Vlákno názorů k článku Ulož.to v původní podobě končí: co to vypovídá o naší společnosti? od K> - Debaty o legalnosti stahovani jsem cetl poprve tak...

Debaty o legalnosti stahovani jsem cetl poprve tak 25 let zpatky. A presto, i po tech letech, se nekdo vytasi s argumentem typu "auto byste neukradli". Zas a znova ctu ten nesmysl dokola.
To je opravdu pro vsechny premyslejici lidi tak tezke pochopit ze digitalni a hmotne statky jsou naprosto rozdilne veci?
Kdyz to pouzivala OSA apod., tak jsem to chapal, je to proste jejich byznys, tak proste lzou. (Skoro) kazda soukroma firma to tak dela. Ale proc tu hloupost prebiraji jednotlivci? Nebo jsou vsichni tihle lide zamestnanci OSy?

Ano, digitální a hmotné statky jsou rozdílné věci. Ale zároveň mají pořád mnoho společného. Třeba to, že jde o výsledek něčí práce a proto má autor/tvůrce nárok na nakládání se svým dílem a na profit z něj (na rozdíl od jiných, kteří se na jeho práci nepodíleli a na které ten nárok nijak nedelegoval). A je zcela v pořádku, když tento jeho nárok zákony chrání.

Je milión profesí, kde lidé vytvářejí hodnoty, vkládají do toho svoji invenci a žádný trvalý profit ze své činnosti nemají.
Kupříkladu takový statik, který navrhuje most, ho musí udělat tak, aby vypadal k světu a aby nespadl asi tak 100 let. Dostane za to zaplaceno v okamžiku odevzdání díla a tím jeho příjmy končí. Ale jeho odpovědnost za to, že je most správně navržen, končí až jeho smrtí. To je dost nepoměr vůči tvůrci nějakého nehmotného produktu, jako je nějaká skladba, video atp., který když ho udělá blbě, tak se nestane vůbec nic, ale zato si nárokuje profit od vytvoření díla až do své smrti a potom totéž ještě jeho dědici...

čo má spoločné zmluva na konkrétne dielo za konkrétnu cenu s vytvorením diela, kde autor ide do rizika, že možno ho vôbec nikto nekúpi? A mimochodom ani ten projekt mostu si nemôžeš zadarmo skopírovať a postaviť si vlastný.

Ale ten most užívat můžu :-)

No a? Proč by někdo nemohl dlouhodobě vydělávat na vydávání rozmnoženin svého(!) díla, když jsou za to lidé ochotní platit? A proč by nemohl říct, že když za to lidi platit nechtějí, tak to holt nedostanou? A proč by dědic neměl mít nárok na majetek předka a právo s tím majetkem nakládat? Protože je ten majetek výsledkem duševní činnosti, tak podle tebe nemá hodnotu? Podle mě je to omezení platnosti autorských práv na 70 let od smrti autora ve srovnání s fyzickým majetkem, který lze dědit donekonečna, naopak dost nefér. Vždyť i z toho fyzického majetku můžeš mít pravidelný příjem. Třeba z pronájmu nemovitosti, investic apod.

Co se týká toho, že jiné práce jsou typicky placeny jednorázově: Ano, ale je to vlastně jen zvyk. Ať si statik ve smlouvě řekne o pravidelné platby za užívání toho mostu, nic mu v tom nebrání. Stejně jako zadavateli nic nebrání na to nepřistoupit a najít si jiného statika, který to udělá za jednorázovou odměnu. Ostatně i za umělecké nebo podobné dílo můžeš zaplatit autorovi jednorázově a získat k tomu dílu i výhradní práva pro veškeré další nakládání s ním, pokud na to autor přistoupí.

A ovšem, každý máme možnost vytvořit dílo, za které budou lidé ochotni opakovaně platit, na to nemá nikdo monopol. Z těch keců, co tady vypouštíš ty a tobě podobní, mám pocit, že to považuješ za naprostý zlatý důl, do kterého nikdo nemusí moc investovat a zaručeně mu to hodí obří prachy. Proč tedy sám nenapíšeš knihu, nenazpíváš album originálních hitů nebo nenatočíš film, aby z tebe byl miliardář?

A proč by dědic neměl mít nárok na majetek předka a právo s tím majetkem nakládat? Protože je ten majetek výsledkem duševní činnosti, tak podle tebe nemá hodnotu? Podle mě je to omezení platnosti autorských práv na 70 let od smrti autora ve srovnání s fyzickým majetkem, který lze dědit donekonečna, naopak dost nefér.

To je vlastně jednoduché. Stejně jako u soukromého vlastnictví (které samo o sobě není samozřejmostí). Odpověď je: Protože se tak společnost dohodla.

Trochu složitější (ale stále zjednodušená) verze:

Vy máte právo svoje dílo nezveřejnit (= obchodní tajemství) a ukazovat nebo sdílet ho jen pod NDA. Asi se nestanete slavným a musíte si to tajemství / NDA hlídat sám. Dědicové v tom klidně mohou pokračovat. Nezveřejněné dílo totiž nespadá pod volné užití (na základě Tripple testu).

Nebo se rozhodnete, že chcete přispět do kultury dané společnosti a dílo zveřejníte. Všichni o Vás budou mluvit, pozvou Vás na festivaly, stanete se slavným (možná). A za to Vám stát garantuje nějaká časově omezená výhradní práva a na oplátku se o jejich vymáhání postará sám. Toto je ekvivalent patentů z průmyslového světa: časově omezený monopol jako odměna za zveřejnění.

Je jen na Vás jakou formu zvolíte.

Jestli Vám to přijde jen jako filozofický rozdíl, tak máte pravdu. Mnoho zákonů je jen zápisem určitého minima morálky, na kterém se shodla společnost.

A zrovna AZ prostě ukládá omezení oběma stranám tak, aby z toho (doufáme) těžila společnost jako celek. Na jedné straně podpora nové tvorby a na druhé zachování přístupu k národnímu kulturnímu dědictví (trošku to nabourává to neustálé prodlužování ochranné doby).

A co se fyzického majetku týče. Hodnotnější věci jsou zdaněny a stát tím získává i prostředky na vymáhání sporů. Daň z nemovitosti, spotřební daně u paliv pro auta, bývalá dědická daň (která byla hrozná, ale přesně kvůli tomuto existovala - poplatek za "prodloužení ochrany majetku na další generaci").

Všechno toto by určitě šlo řešit i jinak, ale náš konkrétní civilizační okruh prostě doiteroval k současnému stavu. Má to lepší i horší stránky, ale to by bohužel platilo i pro jiné právní systémy.

Proč..

Pretoze svet tak nefunguje.

Cena na vytvorenie kopie je limitne nula. Musite presvedcit spolocnost, ze sa oplati vybudovat aparat, aby ste to mohli predavat za viac.

Co samozrejme je mozne (aj sa to v nejakej miere deje), ale pohlad na sucasnost hovori, ze to funguje zle. Otazka je, ci to moze fungovat dobre^*.

^* v zmysle, ze to je prospesne spolocnosti ako celku

Neupírám nikomu nárok na jeho přiměřenou odměnu, nebo možnost dělat si se svým výtvorem jak zamýšlí. Jen a pouze říkám, že fyzické a duševní statky jsou natolik rozdílné, že i právo musí být rozdílné. Což se ostatně projevilo v právním systému našem, evropském, a dokonce třeba i spojených států amer.

Ale zajímavá věc je, že přiměřeně volné šíření duševních děl je v zájmu společnosti i státu. To se projevuje třeba v omezených právech na léky nebo patenty. Umělecká díla jsou věc zbytná, a i přesto tam jsou omezená práva třeba na 70 let od smrti autora.
Kdežto auto můžu vlastnit já i moje potomci aniž by někdo rozporoval vlastnictví (obecně, extrémy jako komunistické revoluce zanedbejme).