Vlákno názorů k článku V komunitě kolem Darktable to vře, vznikl kontroverzní fork nazvaný Ansel od OP - Musím říct, že jsem se u videa královsky...
-
Musím říct, že jsem se u videa královsky bavil. Naprosto chápu Aurélienovu frustraci po stránce programátorské i po stránce UX. Je to asi docela toxický přístup, ale co má chudák dělat. Taková frustrace určitě nevznikla přes noc.
Osobně jsem Darktable dlouho používal a taky jsem pozoroval, jak to šlo celé od desíti k pěti. S každou novou verzí bylo obtížnější a obtížnější provádět i jenom základní úpravy, aby byl výsledek aspoň trochu uspokojivý. Celé workflow se člověku opakovaně měnilo pod rukama.
Barvy, kontrast i ostrost fotek šly úplně do háje. Dokonce jsem dospěl tak daleko, že jsem začal řešit, proč najednou nemám ostré fotky a hledal jsem problém všude možně, jenom ne v Darktable. Podezříval jsem objektiv, foťák i svoje schopnosti. Když jsem pak náhodou porovnával fotku z Darktable s JPEGem přímo z foťáku, tak jsem měl jasno a s Darktable jsem se bohužel asi nadobro rozloučil.
Přešel jsem na RawTherapee a zatím naprostá spokojenost. Žasnu nad tím, jak dobře dokáže dopočítat základní křivku a vyladit barvy podle thumbnailu v RAWu. Fotky ostré jak břitva (občas až moc). Fotka vypadá ve výchozím stavu skoro stejně, jako JPEG přímo z foťáku a nemusím ji tak celou "vymýšlet" znovu. Většinou stačí doladit drobnosti a je hotovo.
Trochu mi chybí aplikace úprav na základě masky. Tohle má Darktable vymyšlené docela dobře. Lokální úpravy mi v RawTherapee zatím přijdou docela těžkopádné, ale asi je to otázka zvyku.
-
Četl a slyšel jsem o tom spoustu pojednání a vysvětlení a jestli jsem dobře pochopil, problém je v tom, že autoři mají svou Vizi, že defaulty by měly být nastavené tak, aby se na nich dalo dobře stavět i pro fotky, se kterými je potřeba si hodně vyhrát (např. západy slunce nebo příklad s nočním požárem z asi nejznámějšího videa), místo toho, aby defaulty vedly u té drtivé většiny fotek, se kterými žádné psí kusy provádět potřeba není, rovnou k rozumnému výsledku, který se jen trochu doladí.
Na druhou stranu mne to až tak moc netrápí. Zjistil jsem, jaká nastavení jsou potřeba, aby z toho pro "normální" fotky vypadl rozumný základ, udělal jsem si z toho styl (tedy jeden pro aktuální foťák druhý pro předchozí/backup a třetí pro staré fotky ještě ze 400D) a ten vždycky nechám aplikovat na všechny fotky hned po importu. A když je občas potřeba si s tím někde pohrát víc do hloubky (třeba právě s tou rekonstrukcí barev kolem přepalů), tak nic nebrání tomu, abych u takové fotky ty hodnoty ze základního stylu změnil podle potřeby. Ideální by samozřejmě bylo, kdybych ten svůj styl mohl nechat aplikovat úplně automaticky, ale ani potřeba ruční aplikace (na pár kliknutí) není nic, kvůli čemu bych plival po diskusích, jak je darktable nepoužitelný, jak má špatný kontrast a vyblité barvy a kdo ví co ještě.
-
Díval jsem se na to dřív podobně a rozhodně mi nevadilo, když byla fotka ve výchozím stavu neutrální. RawTherapee teda umožňuje také začít s neutrální fotkou. Je to otázka jednoho kliknutí v nastavení základní křivky. Ale to je věc jiná. Nechci sklouznout k porovnání jednotlivých funkcí.
Mým cílem není ani na Darktable plivat. Dlouho jsem ho používal a byl jsem spokojený. Co mi ale vadí a o co jsem se chtěl podělit, je směřování vývoje. Autoři s každou verzí mění workflow a aplikace postupně podává horší a horší výsledky.
U starších verzí jsem neměl problém za pár minut vykouzlit fotku o několik tříd lepší než JPEG z foťáku. Od verze 4.4 už ani nejsem v rozumném čase schopný dosáhnout kvality toho JPEGu z foťáku. Hlavně po stránce barev a ostrosti.
Já nevím no. Možná je fakt problém jenom mezi židlí a klávesnicí, ale evidentně nejsem sám, kdo s Darktablem v poslední době bojuje.
Ať je to jak chce, tak preferuju nástroje, které mi práci usnadňují a nehází mi klacky pod nohy. V drtivé většině případů fotka nepotřebuje moc úprav a jsem rád, když mi RawTherapee usnadní práci tím, že začínám s už téměř hotovou fotkou, která vypadá velmi podobně tomu, co dokáže samotný foťák. Šetří to opravdu dost času. A když mám fotku, kde je potřeba zachraňovat co se dá, tak můžu začít s neutrální podobou (stejně jako v Darktable).
-
Autoři s každou verzí mění workflow a aplikace postupně podává horší a horší výsledky.
Já tenhle pocit nemám. Třeba nedávný přechod z White Balance na Color Calibration mi sice nejdřív připadal dost neintuitivní, ale když jsem si dal trochu práce s pochopením, jak ten modul funguje a proč, musel jsem brzy uznat, že u přirozeného osvětlení je to nakonec jedno a u nepřirozeného jsem schopen s tím novým snáze dosahovat viditelně lepších výsledků. (A to ani nemluvím o extrémech, kdy je potřeba kalibrovat podle referenční tabulky.)
když mi RawTherapee usnadní práci tím, že začínám s už téměř hotovou fotkou, která vypadá velmi podobně tomu, co dokáže samotný foťák
To je v podstatě to, s čím začínám po aplikaci toho základního stylu (select all, vybrat styl, apply, za chvíli je hotovo) - a vytvořit ho nakonec nebylo ani nijak zvlášť složité.
Nic proti rawtherapee, taky mi dřív přišel jednodušší. Ale pak jsem byl okolnostmi donucen přejít na darktable (nový foťák nebyl podporovaný a u darktable bylo jednodušší přijít na to, jak si tu podporu prozatím přidat sám). Ze začátku to sice hodně drhlo, ale když jsem pochopil filosofii toho programu, zjistil jsem, že je to vlastně nakonec mnohem jednodušší a přehlednější, když si udělám vlastní základní workflow z modulů, které opravdu používám na většinu fotek. Takhle vidím, co přesně se bude aplikovat a v jakém pořadí, u rawtherapee mne vždycky deprimovala ta plná obrazovka hejblátek, ze kterých jsem u většiny nevěděl, co vlastně dělají a v jakém pořadí. Ale možná je to jen můj programátorský mindset, stejně jako si nedokážu představit, že bych místo TeXu používal Word, zatímco drtivá většina populace to má přesně naopak. :-)
