Vlákno názorů k článku Vývoj pro ZX Spectrum: dokončení realizace příkazu PLOT od atarist - Se samomodifikujicim se kodem se dalo hrat i...

Se samomodifikujicim se kodem se dalo hrat i jeste pozdeji v dobach DOSu, kdy se v realnem rezimu moc nehralo na kontrolu zapisu do code segmentu. Potom uz to v chranenem rezimu bylo horsi, ale porad jeste nejaka ta zmena navratove adresy na zasobniku byla mozna :) Vlastne nevim, jestli to jeste dneska jde, modifikovat navratovou adresu na zasobniku (assembler na x86/64 mi pripadne nudny :)

Samomodifikující kód je problém jakmile máte paralelismus (vlákna). Naštěstí, některé jazyky mají šablony (a taky máme o dost víc paměti), takže programátor to napíše jednou a překladač vygeneruje všechny varianty kódu, a je schopen to i zoptimalizovat.

jj jasne. hlavne ale jsou text segmenty (logicky) RO+executable, takze tam zapis nejde v runtime provadet. a to je dobre, akorat to uz neni takova zabava na low level.

Tohle je legrace v Go, když někdo z řetězce udělá pomocí unsafe řez bajtů a pak se do něj pokusí něco zapsat. Ten převod přes unsafe je i v stdlib. Zápisy už ne :-)

jj protoze Go (krome dalsiho) chybi i klicove slovo `mut` :)

Tohle jsem nikdy neměl rád ani na Z80, měnit přímo kód, ale se zásobníkem se blblo často, na Z80 šel například jednoduše napsat preemptivní multitasking (přes přerušení a přepínání zásobníků).

V DOSu si uz musel hlidat vzdalenost meneneho kodu od prave beziciho kodu a ta se lisila podle procesoru pokud vim. Takze ten kod mohl bezet po testovani na tvem CPU, ale jak to bezi jinde nebo v budoucnu si nevedel.

ano v ramci toho vstupniho instrukcniho bufferu. Potom to nekdy okolo 486 opravili tak, aby se to chovalo stejne, tj. slo vlastne menit i to, co bylo uz nacteno z RAM do bufferu v CPU (ted nevim, jestli tomu uz tehdy rikali fronta instrukci, nebo jen buffer instrukci, je to davno)

Jasně, změna kódu se neprojeví v instrukční frontě, a ta je různě dlouhá na různých CPU. Některé operace (přepínání režimu CPU např, stránkování), také často vyžadovali exekuci serializační instrukce, která by vyprázdnila instrukční frontu a načetla by instrukce podle nového režimu. Serializace je přitom tak drahá, že samomodifikující kód ztrácí na efektivitě

to vyuzivaly nektery v te dobe sofistikovany viry, protoze zdaleka ne vsechny antiviry braly v uvahu instrukcni frontu.

Samomodifikující se kód v zásadě je i cokoliv co generuje nativní kód ze zdrojáku za běhu, od jednoduchých toy forthů po slušná prostředí jako sbcl, a je to víc práce než na osmibitech.

U toy forthu co jsem si zkoušel psát to znamenalo po každém definovaném slově synchronizovat code a data, a snad taky vypnout ochranu na úrovni binárky. A mám pocit že na Armu ty bariéry byly ještě víc pruda.

Ale jde to, jen to už není rychlejší s tím vším flushováním a predikcemi. I když pořád asi může mít smysl vygenerovat nativní kód pro konkrétní situaci, pokud bude běžet dost dlouho beze změn.

Tohle umí Julia, je to docela zábava.