Článek navazuje na předchozí text Terminátor od CETIN: VDSL bonding a rychlosti „až 250 Mbit/s“.
Praktické zkušenosti
Službu pro svou lokalitu jsem nakonec po průzkumu ceníků, kontrole dostupnosti IPv6 a na základě zkušeností s ochotou zákaznické podpory zřídil u ÚVT Internetu. Vzhledem ke vzdálenosti od DSLAMu a „kvalitě“ vedení jsem už dopředu věděl, že potřebuji „až 100 Mbit/s“ po dvou párech (tj. službu označovanou CETINem velkoobchodně jako RUN). Po vyřízení patřičných formalit a zaplacení první faktury následoval klasický proces zřízení DSL: s ÚVT Internetem jsme naplánovali datum a čas návštěvy technika CETINu (okno o délce dvou hodin).
Technik v uvedený den dorazil, dovezl Terminátor – a byl poněkud konsternován z toho, že veze Terminátor, ale nebude realizovat službu po dvou párech. Ukázalo se, že je nové produktové portfolio opravdu příliš čerstvé, a při objednávce tak došlo k chybnému zadání. Místo dvoupárové služby o rychlosti „až 100 Mbit/s“ mi byla zřízena jednopárová varianta „až 50 Mbit/s“. Pro technika byla navíc informace, že lze Terminátor provozovat na jednopárovém VDSL, nová a překvapující.
Zkontrolovali jsme nejprve, že oba telefonní páry vedoucí do bytu jsou funkční. Technik následně zapojil novou telefonní zásuvku. Stará zásuvka měla pro každou linku svůj konektor RJ11, nová má jeden společný konektor pro obě telefonní linky; v zásuvce ovšem stále je pro každou linku samostatný RD člen, jak požaduje technická specifikace CETINu. Zásuvku s modemem jsme propojili mým rezervním patch kabelem a napjatě čekali, jestli se Terminátor spojí s DSLAMem.
Všechno zlé je k něčemu dobré: ukázalo se, že Terminátor spolehlivě funguje i u jednopárové služby (přesně podle očekávání). S ÚVT Internetem jsme následně naplánovali další návštěvu technika, tentokrát na migraci služby z jednopárové „až 50 Mbit/s“ na dvoupárovou „až 100 Mbit/s“. Díky tomu budeme moci porovnat změnu latencí na jednopárové a bondované lince (viz dále).
Dovolte mi menší odbočku k tomu, jak v síti CETIN probíhají přechody mezi VDSL službami:
- máte-li aktivní jednopárové VDSL a přecházíte mezi rychlostmi 20 až 100 Mbit/s, provádí se změna tarifu pouhou rekonfigurací na straně sítě
- přecházíte-li na službu „až 250 Mbit/s“, většinou nejste na DSLAMu propojeni do VDSL karty s podporou profilu
35b. Technik tedy dorazí k DSLAMu, kde přepojí vaši linku na VDSL kartu s podporou profilu35b; to vede k několikaminutovému výpadku - přecházíte-li z jednopárové služby na dvoupárovou, musí technik vedení na straně DSLAMu přepojit tak, aby byly obě linky ukončeny v jedné VDSL kartě, a následně propojit druhý pár vedení až k vám – musí tedy navštívit DSLAM/ústřednu, mezilehlé rozvaděče, i váš domov
Přechod na dvoupárové VDSL je tedy nejsložitější operací – zahrnuje první krátký výpadek při přepojování mezi kartami na DSLAMu a druhý delší výpadek ve chvíli, kdy technik propojí celou cestu a v systémech CETINu potvrdí úspěšnou realizaci. Poté následuje čekání na rekonfiguraci sítě pro bondovanou službu.
V mém případě šlo o zhruba dvacet minut, během kterých se vystřídaly následující fáze:
- nejprve Terminátor úspěšně inicializoval obě linky na DSL vrstvě, zatím stále jako samostatné; následně si vybral DSL linku s lepším rychlostním profilem; horší linku ihned po úspěšné inicializaci shodil
- poté, co došlo k rekonfiguraci DSLAMu, se linky úspěšně spojily, ale nebylo možné vytočit PPPoE spojení: vzdálená strana hlásila, že
Access-Request(požadavek na RADIUS server) obsahuje identifikátor linky, která není v systému zavedena - následně se PPPoE spojení vytočilo, ale dosahovaná rychlost odpovídala původní jednopárové službě
- nakonec se úspěšně nakonfigurovaly všechny systémy a během aktivní PPPoE relace došlo ke zrychlení a při stahování ISO obrazu (!) se najednou zvedla aktuální rychlost downloadu o 5 MiB/s
Dosahované rychlosti
Je až s podivem, v jakém stavu je pevná síť v Praze. V lokalitě, kde mám zřízen VDSL bonding, jsem historicky měl celkem pět DSL linek (včetně současných dvou bondovaných). Ve dvou z pěti případů dosahovala linka takových parametrů, že maximální dosažitelná rychlost stahování na VDSL byla 38 Mbit/s. Tři zbývající linky pak dosahovaly rychlostí přibližně 49 Mbit/s.
Shodou okolností měla při zřizování služby první linka dosažitelné parametry přibližně 38 Mbit/s a druhá přibližně 49 Mbit/s. V součtu by tedy rychlost stahování měla být pod 90 Mbit/s. Ve směru odesílání je na linkách dostatečná rezerva, a tak linka dosahuje v bondovaném režimu plných (slibovaných) 10 Mbit/s.
Vzhledem k tomu, že se rychlost mezi DSLAMem a DSL modemy v Terminátoru dojednává při každém spuštění Terminátoru, může se na horších linkách (jako je ta moje) v čase měnit. Po různých rebootech jsem stahovacím testem registroval reálně dosahované rychlosti mezi 82 Mbit/s a 89 Mbit/s na downlinku a 10 Mbit/s na uplinku (pozorováno pomocí iptraf-ng na ppp zařízení).
iptraf: download
iptraf: upload
Přesně podle očekávání dochází u VDSL bondingu k součtu rychlostí spojených linek. Sečtená rychlost je plně dostupná i pro jedno spojení, čímž se VDSL bonding liší od 802.3ad (LACP) bondingu Ethernetových spojů.
Co se týká latence, ta se drží velmi nízko. Je dokonce nižší než na přípojce od UPC (a to jak pro IPv6, které je u UPC nativní, tak pro IPv4, které je v případě UPC tunelováno na DS-Lite koncentrátor/NAT). Obě přípojky jsou v Praze, není zde tedy dopad dodatečné latence při routování z regionů do Prahy.
ping: 24h IPv4
ping: 24h IPv6
Při porovnání jednopárového a dvoupárového DSL (v obrázcích označeno jako 1P a 2P) se zdá, že se latence prakticky nezměnila (nebo je možné pozorovat zhoršení o desetiny milisekundy: otázkou je, zda je takové číslo reprezentativní, nebo jde o chybu měření). V neoznačených úsecích byl provoz směrován skrze síť UPC a modem Compal. Latenci samozřejmě hodně ovlivní i směrování v síti koncového ISP, ale jeho vliv je v tomto případě (při změně přístupové technologie) minimální.
ping: porovnání latence IPv4
ping: porovnání latence IPv6
Řešení problémů
Pokud vás zajímá, jestli VDSL bonding funguje z pohledu zvýšené dostupnosti automaticky jako LACP bonding, tedy že při výpadku jedné linky je služba funkční alespoň omezenou rychlostí, musím vás zklamat. Rozhodně to neplatí automaticky. Zkušebně jsem rozpojil první DSL linku a restartoval modem – k DSL synchronizaci zbývající funkční linky sice došlo, ale PPPoE nebylo funkční. Pak jsem funkční a nefunkční linku prohodil, ale chování zůstalo stejné. Možná jde o nastavení, které CETIN ještě doladí. Při výpadku jedné z linek byl každopádně přístup k Internetu zcela nefunkční, podobně jako při výpadku jednopárového DSL.
Pokud vám modem odejde například stářím nebo přepětím v pevné síti, budete muset se svým ISP řešit výměnu zařízení. Váš ISP by pak měl kontaktovat CETIN a ten by měl zařídit výměnu Terminátoru. K tomuto procesu bohužel zatím nemám k dispozici žádné informace.
Pokud budete službu ukončovat, měli byste Terminátor vrátit CETINu. Ani k tomuto jsem zatím žádný postup nedohledal.
Co připojit za Terminátor
Jelikož je pro připojení routeru využit standardní Ethernet, můžete teoreticky použít jakýkoli vlastní router. Prakticky musí takový router podporovat:
- nastavení VLAN ID na WAN rozhraní (VLAN ID pro Internet je
848, IPTV VLAN ID je835) - vytočení PPPoE nad VLAN
Vytáčíte-li ze serverové distribuce Linuxu s ppp klientem, nebudete mít problém. Linux VLAN umí už dlouho. Například na Debianu s ifupdown stačí v /etc/network/interfaces následující:
auto eth0.848
iface eth0.848 inet manual
auto dsl-provider
iface dsl-provider inet ppp
pre-up /sbin/ifup eth0.848 || exit 1 # line maintained by pppoeconf
provider dsl-provider
V konfiguraci PPP (např. v souboru /etc/ppp/peers/dsl-provider) pak stačí řádek:
plugin rp-pppoe.so eth0.848
Máte-li OpenWRT (nebo routery Turris), je potřeba ve fyzickém nastavení PPPoE WAN nastavit vlastní rozhraní, např. eth2.848 (pokud používáte LAN porty místo vyhrazeného WAN portu, je potřeba ještě v konfiguraci switch čipu přidat VLAN 848 a povolit označený [ tagged] provoz na CPU i LAN portu, do kterého je připojen modem).
OpenWRT: nastavení VLAN pro WAN
Můžete samozřejmě použít i switch s podporou VLAN, kterým odznačkujete provoz z modemu, a dál jej pošlete do WAN portu svého routeru (bez VLAN tagu). Na routeru pak standardně vytočíte PPPoE spojení.
Pro poslední generace domácích routerů od hlavních výrobců by vám mohly pomoci tyto návody:
- V případě routerů od Mikrotiku stačí na fyzickém rozhraní vytvořit VLAN 848 a následně při konfiguraci PPPoE klienta vybrat tuto VLAN jako rozhraní, na kterém se má vytočit spojení.
- Máte-li TP-Link se (slovy výrobce) „novým logem“, můžete vyzkoušet návod na oficiálním webu:
ISP Profilemusí býtcustom,Internet VLAN IDje848. - Pro novější modely D-Link routerů jsem našel dva návody: první návod, druhý návod.
- Asus routery s novým firmwarem mohou mít nastavení VLAN v sekci WAN nebo v sekci LAN->IPTV.
Napájení po Ethernetu
Jedna z vlastností, které Terminátoru chybí, je podpora napájení po Ethernetu (PoE, 802.3af/at). Je to škoda, protože u DSL služeb každý zbytečný metr kabelu může zhoršit vlastnosti celé služby. Modem proto budete chtít umístit co nejblíže místu, kde telefonní kabel vstupuje do domu (bytu), a dál vést data po Ethernetu. Podpora PoE by ale pravděpodobně vyžadovala náročnější certifikace nebo složitější návrh zařízení.
Protože jsem před rokem a půl řešil problém napájení VDSL modemu Nokia F-010G-B přes PoE, rozhodl jsem se vyzkoušet, jestli shodný trik půjde použít i u Terminátoru. Totiž: není-li podpora PoE přímo v zařízení, vždy lze dokoupit PoE splitter, který PoE napětí (48V DC) konvertuje na napětí přijatelné pro modem. Modem pak připojíte na 12V výstup splitteru.
Pozor, rozhodnete-li se totéž zkoušet doma, pamatujte: vstupujete do neprobádaných vod, neprovozujete zařízení podle pokynů výrobce. To může mít za následek ztrátu záruky a nutnost úhrady škod na zařízení vzniklých.
Najít funkční gigabitový PoE splitter je umění – sáhl jsem tedy znovu po osvědčeném TP-LINK TL-PoE10R POE. V balení je ovšem dodáván jen propojovací kabel s barrel konektory 5,5mm/2,1mm, zatímco na Terminátoru je zdířka 5,5mm/2,5mm (s kladným pólem na kolíku). Čtyři desetiny milimetru způsobí, že konektor se zdířkou nepropojíte. Na Internetu lze pořídit redukce 5,5mm/2,1mm na 5,5mm/2,5mm, které tento problém vyřeší. S trochou snahy si lze takovou redukci i postavit ze součástek z elektroobchodu.
Když nemáte modem s podporou PoE, nezbývá než připojit splitter externí... pic.twitter.com/TahkvpdEOP
— Radek Zajic (@zajdee) January 18, 2020
Terminátor v tomto režimu funguje, odebírá cca. 7 W. Spotřeba při napájení přímo ze zásuvky je přitom cca. 6,9 W (údaj platí pro dvě aktivní DSL linky). Pro srovnání, Nokia F-010G-B odebírá při jedné aktivní DSL lince cca. 6,7 W.
Spotřeba modemu při napájení přes PoE a dvou aktivních linkách
Vlastním modemům zvoní hrana
CETIN plánuje do sedmi let vybudovat milion optických přípojek. K tomu logicky potřebuje mít připravené migrační scénáře pro přechod z DSL na optiku. Technologicky neutrální tarify se shodným předávacím rozhraním (Ethernet) jsou jednou částí skládanky, koncové zařízení pro DSL linky, unifikující předávací rozhraní, druhou. Terminátor navíc nabízí možnost řídit a kontrolovat kvalitu služby, postupně dostat ze sítě stará zařízení bez podpory moderních technologií, a nabídnout technologie nové (bonding, G.fast). V neposlední řadě díky Terminátoru mohou vstoupit na trh s DSL připojením další ISP, kteří doposud kvůli komplikacím s trhem DSL modemů tyto služby nenabízeli.
Dnes ještě má zákazník možnost volby staršího DSL tarifu, se kterým může využít modem dodaný koncovým ISP nebo vlastní z volného trhu. Předpokládám ale, že v dohledné době (rok, dva) postupně operátoři ve většině přejdou na nové velkoobchodní tarify CETINu a dvoukrabičkové řešení, tj. CETIN Terminátor a za ním běžný ethernetový router s podporou PPPoE nad VLAN.
Terminátor nemá na českém DSL trhu přímou konkurenci. Podporu bondingu nenabízí oficiálně žádný modem na trhu. Podporu nejlepšího VDSL profilu 35b (pro služby „až 250 Mbit/s“) nabízí O2 SmartBox, několik modelů Fritz!Boxu, ASUS DSL-AC87VG, ZYXEL VMG8823 či dnes již nenabízená Nokia F-010G-B. Funkční bridge režim je u mnohých tržních modelů spíše snem než realitou. Náročnější uživatelé tak spíše zvolí Terminátor, fungující v bridgi, než aby experimentovali s běžně dostupnými modemy.
Nenáročným uživatelům často operátorský modem vyhovuje. V případě přechodu na bondovanou linku se ale Terminátoru nevyhnou. Při migraci na službu s rychlostí „až 250 Mbit/s“ pak může pro operátora být jednodušší a levnější nabídnout službu s Terminátorem a běžným ethernetovým routerem.
Terminátoru lze důrazně vytknout snad jen absenci rozhraní pro správu a zjištění stavu linek (web, SNMP). Nezbývá než doufat, že si v CETINu po přečtení tohoto textu uvědomí, jak moc bylo odstranění této funkcionality zbytečné, a opětovně ji zpřístupní.
Bondingu, oproti Terminátoru, téměř nic vytknout nelze. Pokud vám VDSL technologie vyhovuje, můžete díky bondingu získat rychlejší službu za stejnou cenu, jakou jiní platí za jednopárovou variantu. Co se týká komplikací při zřízení: začátky nové technologie asi vždy budou bolestivé. Poté, co je překonáte, služba funguje přesně podle očekávání. A je to jen dobře.
Autor článku by touto cestou rád poděkoval všem koncovým ISP, kteří byli ochotni podělit se o bližší informace o dostupnosti nového produktového portfolia CETINu.
