Vlákno názorů k článku Vláda má povinnost zachovat digitální suverenitu své země, říká Stallman od Ondra - Je smutné, když se člověk ve slepé honbě...

1) Já nevim, co na té paralele pořád nechápete. Můžete byt pod tlakem a špehováním od státu, můžete byt pod tlakem a špehováním od firmy. Jak se píše v tom článku, tak státy začínají být závislé/v těsném kontaktu s těmi korporacemi. Takže je vlastně jedno, kdo to špehování nebo ovlivňování provádí, jestli firma nebo stát. Popisuje situaci, kde pro vyřízení žádosti se státem musí povolit špehování od soukromé firmy. Takže vlastně nemůžete vycestovat, aniž byste nesdílel osobni data s nadnárodní firmou. Paralela s cestováním za komunismu, prostě dokud nepodepisete papír (podmínky služby, kde jim dáváte svoleni s použitím vašich dat), tak prostě nikam nejedete. Upsat se komunistům taky nutne neznamenalo jit fyzicky střílet a zavirat odpurce režimu apod. Ve straně byla ctvrtina populace a velká část nic zvláštního dělat nemusela.

2) To, že komunistický stát omezoval svobodu (ano omezoval) a šířil účelová nepravdivá tvrzení (propagandu), neznamená, že to samé nemůže delat někdo jiný. A klidne to muze byt soukroma firma, která se spoji s dalšími aby vynutila požívání jejich služeb, monitorování a filtrování obsahu jak jim vyhovuje.

3) tím, že je striktní, tak může poukazovat na to, že je úplně každý tlačen do nutnosti používat proprietární software soukromých firem státem. Je to pro konkrétní ilustraci, aby bylo jasně vidět, ze tu žádost může vyplnit jen někdo, kdo tyhle věci dělá a "spolupracuje s režimem". Věřím, ze pro nej to reálná překážka neni a že zavolat kámošovi ho stalo 10 minut a možná na tom ještě čas ušetřil, protože to za něj vyrizoval nekdo jiný.

Vy prostě nechápete, že ztrata svobody a soukromí může být postupná a klidně ji objetujete za trochu víc pohodlí a "convenience". Je to jako "soudruhu, nedělej si problémy, když do té strany vstoupíš, nebudeš muset dělat nic jineho než teď ".
Svoboda a pravda není pohodlná a boj za ní vždycky přináší i oběti.

Protože ta nesvoboda nebyla věcí subjektivního pocitu, byl to objektivní stav.

To je naprostý nesmysl. Svoboda, resp. nesvoboda, je vždycky subjektivní pocit! Co je podle vás "objektivní nesvoboda"? Někomu zcela vyhovuje být pod pantoflem, jiný bude jako omezování vnímat i žádost být k večeři doma. Pedofil nejspíš vnímá současné naše zákony za značně omezující jeho svobodu. Ano, jsou určité svobody, jež jsme si zvykli vnímat jako standardní. Ale i to se mění z místa na místo a vyvíjí v čase. Rozhodně to nejde označit za "objektivní svobody". Nakonec i člověk odpykávající si doživotní trest se může cítit svobodněji než někdo, kdo musí udělat něco pro něj zásadně nepřijatelného.

Vaše slova jsou jen otřepaná cliché. Prvních 10-20 let po roku 1989 se to dalo považovat za pochopitelné, dnes je to jen čím dál urputnější snaha odvrátit pozornost od stále se zvyšujícího počtu a závažnosti nedostatků současného režimu, který v mnohém nejen že konkuruje tomu minulému, ale dokonce ho i překonává. Navíc u toho minulého režimu byly vždycky tendence spíše uvolňovat poměry, zatímco ten současný má tendence šrouby spíše utahovat. Já například nepamatuji 50. léta ani normalizaci, mě se týkala až 80. léta a oproti nim vnímám řadu vyjádření dnešních politiků a zaváděných opatření či událostí za mnohem nebezpečnějších pro to, jak vnímám svobodu já. Navíc v mnoha případech se projevuje značné pokrytectví současného režimu, tvrdícího "já nic, to je věc podnikatele/ne­závislosti školy/soudu..." Přijít o práci za názor můžete dnes snadněji než kdy dříve. A s hypotékou a rodinou si musíte velice dobře rozmyslet svoje priority. Asi tolik k té vaší "objektivní nesvobodě".

Takže ne, opravdu si nedělejte iluze. Většina lidí za minulého režimu žádným zásadním pocitem nesvobody netrpěla, jen brblali, stejně jako se brblá dnes. Podpis spolupráce s StB byl u naprosté většiny těch, u nichž se to vyžadovalo, opravdu to jediné, co to reálně obnášelo. Po nějaké době se v jeho složce objevila poznámka ve smyslu, že z toho stejně nic není. Mimochodem, to hlavní, co se od té spolupráce obvykle očekávalo, byla pomoc při odhalování hospodářských škod typu "náměstek krade, ředitel o tom ví a nic s tím nedělá". Dnes se z toho dělá nějaká politická kontrarozvědka, což nebylo jejím hlavním úkolem.

Já bych asi také s řadou Stallmanových názorů polemizoval, ale narozdíl od vás ho respektuji. Viděl jsem několik jeho přednášek a diskusí, četl řadu jeho textů, kde vysvětluje a objasňuje své názory a musím říci, že to není žádný blázen, ale že to má v hlavě dobře srovnané. Vy si prostě o sobě nadutě myslíte, že to, co vy považujete za (ne)svobody, je snad nějaký objektivní fakt.

23. 5. 2025, 10:49 editováno autorem komentáře

Vždyť matláš úplné nesmysly.
Pokud je (ne)svoboda vždy subjektivní pocit, pak ten pojem ztrácí společenský, politický i zákonný smysl. Naše Listina základních práv a svobod nemá tím pádem význam, stejně tak třeba pojem diktatury. Je to jen věc každého člověka, jestli se přizpůsobí, nebo ne.
A vlastně tím říkáš, že Stallman opravdu jen prázdně plácá, protože se té své nesvobody může sám snadno zbavit tím, že se smíří se stavem, který se mu nelíbí a který podle tvých vlastních slov sám o sobě nesvobodný není (protože to by nutně byla objektivní nesvoboda, která podle tebe neexistuje).
A mělo by to platit i pro tebe a pro to, co označujejš za nebezpečnější než bolševická tyranie. Prostě se s tím smiř a budeš svobodný. Takhle to má podle tebe fungovat, ne?
Co se týká těch "iluzí" o tom, že většina lidí za minulého režimu trpěla pocitem nesvobody, to už je naprosto idiotský blábol. Já ten režim zažil. Pocit svobody v něm mohl mít snad jen důkladně zpracovaný chudák, který si vůbec neuvědomoval, v čem žije (kterýžto jeho stav by ale sám o sobě byl důsledkem práce režimu, který svobodu potíral). Nebo dítě, které ještě nechápalo souvislosti, nerozumělo tomu, proč jeho rodiče denně vysedávají u rádia, ze kterého se ozývá "Volá Londýn", aby získali informace bez "dez-" na začátku, proč není normální muset do prvomájového průvodu (kterému se proto posměšně - byť pochopitelně ne nahlas - říkalo "existenční pochod") apod. Nebo možná ještě nějaký bezpáteřní gauner, kterému režim vyhovoval, protože mu dával možnost ubližovat jiným.
A to, jak omlouváš aktivní kolaboraci s režimem v podobě podpisu spolupráce s StB, už pořádně smrdí. Asi jsi měl někoho blízkého, který podepsal, a možná dokonce rád, že? Snad někoho z rodičů?
Ten režim zkrátka cíleně potlačoval základní osobní svobody obyvatel, což by ale nešlo, pokud by svoboda byla jen subjektivní věc. Cítit se v něm "svobodný" šlo jen za cenu rezignace na vlastní sebeúctu a mnohdy i na primární pudy, stát se zvířetem zavřeným celý život v malé kleci, které si už ani neuvědomuje, jak je to špatně.

Ondra: Pod tohle bych se 100% podepsala. Z lidí jako Biktop se mi chce zvracet... To jako můj děda, jehož sen byl být automechanikem si sám svobodně zakázal jít se jím vyučit a musel jít dělat silničáře nebo jeho dcera, moje maminka, si sama svobodně vybrala jít studovat VŠE, i když chtěla být doktorkou?! Tohle byla tzv. komunistická svoboda v reále, víš Biktope. Kolaboranti jako ty (nebo tvý předci, podle toho, jak jsi starý...), tohle ale nezažili - ti vystudovali jakoukoliv VŠ i když byli hloupí jako houpací kůň.

Nepřijde mi, že by se Biktop profiloval jako kolaborant, ale spíš konstatuje - volně shrnuto - smutnou skutečnost, že lidi jsou vesměs ovce a na svobodě jim nějak zvlášť nezáleží.

Původně jsem nechtěl na váš hloupý komentář vůbec reagovat, ale dovoluji si upozornit, že VŠE byla tehdy považována za dost prominentní školu. Nejspíš víc než leckterá lékařská fakulta.

Mimo jste také s představou, že nezávadný třídní původ někomu mohl zaručit absolutorium libovolné vysoké školy. Takový člověk měl méně překážek v tom, aby se na tu školu dostal, ale k jejímu dokončení to opravdu nestačilo. Turbostudia pro různé politiky a jejich kamarádíčky, nebo pro ty, co mají na účtě, ale nemají v hlavě, to se tu rozmohlo až po roce 1989. Před tím tu byla snad jediná instituce, jež by mohla trochu připomínat vzdělávací ústav podle vašich představ, z níž si všichni dělali legraci, a to tzv. "Vokovická Sorbonna". I z titulu, jenž si soudruzi vymysleli pro absolventy, si široká veřejnost dělala srandu: RSDr. - "rozhodnutím strany doktor", "rodné strany doktor", "rozum strana darovala" atp. Ale nestávalo se, že by člověk s celkem bezvýznamnou vědeckou kariérou byl v 38 letech jmenován vysokoškolským profesorem. To se dávalo za opravdu zásadní práce a spíše až jako ocenění celoživotního přínosu oboru.

Kroťte se. Argumentační deficit svého projevu hulvátstvím nevyrovnáte. A naučte se porozumět psanému textu. Za prvé, tzv. pozitivní právo, tj. to, co je normováno nějakým právním předpisem, představuje určitý hodnotový systém. Vedle toho existují i jiné hodnotové systémy, morální, náboženské atp. Každý, kdo něco ví o teorii práva, vám řekne, že to jsou mimoběžné světy. Tedy ne, že by na sebe nemohly občas nějak zapůsobit, ale v zásadě je chyba je vzájemné zaměňovat nebo přeskakovat od jednoho ke druhému. I chápání "základních lidských práv" se v historii vyvíjelo, proto hovoříme o katalogu lidských práv první, druhé, třetí generace... Ale to je právě to legální vyjádření standardu, na němž se společnost na určitém stupni vývoje shodla. A aby se v tomto ohledu posunula dál, museli nejdříve přijít lidé, kteří stávající stav považovali za nedostatečný. Stallman prostě patří mezi takové. Naopak vy byste za nevolnictví útočil na lidi, kteří by poukazovali na to, že i poddaný venkovan má nějaká lidská práva hodná ochrany.

To, že se Stallman může snadno zbavit svého pocitu nesvobody, jste v podstatě řekl vy, resp. bagatelizujete to, protože podle vás je objektivně svobodný. Tedy sám používáte metody režimů omezujících lidská práva, aniž byste si to nejspíš vůbec uvědomoval. Já jsem se vám naopak snažil ukázat, že to nemusí být tak snadné. Nevím, jak to slušně říci, abyste se neurazil... Ale zaráží mě, že nechápete, co je protipříklad, a zaměňujete to s mými názory/postoji. Já se jen snažím dotlačit vás k tomu, abyste si při pohledu do minulosti sundal rudé brýle, a při pohledu na současnost zase ty růžové. Svoje pocity, případně pocity okruhu lidí v němž se pohybujete, zobecňujete na celou společnost, a to je chyba. Většina lidí za minulého režimu vaše pocity prostě nesdílela, žila si své životy, hleděli si svého, chodili do práce, měli rodiny, svoje zájmy, chaty a chalupy, byli zvyklí na to, že exotické ovoce se v obchodech vyskytuje sporadicky, že na auta, na byty jsou pořadníky... Většina lidí žádný Londýn neposlouchala. Nepřemýšleli nad tím, jak moc se cítí (ne)svobodně. Třeba si i řekli - jó, tam na Západě... A někteří tam i odešli, někteří přes ostnaté dráty, jiní legálně. Ale ať se vám to líbí, nebo ne, naprostá většina lidí, po zvážení všech pro a proti, zůstala. Většina lidí žije v jakémsi praktickém fatalismu - "kulisy jsou dány a já je nezměním. Hlavou zeď neprorazíš." To není můj životní postoj ani můj názor - to je prostě fakt, který vy odmítáte vidět. Místo toho vymýšlíte naprosto absurdní psychologické profily člověka, který vás na to jen upozorní.

Jinak předchozí generace v naší rodině se živily vesměs dělnickým, před válkou živnostenským způsobem. StB se dotkla jednoho člena naší rodiny, a to ve formě "kandidát tajné spolupráce", tj. dotyčný se o existenci spisu se svým jménem dozvěděl až po roce 1989. Jen pro zajímavost - jméno člověka, který ten spis s největší pravděpodobností založil, v seznamech StB není. Alespoň ne v těch, co jsou veřejně přístupné. Já nic neomlouvám, to jen vy nechápete. Tak jako vy bagatelizujete odkliknutí nějakého souhlasu, snažím se poukázat na to, že tenkrát to lidé mohli vnímat podobně jako vy dnes to odkliknutí.

Prvomájového průvodu jsem se aktivně účastnil přesně nula krát, stejně jako většina spolužáků ze třídy. S rodiči jsme se sice motali okolo, protože tam byla spousta známých a každou chvíli se s někým potkali a pokecali a na náměstí se točilo pivo, ale to je tak vše. A znovu opakuji - mluvím o 80. létech a o mých vlastních zkušenostech. Netvrdím, že jindy nebo jinde to nemohlo být jinak.