíruje.

Já s oblibou říkám: doba trvání ochrany autorských práv od data zveřejnění díla se pravidelně posunuje podle několika věcí: zaprvé aby nevyexpirovala práva na Beatles, zadruhé aby nevypršela práva na první velké Disneyovky, zatřetí aby nevytikala práva na původní Star Wars, začtvrté si za domácí úkol doplňte libovolnou podobnou velkou věc.

Od uvedení prvních Hvězdných válek uběhlo už téměř 50 let. Ten film už ani v původní podobně nikde neseženete. Naposledy vyšel v původní podobě, bez inverzních úprav typu Despecialized Edition snad na Laserdiscu – a světě div se, ripy původní trilogie byly jednou z těch věcí, co se válela na Ulož.to hromadu let a nikomu to nevadilo. Ono to nevadilo Georgi Lucasovi, nevadilo to ani Disneymu, který Lucasfilm před několika lety koupil. Ale tu přístupnost zařízne evropská legislativa, která nemá s vlastníky práv nic společného.

Pozor přátelé, Ježek zde nežehrá za to, že mu někdo chce zaříznout pirátění. Původní Hvězdné války mám k dispozici snad z roku 1992 z jakési kopie VHS kazety z půjčovny s poměrně obskurním starým dabingem – kvůli té atmosféře si tuto kopii ostatně stále držím.

Ze stejného důvodu si držím knižní Thrawnovu trilogii v šíleném jistém překladu (X-wing = „křížokřídlá“ apod.), protože mě prostě ty obskurní věci baví.

Ale také Hvězdné války mám ve standardní edici s dabingem ze studia Budíkov a také vlastním originální sadu všech šesti Lucasových filmů na Blu-ray, zakoupenou možná před 15 lety ještě na Amazonu bez CZ dabingu. Třeba Návrat Jediho (ne Jediů) jsem zafinancoval i jinou formou, koupí lístku na 70mm projektu v Krnově před 10 lety, po které následovala debata s producentem Rickem McCalumem. Mimochodem byl to právě Rick, díky kterému se podařilo tu kopii na projektu zajistit a učinit tak šťastnou zhruba dvoustovku filmových nadšenců.

Fenomén Star Wars jsem podpořil vícekrát v letech minulých třeba i v herní sféře. Jasně, když jsem byl chudý student na střední, tak jsem hru Jedi Knight získal od kohosi na dvou médiích CD-R. O pár let později už jsem si ji mohl dovolit zakoupit a dodnes tuhle kopii vlastním. Ostatně ta dvě herní CD nesou pár set MB herních dat a k tomu zhruba dvě hodiny CD-Audio soundtracku – skvělé.

Tohle vše jsou jen dílčí příklady. Takových bych mohl jen ze svého života vyjmenovat minimálně desítky. Věci, kdy narazím na nový fenomén mně do té doby neznámý. Existuje o něm ale film, dokument, nějaký záznam. A ten nejde dohledat nikde jinde, jen na Ulož.to. I kdybych chtěl někomu zaplatit, nemám komu. Existuje pouze jakýsi pirátský rip na Ulož.to a nic víc.

Ostatně pryč od filmů a hudby: zkuste dnes koupit oficiální dotisk Kulhánkova Nočního klubu. Neexistuje, mistr sám to nepovolí, ale co jsem v letech minulých četl na více místech, tak na autogramiádě klidně podepíše i „pirátskou“ vytištěnou kopii.

Pointa zde schovaná se týká věci, kterou často diskutující zmiňují jako tak trochu zoufalý argument na podporu Ulož.to: kulturní rozhled. Pomiňme to, jak ke kultuře člověka a společnosti přispívá třeba poslední díl Avengers ve 4k HEVC ripu a vezměme zavděk prostým konstatováním, že pokud kvůli EU legislativě musí Ulož.to zaříznout přístup veřejnosti k dílům, pak jde o omezení přístupu nejen k brakovým zoufalostem, ale i dílům opravdu kulturním, minoritním, ale obecně dílům, která mohou vést k rozvoji daného jedince. Zde má Ulož.to právě díky tomu, že se léta letoucí zásadně netrápilo nějakými autorskými a licenčními právy, nezastupitelnou roli. Roli, která dneškem končí.

Na obranu krvelačných hollywoodských právníků

Dlužno ale také konstatovat druhou stranu mince, kterou jsem již zmínil: byznys model Ulož.to stál celá ta léta na tom, že (mimo jiné) prodává datové balíčky na rychlejší stahování a nikdo si to nikdy nekoupil proto, aby si stáhl z Ulož.to rychleji ISO obraz nového Ubuntu či nijak nechráněné video pod licencí Creative Commons, které je na Youtube bez reklam. 

Jeho byznys dodnes stál na prodávání rychlejšího přístupu k dílům, která jste si jako ten, kdo stahuje, mohli stáhnout (kopie zveřejněného díla pro osobní potřebu, kompenzovaná autorskými poplatky z paměťových médií), ale která ten, kdo je na Ulož.to nahrál,učinil tak v 99,999 % případů bez souhlasu vlastníka práv, tudíž protiprávně.

Nezakazujme, neomezujme

Vím, že tohle je naprosto marné volání, které nikam nedoputuje. Ale já opravdu v současné západní kultuře spatřuji už léta nebezpečný trend. Trend politické korektnosti, kdy možná nejslavnější současná spisovatelka se (řekněme to orwellovsky) stává neosobou, protože si dovolila vymezit se proti rozvolňování definice ženy – ten tweet zatím stále existuje, ale skoro mám potřebu zde do článku spíše dát jeho historický screenshot, protože jeden nikdy neví. Ostatně já sám psaním tohoto odstavce riskuji, že to od moderních aktivistů schytám. Já se přitom nijak nevyjadřuji k tématu oné definice, jen poukazuji na to, co takový osobní názor na věc může způsobit jedinci, bez ohledu na to, jak je slavný.

Máme tu zmíněné snahy o cenzurování děl Roalda Dahla, Astrid Lindgrenové, máme tu zpětné odstraňování zakoupených e-knih z Kindlů od Amazonu. Máme tu třeba ohýbání klasické pohádky do nového vyznění. A přitom pokud se budeme snažit z lidské společnosti eliminovat vše, co neodpovídá standardnímu kánonu, přijdeme postupem generací i o tu historickou zkušenost. Vzpomeňte, jaký šílený monstr proces se strhl před lety, kdy jedno vydavatelství chtělo vydat Mein Kampf – přitom zrovna studium toho, jak a proč vznikl německý Hitlerovský nacismus by nemělo být nikdy zapomenuto, stejně jako třeba Lidice, Osvětim, … Katyň, Pražské jaro atd.

Proto si nesmíme nechat vzít Deset malých černoušků ani tu přeci jen už zastaralou a vlastně trošku hloupoučkou Pippi Dlouhou Punčochu, protože když si necháme vzít je, přijde po všech těch moderních lobby typu LGBTQQIAAP třeba také veganská lobby a bude požadovat třeba zákaz knihy Jatka číslo 5 (ne, fakt v tom nehledejte logiku; vegani obecně jsou chytří lidé, ale může se na ně navěsit někdo další a ohánět se jejich jménem v nesmyslných sporech), nebo přijde zelená lobby a bude požadovat zákaz knihy 451 stupňů Fahrenheita. 

Opět pozor: nemám nic proti snižování utrpení zvířat ve velkochovech klidně až na nulu, ani proti snižování emisí. Ale pokud se na čestné snahy za práva zvířat či ochranu planety navěsí banda fundamentalistů, kteří ani téma pořádně nechápou, vzejde z toho třeba právě ona cenzura zamířená na Kurta Vonegutta, vypínání jaderných elektráren a jejich nahrazením sypáním miliard eur do Ruska za plyn, stejně jako dnešní snahy o zásahy do Astrid či Agathy či nejnovější snahy o shůry nařízená omezení vedoucí kromě jasného omezení pirátství na Ulož.to také k omezení jeho nezastupitelné role jako platformy nabízející de facto neomezenou možnost šíření kulturních děl.

Je samozřejmě možné, že až se někdo na tento text podívá za 50 let, bude si říkat, jaký byl ten Ježek pitomec. Podobně jako dnes koukáme na důstojné britské lordy a americké revolucionáře, kteří před 150 lety upírali ženám volební právo a otrokům z Afriky jakákoli práva. Pokud se tak stane, zanechávám zde poznámku: nepochopili jste mě.

DT24

Jestli Ulož.to přežije, či v jaké podobě, mě vlastně nijak netrápí. Trápí mě trend, kterým směřuje tato naše západní civilizace, ale to přesahuje možnosti nejen mě či nás všech tady na Rootu, to přesahuje možnosti celé České republiky s tím něco dělat. Jako malý stát se převážně vezeme a nevidím snahu to změnit. Takže veškeré žehrání na to, že Ulož.to končí, je vlastně zbytečné. Byla to hezká éra. Skončila. Něco ji nahradí.

Možná už nahradilo…

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Příznivec open-source rád píšící i o ne-IT tématech. Odpůrce softwarových patentů a omezování občanských svobod ve prospěch korporací.