Bezvadná věc. V dnešní době tenhle typ softwaru už moc nefrčí, ale kdysi to bylo docela terno. Přiznávám se dobrovolně: Poté, co jsem dostal PCčko a odsunul Commodora do skříně, POV-Ray byl první věc, co mi přišla pod ruku. :-) Jéje, to byly časy...a pak mi přišel pod ruku MegaPOV a já zíral... To se později opakovalo snad už jen s PRManem. ;-) Hlavně mi přijde, že pokud se člověk zajímá o grafické algoritmy a chce se učit "vizuálně", tak leckdy nejsnazší (a nejzábavnější :-)) cesta je třeba právě POV-Ray.
Tak tos mel dobry, protoze moje prvni PCcko byla 286 (za tehdy dost silenych 20kKc) a tam jel pouze Vivid. Asi nemusim rikat, jak byl raytracing na procesoru 286 @ 20MHz bez koprocesoru "rychly" :-)
Já začínal s raytracingem na Amize (Real 3D, Imagine a další) a výpočty poměrně jednoduchých scén (pár písmen s texturami, pár světel) v 640x512 znamenal nechat puštěnou Amigu přes noc :-). To dnešní mládež rychlost stávajících mašin těžko ocení, když tohle nezažila.
No, my jsme na takovém vybavení dělali někdy v letech 1990-1991 reklamu do televize.
Sedm Amig 500 počítalo několik dnů, a pak se šlo do TV studia, kde se to pomocí Amigy po snímku nahrávalo z disket na Betacam (pustí se statický snímek, pak záznam, střihne se jeden snímek, přetočí se; vše se opakuje 25× na 1s záznamu).
Pak přišla doba A3000, a nakonec ještě bohatší konkurence dovezla první stroje od Silicon Graphics, a tím doba Amig definitivně skončila. Nic na tom nezměnil ani fakt, že leckterá A4000 v mnoha studiích ještě pár let sloužila.
:)) Já raytracing poprvé zkoušel na Macintoshi LC (=Low Cost), tj. Motorola 68020 bez koprocesoru na 16 MHz, tedy v podstatě totéž :) Navíc to bylo demo nějakého komerčního softu, které neumělo ukládat výsledek. Pak jsem vzal páječku a přepájel pár odporů na desce abych tu mrchu přetaktoval :)