Mně prostě přišlo celé BGI naprosto nepoužitelné pro mé účely, takže jsem šel vlastní cestou. Naučilo mne to pracovat s bitmapami, přepínat grafické režimy, hrát si s bitovými rovinami v EGA a VGA - a v nepolední řadě sjednotit chování v textovém a grafickém režimu, takže taková ta textová meníčka a okna vykreslovaná pomocí rámečkových znaků jsem mohl využívat i v grafických módech.
A vyhnul jsem se těm šeredným písmům z BGI. ;o)
No prave. To bylo snad jedine me vyziti assembleru na pc, abych nahodil lepsi graficke rezimy a pracovam s nimi. Podprogramky pro kresleni spritu a podobne. Nic prevratneho. Pamatuju si jen, ze se muselo resit prepinani banku videpomeri, kdy na kazde grafarne byl bank jinak veliky, coz se samo dalo nekde vycist.
Jinak hlavni program jsem mastil v pascalu. Predelali sme tak na pc hru Saper z Atari a pak nejaky pokus o Lasermanii tez z atari.
Měl jsem podobné nápady. Problém byl, že jsem začínal na CGA, kde nešly (?) přepsat znaky. ;o(
Ale jakmile jsem měl svůj první počítač, PC XT vybavený EGA, zkoušel jsem přeprogramovat tabulku tak že každý znak byl 2×2 (pro 8×8) nebo 2×4 (pro 8×14 či 8×16) superpixely připravený rastr. To dávalo teoreticky 256 možností, ale protože šlo zaměnit barvu pozadí a popředí, stačila jen polovina - takže se to vešlo do horní půlky běžné ASCII tabulky.
Moc se to neosvědčilo. Tak jsem přešel na využívání těch několika rastrů a emulaci více stupňů šedi. Fotka v rozlišení 80×50 bodů a 16 stupních šedi byla z přiměřené vzdálenosti desíti metrů dokonce čitelná. ;oD
Nakonec to moje řádění nabralo přesně opačný směr: v grafických režimech jsem používal stejné funkce, jako v těch textových, pro psaní barevných textů.
Takže kromě toho, že to bylo neskutečně pomalé, ta rozhraní v mých programech vypadala stále stejně textově blbě. ;o)